Jsou jako rakovina – ‚střelci s posláním‘

Z roku 2015 uteklo 2. prosince 336 dní a přestřelka, po které zůstalo v kalifornském San Bernardinu ležet v krvi čtrnáct mrtvých, byla letošním 355. masovým střílením na půdě USA. Podle odborníků je sanbernardinský masakr předzvěstí nového typu podobných tragédií, protože se tu poprvé v roli „střelce s posláním“ objevila žena. Navíc měli oba pachatelé zřejmě teroristické motivy. Jinak ale tato tragédie nevybočila z řady mnoha dalších, jí podobných.

Je to jako rakovina

„Je to jako rakovina,“ konstatuje o „střelcích s posláním“ Mary Ellen O´Tooleová z George Mason University. „Tenhle typ zločinu se zákeřně šíří a roste a vzoruje všem léčbám.“

Tzv. „střelci s posláním“ nejsou americkou specialitou. Patřil k nim třeba i Wellington Menezes de Oliveira, který 7. dubna 2011 vešel do školy v Rio de Janeiro a zabil tu 12 školáků ve věku od 12 do 14 let. Za „střelce s posláním” lze označit i Andrese Breivika, který na ostrůvku Utoeya připravil o život 77 lidí. V čem tkví specificita „střelců s posláním“ a dá se jejich zločinům nějak předejít nebo zabránit?

Mary Ellen O´Tooleová definovala ve vědeckém časopise Violence and Gender „střelce s posláním“ jako člověka, jehož životním cílem se stalo zabití co největšího počtu lidí. Tito masoví vrazi se soustředí na maximální efektivitu vraždění. Chtějí co nejrychleji a co nejsnáze docílit co největšího počtu obětí. Nezabíjejí v afektu či pod vlivem rozbouřených emocí. Tihle lidé se na svůj zločin připravují dlouhé týdny, měsíce a někdy i roky. Představují si ho a promýšlejí jej.  Jejich plány nepostrádají strategii, jsou komplexní, neopomíjejí detaily. Přípravu masakru dokážou utajit do posledního okamžiku. Prakticky nikdo v jejich okolí netuší, že se k něčemu schyluje.  Takový „střelec s misí“ pečlivě volí typ zbraně a munice i oblečení, vybírá si nejlepší místo a čas a zároveň s tím se rozhoduje, kdo budou oběti jeho běsnění. Má dokonale naplánováno, co bude dělat a jak bude postupovat.

Má vůbec společnost šanci takového „střelce s posláním“ odhalit dřív, než je pozdě?

Z koho roste „střelec s posláním“?

Různé náznaky prozrazující přípravy „střelce s posláním“ na masové vraždění mohou podle Mary Ellen O´Tooleové zachytit rodiče, spolubydlící, spolužáci, spolupracovníci, prodejci zbraní a střeliva a mnozí další. Je to ale těžké. Většinou si tihle lidé najdou pro „divné chování“ připravujícího se „střelce s posláním“ nějaké „přirozenější vysvětlení“. Všechno jim dojde, až když je pozdě. Po bitvě pak bývá každý frajtr za generála. Každý ví, že se neštěstí dalo předejít, každý ví, co a jak se mělo dělat.

Podle Mary Ellen O´Tooleové se ale potenciální „střelci s poselstvím“ dají rozeznat dřív, než se pustí do příprav hromadného vraždění.  A právě v tomhle období, kdy se „střelec s misí“ formuje a dozrává ke „splnění životního poslání“, existuje podle americké vědkyně určitá možnost jej od jeho děsivých záměrů odvrátit.

Budoucí „střelci s posláním“ se často cítí přehlíženi nebo pronásledovaní. Vyvolává to v nich nejprve znechucení a posléze nenávist. Jejich zášť se sice z počátku upírá k jednotlivým lidem či k celým skupinám, ale nakonec vidí nepřítele ve světě kolem sebe. Připadá jim, že stojí sami „proti zbytku světa“. Řadu těchto jevů mohou lidé z okolí potenciálního „střelce s posláním“ zaregistrovat a měli by na ně reagovat.  Podle O´Tooleové  je hlavním vodítkem pro odhalení potenciálního „střelce s posláním“ fakt, že během vlastního aktu násilí zachovává zcela chladnou hlavu. Nestřílí kolem sebe v amoku. Neprojevují prakticky žádné emoce, i když stojí uprostřed hrůzného divadla. Tuhle otrlost a absenci strachu nezískal přes noc. Zcela jistě ji projevoval při nejrůznějších příležitostech dávno před zločinem.

Osobnost s rysy budoucího „střelce s posláním“ mají podle Mary Ellen O´Tooleové  podle jeho atypických reakcí příležitost rozeznat nejrůznější lidé. Vedle rodiny vraha jsou to i učitelé, nadřízení a podřízení, personalisté, úředníci nejrůznějších úřadů, kde potenciální „střelec s posláním“ vyřizuje své záležitosti. Poměrně slušnou šanci mají i zdravotníci, zvláště pak rodinní lékaři. Ti všichni mohou zaznamenat, že člověk ztrácí kontrolu nad emocemi, stále více se zajímá o zbraně a přitahuje ho násilí.

Budoucí „střelec s posláním“ ztrácí postupně schopnost vést normální život. Nevydrží v zaměstnání, neprospívá ve škole. Někdy ignoruje tak základní věci, jako je osobní hygiena. Bohužel, spousta podobných neklamných projevů se stane zřejmými až zpětně, když se lidé snaží dopátrat, co „střelce s posláním“ k jeho činu vedlo. V době, kdy je ještě čas zasáhnout, se často stává, že nad „pošukem posedlým po zbraních“ jeho okolí mávne rukou. Společnost není na preventivní kroky proti potenciálně nebezpečným jedincům zvyklá a nemá k tomu ani prostředky. Demokratická společnost nemůže preventivně zavřít člověka do vězení jen ze strachu, co by mohl jednou udělat.

Šílenci mezi námi

Mary Ellen O´Tooleová upozorňuje na skutečnost, že i když jsou střelci s posláním schopni velmi důmyslně svůj zločin plánovat a projevují přitom značnou míru inteligence a vůle, neznamená to, že jsou duševně zdraví. Mnozí střelci jsou psychopati, jiní trpí duševním onemocněním. Nejeden je postižen hned několika problémy současně. V okamžiku, kdy střelec pálí do lidí, připadá každému soudnému člověku jako „šílenec“ či „mimo realitu“. Podle O´Toolevé je však chybné předpokládat, že „blázen“ nedokáže vymyslet a zrealizovat perfektní plán.  Pokud je to plán na zavraždění co nejvíce lidí, je z něj „střelec s posláním“.

Demokratická společnost sice nemůže preventivně zavírat každého, z koho by se mohl stát masový vrah, ale před lidmi, kterým duševní porucha brání v soudném uvažování a jsou nebezpeční, by se chránit měla a je k tomu vybavena vším potřebným. Měla by například zabránit tomu, aby se tito lidé dostali ke střelným zbraním, případně by je neměla vypouštět do ulic z psychiatrické kliniky, protože pak mohou vraždit třeba i kuchyňským nožem.  Pro příklady takových neuhlídaných šílených „vrahů s posláním“ nemusíme chodit za „velkou louži“.