Francouzská hráz proti Le Penové

Ve Francii nebývají stranické primárky před prezidentskými volbami zdaleka tak ostře sledovanou událostí jako ve Spojených státech. Letos je to u pravicových Republikánů jinak. Jejich vítěz bude jediným, kdo má přinejmenším teoretickou šanci zabránit nástupu Marine Le Penové do Elysejského paláce.

Kandidátka Národní fronty, vedoucí zatím se slušným náskokem v průzkumech preferencí do prezidentského úřadu, se velmi cílevědomě a obratně posouvá z extrémních pozic, které kdysi zastával její otec Jean-Marie Le Pen, jemuž se podařilo dostat do druhého kola voleb v roce 2002 proti gaullistovi Jacquesi Chiracovi, do umírněného středu a snaží se udělat se přijatelnou pro široké vrstvy. Soudě podle průzkumů se jí to dost daří. Díky tomu, že hlásá výrazně radikálnější etatismus a ochranářství než hodně bezbarví socialisté, dokáže oslovovat značnou část někdejších voličů levice. Její tlak na razantní omezení migrace do Francie jí zase zajišťuje nikoliv nevýznamnou podporu mezi francouzskými muslimy. Přistěhovalci velmi často odmítají konkurenci nových přistěhovalců.

Socialisté jsou po bezradném prezidentování bezmocného Francoise Hollanda zatím s téměř nesmazatelným odstupem pro druhé kolo mimo hru. A nerýsuje se kandidát, který by to mohl zvrátit. Ambiciózní ekonomický ministr Emmanuel Macron, který se o nominaci hlásí, to není.

Výběr republikánského kandidáta je proto důležitější než kdy dřív. Nikdo jiný nemá šanci pochod Le Penové do prezidentského paláce zastavit.

Vítěz se bude muset obratně pohybovat ve velmi nejistém terénu. Na jedné straně bude muset pro druhé kolo sesbírat co nejvíc hlasů z levice, na druhé musí být schopen dát radikálnějším konzervativcům tak dobrou nabídku, aby neměli pokušení dát šéfce Národní fronty přednost.

Zájem o hlasování v republikánských primárkách byl velmi vysoký. Přišlo 3,5 milionu lidí. Pro účast stačilo, když volič podepsal čestné prohlášení, že zastává hodnoty pravého středu, a zaplatil dvě eura.

S nejradikálnější nabídkou šel do souboje šéf Republikánů, bývalý prezident Nicolas Sarkozy. Kdyby se od jeho návrhů a plánů Marine Le Penové vymazala stranická loga a podpisy, v mnoha případech nebude poznat, kdo co voličům slibuje. Sarkozy v každém případě sliboval tvrdé omezení přistěhovalectví, zrušení schengenského prostoru a novou vlnu ochranářství.

Neprošel s tím ani prvním kolem. Těžko říct, jak velkou roli v tom sehrála jeho konkrétní politická nabídka a jak velkou antipatie, které k němu značná část Francouzů chová od jeho prezidentování.

Z první pozice s podporou 44 procent hlasujících Republikánů naopak postupuje Sarkozyho někdejší premiér Francois Fillon. Ten je kombinací ekonomického liberála thatcherovského stylu a sociálního konzervativce. Anglofilní otec pěti dětí, který má anglickou manželku, chce Francii vrátit ekonomickou sílu omezením přebujelé byrokracie, propuštěním půl milionu nadbytečných státních zaměstnanců, oddálením důchodového věku a omezením moci odborů.

Ekonomicko-liberální recept na dlouhodobý francouzský hospodářský úpadek, kombinovaný s přísností v přistěhovalecké a bezpečnostní politice, vynesl v roce 2008 do prezidentského úřadu Sarkozyho. Jenže to byla v novodobé francouzské historii zcela mimořádná chvíle, kdy lidé uvěřili, že by anglosaské recepty mohly fungovat i v Paříži. Od té doby se ale atmosféra změnila. Ve Francii se znovu vrací touha po ochranářství.

Fillon ale svůj ekonomický thatcherismus kombinuje s tvrdou linií proti islámu a vírou v tradiční konzervativní hodnoty. Patří k nejrazantnějším odpůrcům sňatků homosexuálů a tvrdě vystupuje proti možnosti umělého oplodnění pro osamělé ženy nebo homosexuální páry. Právě odpor proti progresivismu by mu pomohl získat hlasy konzervativních voličů. A těch je ve Francii opravdu hodně. Právě v Paříži se konaly v roce 2012 největší demonstrace proti homosexuálním manželstvím, kdy městem pochodovalo přes milion lidí.

Fillon voliče v primárkách zaujal také tvrdým postojem vůči islamistům. Moc se v něm nelišil od Sarkozyho. V jeho distingovaném podání to ale nejspíš na Francouze zabíralo lépe než od agresivně vystupujícího hyperaktivního exprezidenta. Fillon vydal koncem září knihu Vaincre le totalitarisme islamique (Porazit islámský totalitarismus), která měla velmi dobrý ohlas. Slibuje šestnáct tisíc nových vězeňských cel speciálně pro podezřelé z islamismu, kde budou izolováni, aby neměli šanci radikalizovat ostatní vězně. Navrhuje také speciální soud pro terorismus a islamismus. Každému, kdo bude jen podezřelý z kontaktů na Islámský stát a další teroristické organizace, chce odebírat občanství.

Před lety za korupci na pařížské radnici odsouzený a do vlády i do křesla starosty Bordeaux se po očistě úspěšně navrátivší Alain Juppé se snažil nabídnout více centristickou politiku vstřícnou k levicovým voličům. Některé průzkumy (v nichž ale ještě nefiguroval Fillon) ukazovaly, že právě on jako jediný z Republikánů by měl šanci Le Penovou porazit. Juppé útočil na Fillonův ekonomický program jako na přehnaně antisociální. Pravicoví voliči jsou ale zjevně přesvědčeni, že to není ten správný styl, jak nad Národní frontou zvítězit. Favorizovaný Juppé dostal jen 28,3 procenta hlasů.

Do druhého kola podpořil Sarkozy Fillona. Francouzští Republikáni zjevně věří, že hlavním volebním tématem bude tvrdá linie proti masovému přistěhovalectví a islamismu. A že Fillonovy anglosaské představy o ekonomice a menší sociální ochraně vezmou voliči jen jako nutný bonus.