Když Chorvat skočí z okna, mám skočit taky?

V dětství mi rodiče často vytýkali různé neplechy. Někdy jsem se vymlouval, že „Pepík přece taky…“, na což moji rodiče reagovali slovy „…a když Pepík skočí z okna, tak skočíš taky?“ Jako dítě mě to rozčilovalo, ale dnes uznávám, že to bylo správné a splnilo to svůj účel.

V souvislosti se zákonem o Elektronická evidence tržeb (EET) mám pocit, že se Ministerstvo financí ČR (MFČR) vrátilo do dětství. Snaží se vší mocí prosadit zákon o EET a jedním z jeho nejčastěji používaných argumentů je příklad Chorvatska. Ať namítáte cokoli, ať se ptáte na cokoli, téměř vždy uslyšíte:

…v Chorvatsku to tak funguje…

…Chorvati s tím mají tu nejlepší zkušenost…

…v Chorvatsku to skoro nic nestálo…

…Chorvati si na to krásně zvykli…

…v Chorvatsku jim připojení vůbec nepadá…

…atd. atd.…

Vypadá skoro mile dětinsky. Jenže to má háček. Tyhle napohled dětinské argumenty používá Ministerstvo financí ČR, aby prosadilo zákon, který nepotřebuje, ale strašně moc jej chce.

A to je na pováženou.

Je zřejmé, že neustálé šermování Chorvatskem je jen zastírací manévr. Chorvatsko, kde to „prý“, „moc dobře“ a „k všeobecné spokojenosti“ funguje, má jen odvést pozornost od faktu, že MFČR nedokáže rozumně argumentovat a neodpovídá konkrétně na konkrétní otázky.
A přitom je to tak jednoduché:

Stát má povinnost stíhat nepoctivé, aniž by tím zatížil ty poctivé.

MFČR má cíleně vyhledávat neplatiče, kontrolovat je a tvrdě trestat.

MFČR má už dnes dostatek informací o všech podnikatelích – daňová přiznání. Podle nich snadno pozná, kdo fixluje a kdo ne.

Stát, tedy MFČR má dostatek prostředků pro výběr daní, jen je špatně využívá.

Ministr Babiš potvrdil, že když chtějí, umí vybrat jen v Praze za měsíc o 300 mil. na daních více. Jen do toho!

MFČR má k dispozici 15000 úředníků finančních úřadů. Když to srovnáme s tím, že např. zubařů máme jen asi 7900, tak na tom ministerstvo financí není tak špatně, ne?

Daně se v ČR platí stejně dobře či špatně, jako ve většině zemí EU, ba dokonce jsme spíše lepší průměr.

Ztráty neplacením těch malých podnikatelů a živnostníků, kteří daně neplatí (je jich jen zlomek z celkového počtu podnikajících), jsou pro státní rozpočet zanedbatelné. Jít na ně zákonem o elektronické evidenci tržeb je jako jít s kanónem na komára.

Je na čase, aby MFČR odpovědělo, jasně a bez vytáček na několik otázek:

Kolik kontrol realizují FÚ ročně?

Kolik kontrol vychází na jednoho úředníka?

Kolik kontrol je cílených na možné delikventy a kolik jich probíhá, aby byla čárka (to se kontrolují opakovaně ti, kteří mají dlouhodobě vše v pořádku)?

Kolik času tráví úředníci na kontrolách a kolik v kancelářích?

Jaké je regionální rozložení úředníků, když si MFČR stěžuje, že v Praze proběhne kontrola u firmy 1 krát za 300 let?

Co změnilo MFČR v práci pražských FÚ v lednu 2015, že dokázali vybrat na daních o 300 mil. více?

Jak chce MFČR dosáhnout počtu 30000 kontrol ročně (což plánuje po zavedení EET!), když posílí finanční správu „jen“ o 200 úředníků a 80 celníků?

Jak chce MFČR zvládnout náročnou a korupčně riskantní veřejnou zakázku na výběr dodavatele systému EET (předpokládaná cena 350 mil. Kč, roční provoz za 250 mil. Kč)? Přitom nedokázalo za rok (!) zvládnout veřejnou zakázku na nákup 6000 počítačů (zdroj: A. Babiš, konference HKČR o EET, 3. 3. 2015).

A zásadní otázka na závěr:

Proč MFČR prosazuje zákon o elektronické evidenci tržeb, když je zjevné, že je zcela nepotřebný?

Asociace podnikatelů a manažerů je proti přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb.

Stát je tady pro nás, ne my pro něj.