Dana Zátopková si žádný film o Emilovi nepřála, říká režisér David Ondříček

FILMOVÝ SPECIÁL

Dana Zátopková si žádný film o Emilovi nepřála, říká režisér David Ondříček
Martha Issová a David Ondříček jako Dana a Emil Zátopkovi na olympiádě v Helsinkách v roce 1952. Foto: Lucky Man Films
2
Týdeník
  • Jakub Fujáček
Sdílet:

Filmový režisér David Ondříček absolvoval na úvod Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary premiéru svého dlouho očekávaného filmu Zátopek o slavném československém atletovi, čtyřnásobném olympijském vítězi, trojnásobném mistru Evropy a desetinásobném mistru republiky, jehož životní příběh ho uchvátil. Na filmu pracoval dlouhých 14 let. Snímek měl být uveden do kin už před více než rokem, kvůli koronavirové pandemii ale musela být slavnostní premiéra přesunuta až na letošní léto.

Řekne nový film o Emilu Zátopkovi něco, co lidé nevědí? V minulosti už o jeho životním příběhu psal Ota Pavel, v poslední době Pavel Kosatík.

Film vám přinese něco, co vám písemný materiál přinést nemůže. Film nám dává prostor k možnosti ukázat, jaké emoce byly za všemi těmi fakty. I z faktografického hlediska tam budou věci, o kterých se nikde nemluví. Protože často lidé něco jiného říkají a něco jiného si myslí. Bude se tam řešit třeba i problém, proč Zátopkovi neměli děti. Z vyprávění Dany Zátopkové, Karla Engela (někdejší zápasník a přední filmový kaskadér – pozn. red.), jejich nejbližšího kamaráda, ale i Emilových soupeřů jsem se dozvěděl plno věcí, které jsem nikde nečetl.

Filmový režisér a scenárista David Ondříček.
Filmový režisér a scenárista David Ondříček. Foto: Lucky Man Films

Můžete o filmu prozradit něco, co ještě nikde nezaznělo?

Zátopek není pouze sportovní film. Máme tam sice největší Emilovy závody, je tam i velice dlouhá a dramatická maratonská pasáž, a to se všemi těmi zvraty a atributy, ale zároveň je příběh hodně o vztahu Emila a Dany. Někdo ten film už viděl a řekl mi, že by se měl jmenovat spíš Zátopkovi. Ten partnerský a milostný rozměr je ve filmu silně zastoupen. Zatím jsem asi nikde neřekl, že by to mohlo být i docela vtipné. Doufám, že film nevyzní jako z učebnice historie, příběh o velkém panu Zátopkovi. On byl velký kverulant a Dana Zátopková vtipná ženská. Já doufám, že film lidi pobaví.

Během příprav na natáčení jste se potkal i s Danou Zátopkovou. Co vám řekla?

Já jsem s ní strávil poměrně dost času. První návštěva byla někdy před deseti lety. Šel jsem tam s Karlem Engelem a paní Zátopková říkala, že si žádný film o Zátopkovi rozhodně nepřeje, a zeptala se mě, jestli si nedám ještě skleničku červeného portugala. Seděli jsme tam, jedli moravské koláče a povídali si o Emilovi. Vysvětlovala, že nechce žádné pohádky o Emilovi a o sobě, kterých už bylo dost. Já jsem se usmíval a všechno jsem si to vyslechl. Na konci schůzky jsem nezačal mlátit pěstí do stolu, že to chci za každou cenu točit, ale slušně jsem poděkoval a odešel. Pak jsme vyšli ven a Karel Engel řekl: „Neboj! Babu zlomíme, to bude dobrý.“ Byl to její velký kamarád a zároveň člověk, který věřil, že ten film má vzniknout a že právě já jsem ten, kdo ho má dělat. Za měsíc jsem pak přišel s novou flaškou modrého portugala a zeptal jsem se, co mám dělat pro to, aby změnila názor. Ona se smála. A jelikož to byla skvělá ženská, tak jsme jí za nějakých pět až šest let přesvědčili, že ten film může vzniknout.

A stihla ještě před svým odchodem vidět aspoň část toho filmu?

Mám velkou radost, že ano. Během zkoušek jsem jí nosil fotografie z placu. Iva Roháčková, její velká kamarádka, jí přinesla fotky, byla na nich Martha Issová (filmová Dana Zátopková) i Václav Neužil (Emil Zátopek). A Dana říkala: „Tak je někdy přiveď.“ Vaška nikdy neviděla, ze setkání měl ostych. Martha měla štěstí, že navštívila Danu v den jejích 97. narozenin. Vypily i dokonce nějakou tu štamprli. Dana ji ve finále pasovala na svou náhradnici a Martha tam musela v lehčí opilosti slíbit, že bude vždycky propagovat hod oštěpem a že bude její následovnice, až tady Dana nebude. Ukázali jsme jí Emilův filmový běh na 5000 metrů z olympiády v Helsinkách i její zlatý hod oštěpem. Dana koukala na Vaška, oči jí sjely na lýtka a řekla: „Jo, to by šlo.“ Zátopek měl totiž neuvěřitelně velká lýtka, takže jsme to považovali za velkou pochvalu. Druhý nebo třetí den se nám ozvala, že by si ve filmu ráda zahrála, takže jsme rychle vymysleli scénu, kde v závěru sedí na lavičce. To už se ale neuskutečnilo, protože tři dny před natáčením Danu odvezli do nemocnice, odkud se už bohužel nikdy nevrátila.

Nezkrácený rozhovor, který vyšel v příloze Týdeníku Echo, si můžete přečíst ZDE.

Celý filmový speciál Karlovy Vary 2021, si můžete přečíst ZDE.

David Ondříček (nar. 1969) je filmový režisér a scenárista, pražský rodák, syn slavného kameramana Miroslava Ondříčka, který na profesní cestě provázel Miloše Formana. Na FAMU vystudoval dokumentaristiku, režijně debutoval filmem Šeptej (1996). Za komedii Samotáři (2000) a kriminální drama Ve stínu (2012) získal Českého lva za nejlepší režii. Za českou stranu produkoval úspěšný koprodukční snímek Anthropoid (2016). Natáčí i reklamy a hudební videoklipy.
Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články