Kde je ten audit?

Na fotografiích z velkých demonstrací za nezávislost české justice jsou nejjímavější ty velké vlajky Evropské unie: vždycky se aspoň jedna nebo dvě objeví. Jako by část demonstrantů věřila, že nás před oligarchou zachrání EU, tento stroj na dotace a tzv. zelenou politiku, kvůli jejichž zachování Andrej Babiš přiznaně vstoupil do politiky (podpora biopaliv). 

Loni Evropská komise správně zareagovala na pirátské stížnosti kolem Babišova střetu zájmů (premiér – příjemce obřích dotací) a nechala si vypracovat audit. Avšak okolky, které dnes dělá se zveřejněním, by pro eurooptimistického demonstranta mohly být připomenutím, že zápas o kvalitu české demokracie za tu část Čechů, jimž babišismus jako systém vlády vadí, Unie nejenže vybojovat nemůže, ale patrně ani nechce.

Výsledky auditu měly být k dispozici tuto středu. Komise však zatím ani svým českým partnerským orgánům nic nepředložila, a co je hlavní, zaujala pozici, že teď dá českému státu dva měsíce času na odpověď. Do té doby – tedy přinejmenším do půlky července – nezveřejní nic.

Možná je to chvályhodná zdrženlivost. Těsně před eurovolbami zveřejňovat audit, jehož tón nemůže být z pohledu multimiliardáře, který se handrkuje o cizí peníze, jiný než pro něj osobně trapný, by působilo jako zásah do domácí politiky. To bychom však nesměli znát povahu dosluhující komise. Jean-Claude Juncker před volbou předsedou komise v červenci 2014 slíbil, že jeho komise bude „velmi politická“, myšleno v porovnání s předchozími komisemi vedenými Portugalcem Josém Manuelem Barrosem. 

Za oněch pět let Juncker potvrdil pověst integračního buvola, například když se s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v létě 2015 rozhodli využít nabíhající migrační krize do Evropy ke sjednocení azylové politiky – odtud nešťastný nápad kvót na azylanty. Tento Lucemburčan má tři vášně – alkohol, politiku a evropskou integraci – a představa, že zrovna Junckerova komise by vůči českému premiérovi ve jménu vyššího evropského cíle nepoužila páku s auditem, vypadá neskutečně.

Situace kolem českého premiéra je každopádně živnou půdou pro politické klepy. Publikace trapné zprávy byla až na další odsunuta, a to ve chvíli, kdy se otevírá možnost, že by poprvé za čtyřicet let voleb do Evropského parlamentu dvě velké frakce evropských lidovců a evropských socialistů nemusely mít společně většinu. Jeden takový klep, který dnes obíhá po Praze, tvrdí, že průtahy se zveřejněním auditu jsou pro Junckera a jeho politického spojence Merkelovou předmět k vyjednávání pro případ, že by lidovecká frakce jeho pět šest poslanců po volbách potřebovala. Zatím je hnutí ANO vzhledem ke své opozici vůči evropské migrační politice naprosto absurdně zakotveno v liberální frakci ALDE. Babiš ale zahraničním partnerům při jednáních na jejich otázky v minulých letech nonšalantně odpovídal, že do ALDE jeho hnutí přivedl mezitím zapuzený Pavel Telička – a že jemu, Babišovi, na politické příslušnosti v Evropském parlamentu příliš nezáleží. A to se dá přeložit i jako znamení, že svou frakci může – tak jako všechno – zobchodovat. 

Až takové spekulace doputují do ucha demonstranta, který na Staroměstském náměstí pomáhá držet evropskou plachtu, uhasí zase jeden kousíček nadšení pro „Evropu“. Komise by se takovým spekulacím snadno vyhnula, kdyby se chovala jako správní orgán, jímž de iure je, a pracovala bez ohledu na volby.