Polsko miluje Trumpa, Trump miluje Polsko

Polsko je nejvěrnější spojenec Spojených států na evropském kontinentu. Tak chce prezident Duda i vládnoucí strana Právo a spravedlnost, aby byla návštěva amerického prezidenta vnímána. A to si nepochybně, při pohledu na skandující davy, svezené do Varšavy z celé země bezplatnými autobusy, myslel i sám Trump.

Ostatně velikost a adekvátní nadšení vítajících davů je něco, na čem americké hlavě státu mimořádné záleží, jak ukázal komickým a evidentně nepravdivým lpěním na tom, že počty lidí, jež se sjely na jeho inauguraci, byly epochálně obrovské a v dějinách Ameriky dosud nevídané. Není však pochyb, že konzervativním voličům PiS Trump připadá jako „jejich člověk“. O tomtéž ostatně dokázal během kampaně přesvědčit zejména chudší část svých spoluobčanů.

Donaldova popularita napříč celým Západem u konzervativněji naladěného segmentu populace, často lidí z hůře placených, dělnických či obecně manuálních profesí, je stále asi nejvíce fascinujícím místem celého fenoménu Trump. On sám byl totiž dlouhá léta ztělesněním newyorské high society dekadentních osmdesátých let, mužem, který si dával pozlatit snad i záchodové mísy a s pracujícím člověkem se potkal maximálně v momentě, když mu otevíral dveře od limuzíny.

V tom, že ho teď ti samí lidé, i přes jeho miliardy a soukromé tryskáče, považují za tak trochu jednoho ze svých, nepochybně hraje roli jeho vytříbený cit pro to, co chce kdo slyšet. A jak to chce slyšet. Uším amerického Středozápadu lahodí vyprávění o obnovené velikosti Ameriky, ve kterém slyší hluk znovu otevřených továren i velebné pleskání vlajky s hvězdami a pruhy pod modrou oblohou (na níž ideálně plachtí symbolický orel bělohlavý).

Polskému sluchu zase konvenuje vyprávění o národní statečnosti a nezdolnosti, koneckonců opřené o solidní základy. Včerejší Trumpův projev, pronesený před pomníkem Varšavského povstání, byl tak sice opět plný tradičního slovního balastu, výroků, jak je všechno skvělé, báječné a bude to ještě lepší, jinak se ale držel témat, na která ta část polské společnosti, jež umožnila Právu a spravedlnosti ovládnout celou zemi, reaguje: Bůh, bezpečnost, armáda, tradice, národní hrdost.

Trump připomněl krvavé polské dějiny a dlouhý stín obou velkých totalit, jimiž si země prošla. A minimálně ve vztahu k vlastní bezpečnosti se z nich poučila. Prezident USA nezapomněl Polsko pochválit za to, že na rozdíl od tolika jiných států NATO své závazky k Alianci plní a hodlá je plnit i do budoucna: polské ozbrojené síly se modernizují, polské letectvo má být do několika let vybaveno stíhacími letouny páté generace, americkými F-35, což jsou stroje, které začínají tvořit páteř vzdušné převahy Aliance.

Co se týče dalších oblastí strategické bezpečnosti, Trump pak při jednáních s prezidentem Dudou mimo jiné uvedl, že Amerika má obrovský nadbytek zkapalněného zemního plynu a prý „stačí jenom zavolat“. Pro Poláky, závislé minimálně do roku 2022, kdy jim končí smlouva s Gazpromem, na ruských dodávkách, je to jistě dobrá zpráva. Zdá se tedy, že Polsko považuje americký prezident za modelového partnera, a to nejen v bezpečnostní oblasti.

V praxi tu vidíme realizaci Trumpova volebního sloganu „America first“. Polsko pod konzervativní vládou je pro USA spolehlivý bezpečnostní i obchodní partner a důležitý bod na geopolitické mapě, především pro polský, tradičně velmi odměřený vztah k Rusku. Pochyby nad některými vládními kroky například v oblasti práv žen a sexuálních menšin či nad rolí církve ve veřejném dění, jež vznáší polská opozice a liberální část tamní společnosti, zřejmě Trump buď vůbec nevnímá, či ignoruje.

Doby, kdy se americká vláda snažila zasahovat, byť často velmi neobratně a těžkopádně, právě do oblastí, jako je problematika lidských práv v partnerských zemích, jsou zřejmě pryč. Ideje nahradila, zdá se, obchodní a bezpečnostní racionalita. Prioritami pro dobré vztahy se Spojenými státy do budoucna budou adekvátní přispívání do společné obranné kasy v rámci Aliance a příznivá obchodní bilance. Do případných vnitřních kontroverzí Trumpova administrativa nehodlá strkat nos.

Každý, kdo v americkém vměšování viděl nepřípustné zásahy do státní suverenity, to jistě vnímá pozitivně. Různí oligarchové a politici s autoritativními sklony, kteří zejména ve východní části Evropy nabírají na síle, se ale mohou radovat rovněž. Nikdo je přes prsty klepat nebude.