Na principy se nehraje. Predátoři Babiš a Zeman slabé kusy sežerou
1
Už nějakou dobu žijeme v nové době, v níž neplatí pravidla a zákonitosti, jež byly běžné v době rozkvětu liberální demokracie. Starý svět je pryč a nemění se jen média, ale i fungování politiky. Proto je také americkým prezidentem Donald Trump a ve Francii o vítězství ve volbách usilují představitelé nových formací, z krajní pravice vzrostlá Marine Le Penová a oidipovský žvanil Emmanuel Macron.
Proto celkem nepřekvapuje, že se Bohuslav Sobotka místo očekávaného návrhu na odvolání ministra financí Andreje Babiše rozhodl pro demisi celé vlády. Pochopil, že svět je jiný než ten, do něhož vstupoval, a ví, že na nové poměry nemá. Ví, že proti němu stojí mastodontí Miloš Zeman, jehož poslední ambicí je kultivování politického prostoru, a jediné, co ho žene vpřed, je vůle po moci. To ho ostatně spojuje také s Andrejem Babišem, který je skutečně největším politickým lídrem, svým bezskrupulózním chováním jde tvrdě za svým cílem.
Andrej Babiš je lhář, oligarcha, člověk, který se před ničím a nikým nezastaví, silný v přesvědčivosti svých lží. A čeští voliči jsou pořád stejní pitomci jako ti, kteří se nechali obelhat v roce 1946, když volili Gottwaldovy komunisty. Stejně se teď nechají zblbnout uřvaným hokynářem, kterého nechtěli ani na Slovensku. Sobotka v úterý dopoledne definitivně zjistil, že prezident jeho návrh na odvolání Andreje Babiše nepřijme. Uvědomil si, že Miloš Zeman se zcela logicky, coby člověk se silně vyvinutým smyslem pro moc, chopí své příležitosti, ministra financí neodvolá a využije příležitosti ke svým vlastním hrám.
Andrej Babiš měl být odvolán z vlády (nehledě na to, že do vlády vůbec neměl být přizván) už po propuknutí skandálu s machinacemi s dotacemi na své Čapí hnízdo. Podobně jako z vlády museli odejít jiní ministři pro mnohem menší podezření. Nestalo se a teď jsme svědky naprosto neuvěřitelné podívané, kdy se premiér, lídr vítězné politické strany, vzdává veškerých politických nástrojů k prosazování své vůle. Je sice lidsky pochopitelné, proč to udělal, bál se, že by požadavek na odvolání Andreje Babiše nebyl schopen ustát, bál se, že by prezident rozehrával agonii s odvoláním, což mu ústava umožňuje, protože nijak nestanoví, dokdy má na návrh premiéra ministra odvolat, a obával se neschopnosti veřejnost přesvědčit, že Andrej Babiš do vlády nepatří.
Zvítězil strach z neznáma, strach z toho, co udělá Zeman, strach ze síly Babiše. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Možná že některým lidem připadá krok Bohuslava Sobotky sympatický, že byl schopen obětovat svou kariéru pro vyšší princip, tedy že se nebude snažit odvolat jen Babiše, ale půjde taky. Tato úvaha se ale opírá o morálku, jenže na ni Babiš ani Zeman nehrají. To jsou predátoři, kteří, morálka nemorálka, každý slabý kus sežerou. Sobotka složil své politické zbraně. A Miroslav Kalousek má pravdu, že těm dvěma otevřel cestu k moci, ale on sám, stejně jako Petr Fiala nebo Pavel Bělobrádek, jinou alternativu, jíž by lidé uvěřili, nenabízejí. Strašně rád bych se mýlil.
