Demokracie jako samozřejmost

Výročí 17. listopadu jako dne boje za svobodu a demokracii je příležitostí ohlédnout se zpět a položit si otázku: Je demokracie pro současnou generaci už jen samozřejmost? Znamená pro dnešní studenty totéž jako v roce 1939, nebo o padesát let později v roce 1989?

V říjnu roku 1939 vyšli do ulic studenti, kteří protestovali proti nacistické okupaci. Jedním z nich byl Jan Opletal, student lékařské fakulty. Při demonstraci byl postřelen a o několik dní později zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu přerostl do protinacistické protestů a říšský protektor Konstantin von Neurath reagoval uzavřením všech českých univerzit. Více než 1200 studentů bylo posláno do koncentračních táborů, devět dalších bylo 17. listopadu popraveno.

Byli to lidé, kteří bojovali za demokracii a za svobodu.

O 50 let později. Připomínka nacistických represí se 17. listopadu 1989 proměnila v demonstraci proti komunistickému režimu. Tehdejší studenti chtěli demokracii, nevzdali se a vybojovali ji. Jejich aktivita a touha po demokracii se šířila z Prahy do dalších měst tehdejšího Československa. Sametová revoluce pak vedla k pádu komunistické vlády.

O 27 let později. Máme svobodné volby, výběr politických stran, svobodu projevu i pohybu. Demokracie? To je samozřejmost. Může si dnešní mladá generace vůbec vážit demokracie, když o ni nikdy nemusela bojovat? Lze jen doufat v pochopení těch, kteří si ani jeden Listopad nepamatují, nebo na něj moc rychle zapomněli. I proto bychom měli mluvit o minulosti, abychom pochopili, co se kolem nás dnes děje.