Sedmá velmoc pod tlakem

Včerejší zpravodajské servery přinesly prohlášení českých investigativních novinářů Slonkové, Kroupy a Kmenty, že se cítí šikanováni a zastrašováni policejními orgány, které je opakovaně zvou k výslechům při prověřování údajných úniků z trestních spisů. Přitom policisté musí vědět, že investigativní novinář, který prozradí jednou svůj zdroj už nikdy žádnou investigativní práci dělat nebude. I proto chrání zákon novináře, kteří nemusí svůj zdroj prozradit. Je to pro nás občany varovná zpráva, že veřejná moc by ráda některé šťouravé novináře umlčela a neměli bychom tomu ve vlastním zájmu jen přihlížet. Za podivný považuji postup policejních orgánů, kterým je dle prohlášení novinářů známo, že odmítají prozradit svůj zdroj. Když k tomu přičteme i rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2005, který v kauze scénáristy a novináře Martina Šmoka rozhodl, že zákony České republiky garantují novinářům neprozradit svůj zdroj ani orgánům činným v trestním řízením, je kauza ještě vážnější.

Jaký cíl tedy mohlo mít předvolání novinářů k výslechu? Nevíme, ale novináři se zřejmě oprávněně cítí zastrašováni. Policie vedle toho plýtvá svými zdroji, které by měli využít při vyšetřování závažné trestné činnosti nebo školením, kde se dozví, že policisté nemají vynášet informace z trestních spisů, poškozovat tak právo vyšetřovaných osob na neveřejné vyšetřování a kazit renomé a někdy i práci svým kolegům u policie a státním zastupitelství. Ano, jistě se najdou případy, kdy informace ze spisu pustí médiím advokát, jak často poukazují při občasné kritice úniků informací státní zástupci. Aby advokát poškozoval svého klienta sice moc logiky nedává, ale připusťme, že lidé jsou různí…

Nebylo by pro nás všechny lepší, kdyby orgány činné v trestním řízení diskrétně mlčely do doby, než v trestním řízení zajistí dostatek důkazů k obžalobě. V takovém případě nebudou společensky likvidováni lidé, kteří nejsou ani obžalováni a policisté by nemusí chtít po novinářích „prásknout“ kdo jim to řekl.