USA mají také svoje ‚Řecko‘. A je na tom opravdu špatně

Leží na jihovýchodní periferii, dlouhodobě ho trápí hospodářská recese a vysoká nezaměstnanost a aktuálně mu hrozí státní bankrot. Za touto definicí nehledejte Řecko, ale zemi, přesněji řečeno ostrov na druhé straně zeměkoule. Jeho problémy a vztah vůči zastřešující entitě se podobají situaci, v níž se nachází helénská republika. Portoriko, přidružený stát USA, se ale zdaleka tolik neřeší ve Washingtonu a nedělá americkým politikům takové vrásky, jako Řecko těm evropským. A úvaha, že by krach karibského ostrova rozkýval kurz dolaru, ani nikoho nenapadne.

Je pravda, že měřeno výkonem ekonomiky je Řecko v EU víc než dvakrát významnější. Řecký hrubý domácí produkt tvoří asi 1,4 procenta HDP Evropské unie, portorická ekonomika odpovídá zhruba 0,6 procenta HDP Spojených států. Bráno z pohledu celku to ale nejsou až tak velké rozdíly.

O tom, že je na tom čtyřmiliónové Portoriko opravdu špatně, svědčí slova tamního guvernéra Alejandra Garcíi Padilly, který před necelým týdnem v televizním projevu občanům oznámil, že vláda není schopna splatit dluh ve výši 73 miliard dolarů (1,8 bilionu korun). „Toto není politická otázka, je to matematika,“ podotkl Padilla.

Portorická administrativa si už utáhla opasky, mnoho lidí bylo propuštěno ze státních služeb a vláda ořezala veřejný penzijní systém. Na ozdravení to ale zatím nestačí. Odhaduje se, že státní rozpočet letos skončí ve schodku kolem 740 miliónů dolarů, což je asi pětkrát vyšší číslo, než se původně předpokládalo. Vysoký státní dluh táhne Portoriko ještě více ke dnu. Na jeho splácení vynakládá více než na školství nebo zdravotnictví. Příjem většiny portorických domácností je ve srovnání s americkými asi třetinový. Nedostatek pracovních příležitostí, rostoucí kriminalita a zdražující veřejné služby se odrážejí v rostoucí frustraci a sílícím exodu obyvatel do Spojených států. „Na jednu stranu už jsme si zvykli, ale už jsme z toho také dost otrávení. Rostou daně a všechno zdražuje a zároveň slyšíme, že dluh se stále více prohlubuje,“ postěžoval si 56-letý Rafael Ortiz listu Washington Post.

Trochu paradoxně pak vyzní fakt, že na ostrově se aktivně živí pouze 41 procent práceschopného obyvatelstva, mnoho lidí raději pobírá potravinové lístky, podporu na bydlení a další sociální dávky. Podle expertízy, kterou si nechala vypracovat vláda, musí ostrov snížit minimální mzdu a osekat další omezení, které nemotivují zaměstnavatele k tvorbě pracovních míst.

Guvernér Padilla svým televizním prohlášením vlastně natáhl ruku směrem k Washingtonu, respektive k věřitelským fondům na Wall Streetu. Vůbec si ale nemůže dělat naděje, že se dočká velkorysé finanční pomoci, jako před lety dostalo Řecko, nebo že se kvůli němu budou mnohokrát scházet vrcholní politici na nějakých mimořádných summitech.

Zákony neumožňují, aby Portoriko dostalo ochranu před věřiteli jako stát, americké konkurzní právo se nicméně dá vztáhnout na města nebo státem kontrolované společnosti. Toto ustanovení použila před dvěma federální vláda při restrukturalizaci předluženého Detroitu. Mluvčí ministerstva financí se ale zatím vyjádřil velmi opatrně, zdůraznil potřebu „dlouhodobého ekonomického a fiskálního plánu“ a řekl, že Washington bude pokračovat v diskusi s portorickými úřady. Každopádně zákonodárci v Kongresu, kteří by museli o podpoře rozhodnout, zatím nejeví ochotu k nějaké velkorysé štědrosti.

Určitá naděje španělsky mluvícím obyvatelům Portorika svítá s prezidentskými volbami v příštím roce. Rezidenti ostrova sice sami volit nemůžou, přestože mají i americké občanství, jejich svízelná situace však bezpochyby leží na srdci milionům příbuzných žijících v USA, kteří už volit mohou a díky rostoucímu počtu jsou stále důležitější voličskou menšinou.