Žena v pasti hormonů. Nejdřív antikoncepce, pak umělé oplodnění

Čtyřicetiletá Dita je bezdětná. Byla celkem na třech umělých oplodněních, tedy IVF, in vitro fertilizace. „Můj muž miluje děti a je na něm vidět, jak je z toho zklamaný. Pokaždé nová naděje a pokaždé nic,“ vypráví Dita, která už dávno uvažuje o adopci. „Ale to víte, chlap, ten chce vlastní,“ krčí rameny. Na otázku, proč by nejraději volila adopci, se rozpovídá. „Některá to snáší dobře, ale já jsem citlivka. Dvakrát jsem měla hyperstimulační syndrom.“

Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS) je vedlejší účinek hormonální stimulace a dochází při něm k hromadění tekutiny v břiše. „Skončila jsem na kapačkách. Když ležíte v nemocnici, tak si pak říkáte, jestli jste do toho měli jít, jestli neobětujete příliš,“ vzpomíná Dita, která je rozhodnuta hormonální stimulaci podstoupit znovu. I přes další riziko OHSS.

Nejvíc to odnáší psychika. OHSS může skončit i smrtí. I když jen v ojedinělých případech. Je to nepravděpodobné, ale možné. Kdyby se tekutina, kterou se začne plnit břicho, dostala do plic, je konec. Dita si je vědoma, že jí už ujel vlak, a lituje dlouhá léta, kdy si nechávala předepisovat antikoncepci.

A jsme u toho. Ženy, které berou antikoncepci, sice dostávají svůj život pod kontrolu, ale o něco přicházejí, většinou o plodné roky svého života. V případě, že začnou hormony brát ještě dřív, než se jim ustálí menstruační cyklus, je na problém zaděláno. „Jisté je, že lidské tělo nefunguje úplně jako stroj, mám na mysli to, že když v těch třinácti páku prudce nastavíte jedním směrem, chemicky se vysterilizujete, a v pětatřiceti se rozhodnete ji nastavit do opačného směru, chemii vysadit a otěhotnět, tak to nefunguje úplně hladce,“ poukazuje biolog a kněz Marek Vácha.

Celé téma o hormonální antikoncepci a léčbě neplodnosti si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo, který bude od čtvrtka na stáncích. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.