Německý přízrak

V Evropě není země, která by na svém největším obchodním partnerovi byla závislá víc než Česká republika. Na omílaných klišé, že jsme ekonomicky fakticky sedmnáctou spolkovou zemí Německa nebo levnou prodlouženou výrobní linkou německé exportní mašiny, něco je. A z Německa už nějakou dobu přichází signály, že země míří do recese, která by mohla být docela hluboká.

Včera oznámili statistici, že se výkon německého průmyslu, s nímž tamní ekonomika stejně jako ta naše stojí a padá, v červnu snížil oproti předchozímu roku o 5,2 procenta. Je to největší útlum za bezmála deset let. Naposledy se německý průmysl tak hluboce propadl po finanční krizi v roce 2009. Ministerstvo hospodářství ohlásilo, že nejvíc zasaženými branžemi je výroba aut, oceli a strojírenství. Pilíře německé ekonomiky. Oslabení průmyslu už začíná být vidět v menší nabídce pracovních míst. Ekonomové se obávají vzestupu nezaměstnanosti.

Ty nejvíc zasažené branže jsou přesně ty, na něž je napojený český průmysl. Německé oslabení se na nás nemůže nepodepsat. Když nemají zakázky Němci, nebudeme je mít ani my jako subdodavatelé součástek a dílů do jejich strojů a spol. Otázka není, jestli útlum přijde, ale kdy přijde.

Německá recese je dílem politiky. Část si ji svým aktuálním společenským pohybem působí sami Němci. Část je dílem obchodní války, kterou rozjel s Čínou americký prezident Donald Trump. Číňané momentálně ve zteči přitvrzují tím, že prudce oslabili svou měnu, což jistě vyvolá protireakci z Washingtonu. Trump se netají, že proti Číně půjde natvrdo a udělá všechno pro to, aby Peking donutil dodržovat pravidla mezinárodního obchodu, která dost brutálně porušuje. Ve velkém krade nápady nebo manipuluje měnou, jak právě předvádí.

Čínská ekonomika je obchodní válkou ohrožena víc než americká. A přes Čínu je ohrožené Německo, které tam ve velkém vyváží právě svoje auta a další strojírenské výrobky. Amerika, kde hraje průmysl a vývoz nesrovnatelně menší roli než v industriálním Německu, je paradoxně zranitelná méně. Němci jsou obětí hry, která se hraje bez nich, ale oni nesou téměř nejvíc jejich následky. A my je v těsném průmyslovém partnerství budeme následovat.

Druhá příčina pádu je domácí. Ukazuje, že rozhodnutí mají své následky. Německé Centrum pro automobilový výzkum přineslo zprávu, že prodej aut se letos ve světě propadne o čtyři miliony vozů. „Rok 2019 bude pro automobilový průmysl celosvětově výrazně hroší než rok 2009,“ říká profesor Ferdinand Dudenhoeffer, šéf centra. Počet prodaných aut se sníží z loňských 83,7 milionu na 79,5 milionu. Dudenhoeffer neočekává, že by se pád zastavil a počet prodaných aut se vrátil na loňskou úroveň dřív než v roce 2022.

Největší pokles se podle Centra automobilového výzkumu čeká v Číně. Tam už prodeje aut spadly do dubna meziročně o 15 procent. Květen byl už dvanáctým měsícem nepřetržitého pádu.

Ten rok 2009 byl hodně zlý. V děsu z finanční krize přestali lidé auta nakupovat a politici v řadě zemí včetně Německa branži drželi ještě od většího pádu tím, že ze státního rozpočtu ve velkém rozdávali šrotovné, dotaci lidem, když si koupí nové auto.

Vnitřní německé příčiny útlumu automobilového průmyslu je třeba hledat v roce 2015. Tehdy byl ve Spojených státech chycen německý Volkswagen při podvodu s emisemi oxidů dusíku u dieselů. Němci, zakládající si na pozici světových ekologických šampionů, nechtěli vypadat jako podvodníci. Proto odpoutali pozornost od problémů VW vyostřením debat o zákazu spalovacích motorů a přechodu na elektroauta. Právě Volkswagen se stal lídrem debat o elektromobilitě.

Přestože stále není automobilový průmysl – a už vůbec ne města a obce – na elektromobilitu technologicky připraven, šíří se atmosféra, že tradiční auta se spalovacím motorem jsou už marnou investicí a velmi rychle se mohou stát bezcennými, až se jim postupně zdraží a poté zakáže vjezd do měst. Lidé v takové atmosféře přirozeně nová auta nepořizují a vyčkávají, co přijde. Automobilový průmysl se dostává do limbu. Když se k tomu přidá pokles zájmu Číňanů, je v Německu a následně u nás zaděláno na recesi.

Teď je zásadní, jak na ni budou lidé a hlavně politici reagovat. My jsme si tu poslední recesi po roce 2009 prohloubili pádem do nihilistické debaty, abychom se náhodou ve veřejných dluzích neutopili jako Řekové. V Německu bude zajímavé sledovat, jestli útlum ekonomiky a růst nezaměstnanosti značnou část společnosti neprobere z touhy být globálním šampionem v boji proti změně klimatu. Do Berlína za to teď přichází první účet.