Archivy StB musí zůstat otevřené, vzkazuje vláda soudcům

Neomezujme bádání v archivech státní bezpečnosti, vzkazuje Ústavnímu soudu vláda. Necenzurované zpřístupnění historických pramenů je podle kabinetu nezbytné k popsání zločinů i pojmenování jejich organizátorů. Ústavní soud v těchto dnech posuzuje návrh Nejvyššího soudu, který ruší část zákona o archivnictví. To by v krajním případě mohlo znamenat konec svobodného bádání, jak ho známe dnes.

Nejvyšší soud (NS) navrhl zrušit část zákona, která badatelům umožňuje neomezeně bádat v archivech z doby nacistické a komunistické totality. Kvůli ochraně citlivých osobních údajů by se nově staré materiály mohly vydávat jen se souhlasem lidí, o nichž pojednávají. Historici varují, že by to v konečném důsledku mohlo znamenat faktické uzavření archivů, třeba těch státní bezpečnosti. NS se proto obrátil na Ústavní soud, aby celou věc posoudil.

Ústavní soud teď požádal o stanovisko i vládu. Ta se rozhodla do řízení vstoupit jako jeho vedlejší účastník a její stanovisko je zřejmé: za zmíněnou část zákona se jasně postavila.

„Účelem předmětného ustanovení je umožnit studovat bez omezení většinu archivních fondů vzniklých z činnosti bývalých bezpečnostních složek, soudů a prokuratur komunistického režimu a dozvědět se co nejvíce z praxe komunistického režimu při potlačování lidských i politických práv a svobod, vykonávané prostřednictvím represivních orgánů totalitního státu v období let 1948 až 1990, a dále i archiválie vzniklé z činnosti orgánů německé okupační správy v letech 1938 až 1945,“ píše se ve schváleném stanovisku, které vypracovalo ministerstvo vnitra a navrhl ministr Jiří Dienstbier (ČSSD).

Jak řekl deníku ECHO24.cz, stanovisko prošlo kabinetem přesně na hlas a názory v diskuzi byly různé. Ministři se totiž bavili o tom, jestli je zásadnější zájem na svobodném bádání, nebo právo na ochranu citlivých osobních údajů. Vláda se k řízení u Ústavního soudu vůbec nemusela připojit, nakonec se ale rozhodla hájit právo na informace. Zrušení části zákona o archivnictví by totiž podle ní zásadně omezilo nebo dokonce zastavilo zpřístupnění dochovaných materiálů.

„V podstatě by to znamenalo uzavření archivu pro běžné, nevědecké badatele. Třeba pro novináře, kteří bádají například ve spisech souvisejících s politikou,“ varuje historik.

„Neomezené, respektive ‚necenzurované‘ zpřístupnění historických pramenů a dalších svědectví o činnosti uvedených zločinných organizací vláda považuje za nezbytné nejen k objektivnímu popsání jejich zločinů, pojmenování organizátorů a vykonavatelů, ale i k následnému vzdělání občanů o těchto tématech a k upevňování demokratických tradic, rozvoji občanské společnosti a v neposlední řadě i k naplňování ideálu spravedlnosti,“ stojí v závěru usnesení. Na to ale Ústavní soud nemusí brát žádný zřetel.

Nejvyšší soud se celou věcí zabývá kvůli případu muže, který žádá po státu odškodnění 300 tisíc korun za to, že byly zpřístupněny citlivé osobní údaje ze svazku vedeného na něj StB. NS řízení přerušil a obrátil se na ústavní soudce. Ti by měli posoudit, zda má právo na informace a veřejný zájem přednost před ochranou citlivých osobních údajů. Nejvyšší soud mimo jiné upozornil, že osobní údaje ve spisech o agentech a spolupracovnících StB jsou v současné době chráněny více než citlivé údaje ve svazcích vzniklých činností bývalé StB.

Historik: Šlo by o zavření archivu pro běžné badatele

Pokud by soud nakonec část zákona zrušil, znamenalo by to pro badatele velké potíže. Každá osoba, které se svazek týká, by totiž nově musela se zpřístupněním spisu souhlasit. Hrozilo by také, že budou badatelé muset pracovat se začerněnými dokumenty, z nichž nepoznají konkrétní osoby.

„V podstatě by to znamenalo uzavření archivu pro běžné, nevědecké badatele. Třeba pro novináře, kteří bádají například ve spisech souvisejících s politikou,“ řekl deníku ECHO24.cz historik Peter Rendek.

Zatím samozřejmě není jasné, kdy a jak Ústavní soud rozhodne. V minulosti ale v nálezu potvrzujícím činnost Ústavu pro studium totalitních režimů zdůraznil nutnost objektivního zkoumání minulého režimu, jehož obraz zůstává i nadále zkreslený dřívější propagandou a cenzurou.