Rozpočet 2021 je jak příprava na válku

Jen drobné připomenutí: Pro letošek byl schválen rozpočet s deficitem 40 mld. korun. A výsledek? Dneska plán počítá se schodkem 500 mld. A jak tak prozatím můžeme plnění státního rozpočtu pozorovat, vypadá to, že tenhle druhý plán bude využit do posledního halíře.

Dobře, mohl by někdo říct, letos je mimořádná situace. Zaskočila nás epidemie. I kdybychom vyšli z toho, že covid není tak nebezpečný, jak z něj vláda, většina epidemiologů a značná část médií dělají, pořád tu máme několik argumentů, proč je letošek mimořádný: Zaprvé na počátku bylo málo informací a opatrnost byla namístě. Zadruhé značná část veřejnosti se stále covidu bojí jako novodobého moru, takž si žádá nárůst státních zásahů do ekonomiky. A zatřetí když ohromné rozpočtové schodky představují prakticky všechny evropské země, těžko by se české vládě vysvětlovalo, že ona jediná jedná jinak. (Já tedy sice tvrdím, že ani jeden z těchto tří argumentů není beze zbytku platný a pravdivý – ale předjímám, že všechny z nich by se objevily, kdyby česká vláda čirou náhodou chtěla hospodařit tak, jak si naplánovala už loni.) No dobrá tedy, dejme tomu, že je tu letos velká poptávka i ze strany veřejnosti po velmi schodkovém hospodaření. Co ale rok příští?

A tady to teprve začíná nabírat ty správné grády. Před pár dny ministerstvo financí předložilo rozpočet na rok 2021. Podle něj budeme hospodařit se schodkem 320 mld. korun, příjmy budou ve výši 1328,2 mld. korun a výdaje ve výši 1648,2 mld. korun. Posuzováno podle toho, že v minulých letech se schodky rozpočtu pohybovaly v řádech desítek miliard (viz původně schválených 40 miliard rozpočtové sekery pro letošek) a najednou jsme ve stovkách miliard, vypadá to, jako by se náš stát chystal na třetí světovou. Jenomže – ministerstvo současně jedním dechem tvrdí, že pro příští rok počítá údajně s tím, že česká ekonomika se už restartuje.

Nechme stranou, jestli se ministerstvo financí ve svém očekávání ohledně hospodářského růstu pro příští rok mýlí či ne – já osobně si myslím, že je příliš optimistické. Podstatné je, že to neladí dohromady. Když ekonomika není v hutné recesi, nenajdeme legitimní důvod k tomu, aby se stát takovým způsobem zadlužoval.

Snad nejhorší položkou plánovaného státního rozpočtu jsou takzvané kapitálové výdaje neboli investice. Ty by měly vzrůst na rekordních 186,9 mld. korun. Jsem si dobře vědoma toho, že když stát ve svém rozpočtu nepřijde s dostatečným množstvím investic, dočká se velké kritiky. A stát si toho je zjevně vědom taky. Výraz „investice“ jistě zní hezky. Ale jen do chvíle, než si spočítáme, že stát investovat nemůže umět. Všechny tyhle výdaje pouze drtí soukromý sektor, aby ho nahradily sektorem státním. Funguje to takhle: Formou výpalného sebereme firmám část jejich zisku. Z něho zaplatíme státní úředníky, kteří o téhle konfiskaci a přerozdělování rozhodují, a z toho, co zbyde, zaplatíme projekty, které by samy nevznikly, protože soukromý sektor by je nevytvořil, a o kterých státní úředník rozhodl, že jsou „lepší“ než ty, které si soukromý sektor sám žádal (ale nemohl k nim přistoupit, protože mu už nezbyly peníze ani lidé).

Nenechme se mýlit, že investiční výdaje státu jsou motivovány péčí o blaho všeho lidu. A tedy že moudrý úředník dobře rozhodne, které investice jsou pro blaho ty správné. Ve skutečnosti jde hlavně o dotace. Čím víc stát investuje, tím víc dotací může vysosat. A čím víc dotací vysosá, tím víc státních úředníků zaplatí.

Celá logika uvažování ministerstva financí je nevýslovně pošramocená. Ekonomika nikdy nemůže začít skutečně, nejen na papíře, růst a zvyšovat svoji efektivitu, nebude-li dostatečně silný soukromý sektor, který by ji mohl táhnout. Jenomže čím větší státní rozpočet, tím větší rozpínání státního sektoru na úkor soukromého. Soukromý sektor, který ten veřejný živí, je pořád menší. A tento zmenšující se soukromý sektor má živit pořád větší a vetší sektor veřejný, který efektivní z definice být nemůže.

Tuto pokroucenou (ne)logiku nádherně demonstruje věta z tiskové zprávy ministerstva financí: „…státní rozpočet na rok 2021 zahrnuje také opatření, která zásadním způsobem přispějí k obnově udržitelného ekonomického růstu. Jedná se zejména o následující…“ A následuje výčet výdajů ze státního rozpočtu. A mezi nimi najdeme například položky jako zákonná valorizace důchodů o 839 Kč měsíčně, anebo posílení výdajů na vzdělávání pod hlavičkou MŠMT.

Jedna věc je, jestli si důchodci či učitelé zaslouží vyšší příjmy – o tom se zde nebavíme. Druhá věc je, že zákonná valorizace důchodů je – už jaksi podle názvu – zákonná. Takže tvrdit o ní, že „přispěje k růstu“, je už z tohoto titulu poněkud podivné. A třetí věc je, že – a teď to beru čistě matematicky, se zanedbáním jakékoliv sociální politiky – pokud by se peníze nechaly firmám, které je umí svým podnikáním rozmnožit a multiplikovat víc než spotřeba, byl by papírově růst HDP rozhodně větší, než když tyto peníze firmám vezmeme a věnujeme je důchodcům, kteří je umí svou spotřebou utratit. Znovu zdůrazňuji, že nepolemizuju s tím, že zákonná valorizace musí být – ale tvrdím, že průpovídky ministerstva o nastartování růstu, které jsou s tím spojené, jsou prostě věcně a technicky vzato zcela nesprávné.

Jenomže obyvatelstvo si už tak navyklo na tento newspeak, že nad věcnou podstatou podobných výroků se povětšinou vůbec nezamýšlí. A proto se také v médiích papouškují stále stejné věcné chyby. Například avizovaný schodek 320 miliard koruny je vlastně nedosažitelný, protože v realitě nepočítá s plánovaným zrušením superhrubé mzdy.

Zkrátka medicína, kterou nám ministerstvo na tento i příští rok připravilo, má nikoliv léčebné dopady na ekonomiku, ale naopak je to návyková droga, která ekonomiku poškozuje. To, co by ekonomiku opravdu dokázalo nastartovat, by bylo zvětšit prostor pro soukromý sektor tím, že mu snížíme daně – tím by si mohl dovolit větší investice, víc startupů, víc nových projektů. Stát chce ale „nastartovat“ ekonomiku přesně naruby: Zvětšuje státní sektor a tím ještě víc snižuje ekonomickou efektivitu. Rozpočet to ukazuje v plné nahotě: úspory prakticky žádné, jen větší zadlužování a výdajové orgie.