Degenerace myšlení českých dětí. Proč umíme čím dál hůř počítat?

Blíží se start jarní školní sezony. Zápisy do prvních tříd, přijímačky na střední školy, maturity. Tentokrát poprvé s novinkou. Ve druhé polovině dubna se budou poprvé dělat jednotné přijímací zkoušky na všechny střední školy, které končí maturitou. Zkouškové týdny znovu přitáhnou pozornost k velké slabině českého školství. Matematice. Předmětu naprosto zásadnímu pro budování strukturovaného logického myšlení, které je klíčové pro úspěch v životě. Pro kritické myšlení, rozhodování a hledání souvislostí.

Neustálý úpadek schopností v matematice je vidět v testech znalostí PISA, v nichž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj srovnává znalosti patnáctiletých studentů z nejvyspělejších zemí světa. To srovnání je velmi vypovídající, očištěné od kulturních specifik jednotlivých zemí. Všichni studenti dostávají úplně stejné otázky.

Testy PISA se dělají od roku 1999. K největšímu poklesu u nás došlo po roce 2003 a od té doby jsme se na úroveň roku 2003 už nedostali. Za poslední tři roky se u nás propadla úroveň matematických schopností nejvíce ze všech zemí Evropy. Máme za sebou víc než patnáct let degenerace matematických schopností. „Přitom matematika je dnes důležitější princip poznávání než jazyk. Nechci v žádném případě snižovat význam češtiny. Ale matematika je svým způsobem důležitější typ jazyka nutného k poznávání zákonitostí světa,“ říká sociolog Petr Matějů, který se dlouhodobě zabývá vzděláním. „Zdá se, že matematika je předmět, který je nejvíc náročný na přístup učitele. Právě u matematiky je vidět, jak obrovským problémem je přístup učitelů k výuce a jejich schopnosti žáky zaujmout. Když jsme před čtyřmi lety rozjeli výzkumný projekt Matematika s chutí, zjistili jsme, že právě matematika je u nás mezi studenty nejvíc nenáviděný předmět ze všech zemí OECD. Děti se jí nejvíce ze všech bály. Měly v ní nejnižší sebevědomí. A měly nejméně matematiku v oblibě. Ministerstvo školství sice projekt nakonec podpořilo, ale nad výsledky se ani nezamyslelo. Natož aby je nějak využilo. Asi proto, že projekt prokázal, že největší problém je ve stylu výuky. Memorování a procvičování vzorců k oblibě matematiky nikoho nepřivede. Právě v matematice se nejvíc ukazuje, že máme mnoho učitelů, kteří neumí učit způsobem, který by děti pro matematické poznání nadchl. Získat mladého člověka pro matematiku je těžší než ho získat pro dějepis nebo přírodovědu, protože to vyžaduje specifický typ myšlení a zacházení s abstrakcí i realitou. Musíte neustále balancovat mezi obecným a reálným, v realitě hledat obecné. Když to učitel neumí a je rigidní, rozvine v dítěti velmi rychle negativní vztah k matematice. Když ale narazíte na učitele, který to skutečně umí, zjistíte, jak rychle se u žáků matematika vyhoupne mezi nejoblíbenější předměty,“ tvrdí Matějů.

Útěk před náročnou laťkou

Důsledkem chabé úrovně znalostí matematiky a paniky z ní je neustálé odkládání povinné maturity z matematiky. Ta je přitom téměř ve všech vyspělých zemích nedílnou součástí zkoušky ukončující středoškolské vzdělání a otevírající dveře na univerzity. Je to bludný kruh. Stále se opakuje, že povinnou maturitu není možné spustit, protože úroveň znalostí a způsob jejího učení je slabý, takže pokud by se maturita spustila, velká část studentů by jí neprošla. To bohužel potvrzuje, jak jsou školy slabé. A jak šanci jít na vysoké školy, které by měly být otevřené jen skutečně intelektuálním elitám, dostávají lidé, kteří neumí počítat a logicky myslet. Státní maturitou z matematiky neprošlo loni 25 procent těch, kdo se k ní přihlásili. A to byli studenti, kteří si ji vybrali dobrovolně. Kdyby byla povinná, byl by počet těch, kdo u ní propadli, podstatně vyšší.

Podle schválené novely školského zákona bude na gymnáziích a lyceích povinná maturita z matematiky od roku 2021, na ostatních školách o rok nebo dva později. Stále se ale vede debata, které typy škol jako umělecké nebo zdravotní vůbec z povinné matematiky vyjmout. Je dobře, že už je alespoň konečně daná pevná laťka. Kdyby nebyla, úpadek matematiky by jen dál pokračoval. Je proto nejvyšší čas na debatu, jak ho zastavit. V matematice totiž nejsme slabí, jen pokud jde o průměr. Máme i mnohem užší vrstvu, která dosahuje nejvyšší úrovně schopností. Průměr zemí OECD je 15,3 procenta. U nás činí jen 14 procent. Pro srovnání: v Singapuru, který všechny ostatní země válcuje ve všech schopnostech, nejen v matematice, ale i v lingvistických a čtenářských schopnostech a přírodních vědách, je na té nejvyšší úrovni 39,9 procenta studentů. V Estonsku, které je s velkým náskokem evropskou jedničkou, je to 20,4 procenta. A v Polsku, jež je jedničkou střední Evropy a v posledních letech zažívá obrovský vzestup v úrovni znalostí ve všech sledovaných kategoriích, je to 15,8 procenta.

V matematickém a logickém myšlení tak bohužel máme výrazně užší elitu než úspěšnější státy. To přirozeně brzdí posun Česka k sofistikovanější ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, a tím pádem vyššími platy.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na Echo Prime