Maďaři drží uprchlíky v nelidských podmínkách na nádraží

Nemohou do hotelu ani za peníze. Nemají totiž dokumenty. Recepční je nechtějí ubytovat, bojí se prý o práci. A tak tisíce běženců zůstávají spát na zemi na nádraží Budapešť-Keleti. Mezi nimi i těhotné ženy a novorozenci.

Od nástupiště je dělí mříž a policejní kordon. Uprchlíků, kteří dorazili až na nádraží, odkud jezdí vlaky do Německa, dramaticky přibývá. Maďaři drží běžence v nelidských podmínkách. Na několik tisíc lidí připadá 8 toalet a několik kohoutků s vodou. Chodby do metra jsou plné lidí, z nichž mnozí jsou nemocní. Nádražím se line silný zápach.  

Přilehlé kavárny, které spadají do oblasti, kde se ještě uprchlíci mohou pohybovat, sice mají díky jejich přítomnosti velké tržby, nicméně utečencům odepírají toalety. „Přišli bychom o práci, šéf to zakázal. Utečenci se totiž na záchody chodí mýt,“ vysvětlil důvod číšník Coffee Arabica. Jinde vylepili nápis, že toalety jsou mimo provoz.

„Na mnoha místech nás takto odmítají, třeba v Burger Kingu,“ řekl osmnáctiletý Man Naje ze Sýrie. 

Nelidské podmínky na nádraží Keleti vzbudily v Evropě vlnu kritiky, a tak v úterý kolem šesté hodiny uprchlický tábor obklíčila policie. 

„Nejprve začali zatýkat Syřany, odváželi je neznámo kam,“ řekla Sara Ezzat. Některé rodiny pohřešují své členy. Mezi běženci propukla panika. Maďarský tisk přinesl informaci, že se policie chystá běžence přemístit do jiných utečeneckých kempů.

A skutečně policie prostor vymezený běžencům začala zužovat. V arabštině, podle běženců, pak vysvětlovala do megafonu, že je třeba všechny osoby před odjezdem do Německa identifikovat. Mnoho lidí, z Maroka, Bangladéše, Indie a dalších zemí, totiž tvrdí, že jsou Syřané. Německá vláda totiž přislíbila, že právě obyvatele této válkou zničené země přijme. A cestu do Německa jim po úterním rozhodnutí usnadní i Česká republika.

Čtěte také: Česko dává Syřanům zelenou. Usnadní jim cestu do Německa

Chtěli odjet do Německa jako lidé

„Já se odtud nehnu, maďarské policii už nevěřím,“ svěřil se Man Majed. Stejný postoj zaujali i ostatní obyvatelé utečeneckého kempu Keleti. „Jsem tu už skoro týden. Všechny země jsme s bratrem projeli bez problémů, jen Maďarsko nám dělá potíže. Lidé jsou tu milí, ale ta vláda. Včera jsme s bratrem a dalšími čtyřmi lidmi už byli tak zoufalí, že jsme si zaplatili převaděče. Dali jsme mu 600 euro za osobu, aby nás převezl do Německa,“ vypráví mladý muž.  

Auto však zastavilo u města Gyor. „Dál něchtěl jet, peníze nám vrátit taky nechtěl. Kolem jela policejní hlídka, zavolali jsme na ni,“ líčí. „Řidiče však zatkli jen asi na deset minut, pak ho pustili. Peníze nám nikdo nevrátil, a tak jsme zase na nádraží Keleti. Tentokrát už úplně bez peněz. Nemáme už ani na jídlo.“

Od kolejí je dělí jen pár kroků, nicméně maďarská policie brání odjet i těm utečencům, kteří si koupili lístky do první třídy za 200 euro. Včera se oholili, zašli ke kadeřníkovi, koupili bílé košile, ženy si zašly na manikúru, muži si koupili gel na vlasy. Chtěli přijet do Německa „jako lidé“. Ke svému zklamání však museli v noci opět ulehnout na zem. „Jsme v pasti,“ skandují nyní utečenci chladnou nocí.