Jak jsem se stal ‚nežádoucí‘ osobou... a nejen já

Na Praze 6 pracuji již celkem neuvěřitelných 40 let a vždy jsem ji pokládal svým způsobem za součást „svého já“. Tento pocit ještě zesílil, když jsem se přestěhoval na Prahu-západ a stal se krajským zastupitelem. Pro celou řadu občanů byla a je Praha 6 nedílnou součástí jejich života, kam jezdí za prací, zábavou, na nákupy a v neposlední řadě za lékařskou péčí, protože není celkem logicky možné mít lékaře specialisty v každém malém sídle.

Toto uspořádání nepochybně mělo a má výhody i pro občany a podnikatele na Praze 6, protože občané Prahy-západ jsou jak jejich zaměstnanci, tak i zákazníky.

Proto jsem s jistou nervozitou a zájmem očekával zavedení parkovacích zón a v duchu si říkal...: „Snad mají rozum“.

Bohužel, již při první návštěvě lékaře jsem dostal jasnou odpověď – nemají.

S usilovností až úpornou je „cizákům“ bráněno zaparkovat před poliklinikami, lékárnami, obchody, autoservisy a úřady… a to i tam, kde v podstatě není obytná zástavba.

Kam se „hrabe“ pověstných 30 Kč za návštěvu lékaře. Na Praze 6 platí „cizák“ nejen za návštěvu lékaře, ale i za každou minutu v jeho čekárně. Zajímavé pojetí „bezplatného“ zdravotnictví.

Aby byl systém ještě důmyslnější, i placené parkování není jednoduché… parkovacích automatů je málo, a (přestože to některé „činovníky“ jistě překvapí) „chytrý“ telefon nemá každý. Ale možná, že si zastupitelé Prahy 6 předsevzali zvýšit odbyt vhodných telefonů, i když si netroufám je podezřívat z toho, že by „jeli na procenta“.

Takže parkovat v modré zóně každý nemůže, i kdyby chtěl, stejně tak jako si dost občanů nemůže dovolit platit 1 Kč za každou minutu čekání u lékaře a vyzvednutí léku v lékárně.

Někdo jistě namítne, že ti „cizáci“ přece mohou v klidu přijet veřejnou dopravou. Jistě, řada z nich ano. Ale doporučuji Radě Prahy 6 pro pochopení situace vyrazit do některé z poliklinik veřejnou dopravou třeba ze Svrkyně nebo z Číčovic. A vzít si k tomu na záda batoh cihel, aby lépe pochopili, jak skvělé je to pro někoho, kdo není úplně zdráv nebo veze k lékaři malé dítě.

K lékaři jistě nejezdí lidé každý den, ale za prací ano. Díky skvělé parkovací koncepci Prahy 6 si mohou zcela „svobodně“ vybrat – buď pojedou autem a zaplatí za den řekněme 300 Kč, pokud se vůbec vejdou do oranžové zóny. Nebo pojedou veřejnou dopravou a stráví cestou 2 – 4 hodiny denně. Anebo si spočítají, že zůstat doma na podpoře je výhodnější.

Jak to dopadne u „nízkopříjmových“ zaměstnanců, si každý jistě spočítá sám.

Tohle ovšem představitele Prahy 6 vůbec, ale vůbec nezajímá. Ale mělo by je snad zajímat, že díky jejich rozhodnutí ubudou na Praze 6 jak zaměstnanci (včetně lékařů), tak i zákazníci.

I já jsem si přesunul řadu služeb do „přátelštější“ lokality a nebudu nakupovat tam, kde budu mít každý nákup o 30-60 Kč dražší. S lékaři je to ovšem horší, i když je možné, že časem sami změní místo své praxe...

Pokud tedy na situaci pohlédneme statisticky, současný systém parkovaní dopadne především na „cizáky“ s nižšími příjmy, s většími požadavky na zdravotní péči a na ty, kdo většinově nevlastní „chytrý“ telefon. Prostě na starší občany. Velice etické opatření.

Je docela pravděpodobné, že v závislosti na poklesu zákazníků „zmizí“ z Prahy 6 i někteří podnikatelé a poskytovatelé služeb… a tamní občané budou muset jezdit jinam, kde budou platícími „cizáky“ zase oni.

Bohužel se mi nezdá, že by tyto důsledky a následky byli představitelé Prahy 6 schopni a ochotni pochopit (s některými z nich jsem o tom již v minulosti hovořil).

Takže nezbývá, než jim to vysvětlit zcela prakticky.

Proto na příštím zastupitelstvu Středočeského kraje navrhnu uvažovat o recipročním opatření – ať „cizáci“ z Prahy platí zase za parkování „u nás“. Že je to naschvál, na úrovni „třetí obecné“? Možná, ale mohlo by to fungovat.