Zrovna Babiš že by nepřijal abolici?

Včera nám bylo předestřeno, že o abolici, kterou avizoval Miloš Zeman pro případ, že by nejvyšší státní zástupce a jeho jmenovec Pavel Zeman zrušil zastavení Čapího hnízda, nebude zájem. Sám Andrej Babiš by ji nepřijal: „Nastolování úvah o abolici (ve chvíli, kdy Městské státní zastupitelství v Praze zrušilo trestní stíhání Babiše a spol. – pozn. red.) je nesmyslné právně i politicky. Jen podněcuje napětí ve společnosti a pocity občanů, že je zpochybňován právní řád a rozhodnutí institucí právního státu. Že bych abolici nepřijal, jsem řekl již v minulosti.“ Už v minulosti, konkrétně loni v únoru, Babiš poukázal na absurditu stavu, kdy by jako premiér, jehož podpis je pro abolici nutný, měl zastavení vlastního případu sám kontrasignovat.

Má samozřejmě pravdu, abolice se pro jeho případ hodí asi tak jako dotace pro bohaté podnikatele, tedy vůbec. Od památného vystoupení prezidenta Zemana na TV Barrandov minulý čtvrtek se zatím mluvilo o tom, že abolice není nástroj pro hledání spravedlnosti, ale pro úlevu stíhaným, když se z důvodů nesouvisejících s jejich stíhaným činem ocitnou v krajní situaci. Je to sice relikt feudalismu, ale v moderní době se vyvinul v nástroj pomoci lidem v nouzi, například když mají nemocné dítě, ale nikoliv peníze na advokáta. Používá se vzácně.

Z jednoho důvodu bychom Babišovi tento veřejně vyslovený závazek mohli věřit. Kdyby abolici odmítl pro sebe, na jeho rodinné příslušníky a další obviněné se dál vztahuje. Vědomí, že jeho děti a žena už kvůli němu sedět nepůjdou, je pro každého aspoň trochu normálního člověka výrazná úleva. O to víc se může soustředit na očistění vlastního jména před soudem. Ovšem chování českého premiéra za ty čtyři roky s Čapím hnízdem dává záminky k podezření, že tomuto člověku jde o vlastní kůži v první řadě a o ostatní až s odstupem. Je to člověk, který nechá odvézt svého syna ruským svalovcem na Krym a posléze do Krivého Rogu. A hlavně – dokud a pokud policie neverifikuje jeho verzi z jara 2016, kdy na mimořádné schůzi sněmovny „prozradil“, že firma byla určena jako dárek pro jeho děti, zůstává ošklivé podezření, že děti veřejnosti předhodil a pro okamžitou politickou úlevu z nich udělal bílé koně (termín kolegyně Lenky Zlámalové).

Policie nebo státní zástupce mohli tyto pochybnosti o Babišově otcovských instinktech vyvrátit, pokud by byli zajistili a ověřili smlouvy o převodu akcií na Babišovy děti. Část rozhodnutí MSZ v Praze o zastavení trestního stíhání zůstává začerněna, nemůžeme vyloučit, že v ní se o firemních listinách něco píše a něco z nich vyvozuje, nicméně bývalý státní zástupce Jan Vučka z toho, že pokud by takové dokazování proběhlo, v nezačerněném závěru by ho autoři nejspíš zmínili, dovozuje, že listinné důkazy je asi nezajímaly.

Premiér i prezident vědí, že orgány se při vyšetřování premiéra zrovna nepřetrhly. Nezabavovaly žádné dokumenty, neuspořádaly žádnou bleskovou prohlídku, tolerovaly nejdřív odklizení Babiše juniora z dosahu vyšetřovatelů a pak riziko, že ho otec jede ovlivnit ve svůj prospěch. Už proto je pravděpodobné, že tak jako Miloš Zeman usiloval o demotivaci nejvyššího státního zástupce, a má důvod ji předpokládat, Babiš slibuje odmítnutí abolice a má důvod předpokládat, že tak daleko situace, kdy by záchranné lano z Hradu potřeboval, nedojde. Pavel Zeman by se zachoval až nečesky, kdyby tuto kulturu nevyslovovaných a dodržovaných předpokladů narušil.

Další články Daniela Kaisera naleznete ZDE