Lockerbie – jméno, které vyvolává strach. Semtex teroristů zabil 270 lidí
30 let od útoku
NOVÉ
FOTO: Wikimedia Commons / Air Accident Investigation Branch, http://www.aaib.gov.uk/publications/
Jeden z nejkrvavějších teroristických útoků v Evropě se odehrál před 30 lety, 21. prosince 1988 ve skotském Lockerbie, kde výbuch bomby v letadle nepřežilo 270 lidí. Až do teroristických útoků v USA v září 2001 zemřelo nejvíce Američanů právě při tomto útoku (180). K odpovědnosti se přiznala až v roce 2003 Libye, jejíž důstojník tajné služby Abdal Basat Alí Midžrahí byl v lednu 2001 za atentát odsouzen na doživotí. Midžrahí byl ale v srpnu 2009 propuštěn ze skotského vězení do Libye, kde v květnu 2012 zemřel.
Libye, která se zavázala zaplatit pozůstalým celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného, se díky přijetí zodpovědnosti za útok (a také kvůli tomu, že se vzdala vývoje zbraní hromadného ničení) vydala v roce 2003 na cestu z mezinárodní izolace. Poté byly zrušeny sankce proti Libyi a také USA se rozhodly obnovit diplomatické styky s touto zemí. Syn dlouholetého a svrženého vůdce Muammara Kaddáfího Sajf Islám v roce 2008 řekl, že Libye přijala odpovědnost za atentát právě kvůli zrušení sankcí.
Co se vlastně onu středu 21. prosince 1988 večer stalo? Letadlo Boeing-747 společnosti PanAm odstartovalo z londýnského letiště Heathrow v 18:25 místního času do New Yorku. Na palubě bylo 243 cestujících a 16 členů posádky. Asi o půl hodiny později překročilo letadlo anglicko-skotské hranice, na radarech bylo pozorováno ještě v 19:02, kdy letělo ve výšce 9400 metrů rychlostí 580 km/h. Poté v letadle explodovala nálož: zahynulo všech 259 cestujících z 21 zemí (kromě 180 Američanů též například 41 Britů) a na zemi přišlo o život dalších 11 osob – celkem zemřelo 270 osob.
Trosky letadla dopadly na skotské město Lockerbie, kde způsobily kráter 47 metrů dlouhý a zničily řadu domů. Podle pozdějšího vyšetřování bylo zjištěno, že nálož vybuchla v přední části zavazadlového prostoru. K výbuchu bylo nejspíš použito asi 400 gramů plastické trhaviny semtex. Ta byla zabudována v radiopřehrávači, jenž byl umístěn v jednom kufru.
Spolu s přehrávačem bylo v zavazadle i dětské oblečení, o němž se později zjistilo, že bylo vyrobeno na ostrově Malta. Odborníky dovedlo oblečení až k maltskému obchodníkovi Tonymu Gaucimu, který ono oblečení prodal Midžrahímu, který byl tehdy zaměstnancem bezpečnostního oddělení libyjských aerolinií na Maltě.
Právě Midžrahí s dalším obviněných důstojníkem, Amínem Chalífou Fímá, měli propašovat na palubu kufřík s náloží tvořenou údajně výbušninou semtex československé výroby. V obžalovacím spisu ale není semtex výslovně zmíněn, bývalá ČSSR však v obžalobě figuruje jako jedna z komunistických zemí, kterou oba muži v druhé polovině 80. let navštívili. Kufřík s náloží a časovým spínačem prý Libyjci poslali v kazetovém přehrávači letem Air Malta do Frankfurtu, kde bylo zavazadlo přeloženo do letu z Londýna. Zatykač na ně USA a Británie vydaly v listopadu 1991.
Motivů bylo na stole několik
Před katastrofou ale přišlo nejasné varování z Helsinek. Americká letecká správa vydala již 5. prosince 1988 prohlášení, že neznámý muž s arabským přízvukem ohlásil telefonicky na americkou ambasádu v Helsinkách možnost výbuchu letadla společnosti PanAm na lince z Frankfurtu do USA v následujících dvou týdnech ve spojitosti s organizací palestinského teroristy abú Nidala. Výbušninu měla dodat do letadla finská či švédská občanka v nějakém důmyslném zařízení. Vyšetřovatelé později prohlásili, že varování byla mystifikace a souhra nešťastných náhod.
Podle následného vyšetřování měl být útok libyjskou odpovědí na nálety amerického letectva na Tripolis a Benghází 15. dubna 1986 (ty byly provedeny kvůli libyjské podpoře mezinárodního terorismu a v odvetu za výbuch nálože na západoberlínské diskotéce), při kterých zahynulo 44 civilistů včetně adoptivní dcery Kaddáfího.
Existuje ale celá řada dalších možných motivů. Výbuch měl být údajně odvetou za sestřelení íránského civilního letadla v létě 1988 americkou vojenskou lodí Vincennes, do atentátů měla být zapletena i radikální palestinská skupiny, Lidová fronta pro osvobození Palestiny – hlavní velení (PFLP-GC) Ahmada Džibríla. Írán i Džibríl to ale popřeli.
Podle další teorie mohl být strůjcem atentátu Muhammad abú Talb, spjatý s málo známou palestinskou radikální Frontou lidového palestinského boje (PPSF). Tento v Egyptě narozený terorista údajně dostal kufřík s bombou do letadla přímo v Londýně, když podplatil zaměstnance na Heathrow. Abú Talb byl v roce 1989 odsouzen za podíl na pumových útocích v Kodani a Amsterdamu, při nichž v roce 1985 zahynul jeden člověk. V říjnu 2009 ho ale propustili z vězení a nyní čtyřiašedesátiletý abú Talb žije poklidně ve švédské Uppsale.
O možném výbuchu údajně věděl Mossad i CIA
V roce 2015 objevili britští a američtí vyšetřovatelé dva další Libyjce, které podezřívají z podílu na atentátu. Oba byli údajně v kontaktu s Midžrahím. Podle britského tisku by jimi mohli být bývalý špión svrženého diktátora Muammara Kaddáfího Abdulláh Sanusí a expert na výbušniny Abu Adžila Masúd.
Další experti soudili, že o nebezpečí hrozícím na přelomu prosince 1988 transatlantickým letům vědělo hned několik západních tajných služeb. Bývalý výkonný tajemník zástupce ředitele CIA Victor Marchetti to řekl časopisu Time lapidárně: „Mossad o tom věděl a nevaroval nás. Věděli o tom i lidé v CIA a také si to nechali pro sebe“.
Proces s oběma obžalovanými Libyjci začal v květnu 2000 v nizozemském Camp Zeistu u Haagu podle skotského práva. Midžrahí, který trval na své nevině, byl 31. ledna 2001 odsouzen na doživotí, Fímá byl osvobozen a propuštěn na svobodu. Rozsudek doživotí nad Midžrahím byl potvrzen v odvolacím procesu v březnu 2002, Midžrahí byl pak v únoru 2005 převezen z vězení Barlinnie v Glasgowě do káznice Greenock v západním Skotsku.
V listopadu 2008 zamítl odvolací soud jeho podmínečné propuštění kvůli rakovině prostaty, na svobodu se dostal až v srpnu 2009, kdy se vrátil se do vlasti. Tento krok kritizovala řada politiků včetně amerického prezidenta Baracka Obamy. Midžrahí zemřel v Tripolisu 20. května 2012 ve věku 60 let. Až do konce života trval na své nevině. Pro mnoho Libyjců je hrdina a obětní beránek, jehož Západ zneužil k ovládnutí Libye.
