Dítě dostane v prvním roce dvakrát antibiotika. Co to s ním udělá?

Na otázku, jak se k vám, pane doktore, dostanu, mi Radkin Honzák odpověděl: „Jednoduše. Na Václaváku se svléknete donaha – a oni vás sem dovezou.“ Za jedním z nejznámějších českých psychiatrů jsem však volil standardní cestu: tramvají a autobusem. Místem našeho setkání byla totiž Psychiatrická nemocnice Bohnice čili blázinec. 

V minulosti byly celé generace Francouzů a Němců vychovávány v odhodlání nechat se vzájemně pozabíjet ze vznešených vlasteneckých důvodů. Teď je to, doufejme, vzájemně nemožné. Naštěstí. Jenomže ono je to všechno asi něco za něco.

Jistě. Mimochodem, ta věc s tím smířením Němců a Francouzů, to byla dlouhodobá práce, doslova vypiplaná. Trochu jsem to sledoval, když jsem osm let jezdíval pracovně do Štrasburku a viděl, jak je to smíření přímo státní zájem. To my máme s Němci pořád ještě před sebou. Tady stačí někde říct, že při vyhnání Němců se děly strašný zločiny, a hned po vás někdo vlastenecky skočí. Ale vím, kam směřujete… Jestli se neztrácí něco jako mužnost, a s tím i odhodlání ne se nechat zabíjet, ale aspoň se bránit. Podívejte se, v Evropě nebylo nikdy tak dobře, nikdy tak mírumilovně jako v posledních třech desítkách let. To je jistě pozitivní. Ale samozřejmě to něco dělá s lidskou psychikou. Ta, abych to vysvětlil, pulzuje mezi útlumem a nabuzením. A naše tendence není zlatý střed, naší tendencí je větší nabuzení. Protože v mozku je takový tréninkový program, že když je v bezpečí, hraje si na to, že je vlastně v nebezpečí. Jak říkají klasici psychomorálky: hledáme bezpečí a jistotu, ale paradoxně čím větší je bezpečí, tím víc si mozek vymýšlí nebezpečné pitomosti. Žijete ve vatě, ale večer potřebujete horor. Mozek tím trénuje. Čím klidnější společenství, tím víc chorobných a úzkostných stavů. Úzkost vás mobilizuje, my nemusíme mít nepřítele za hranicí, uděláme si nepřítele v sobě. Proto ta prevalence (podíl rozšíření nějaké nemoci ve vztahu k celé populaci – pozn. red.) úzkostných poruch, proto ten nárůst depresí. Ano, půlku z toho sice dělají farmaceutické firmy a pak také to, že se jich víc diagnostikuje. Ale i tak je ten nárůst evidentní.

Časopis 30 ROZHOVORŮ bude na stáncích a v trafikách k dostání od úterý 27. června. Vy si jej můžete objednat už nyní a přijde vám do vaší schránky. OBJEDNÁVEJTE ZDE

Netvrdíte ovšem, že deprese jsou vynálezem firem na pilulky…

Ne, to v žádném případě. Deprese opravdu existují. Podle nejnovějších teorií je deprese zánět, který vzniká v trávicím ústrojí. Tam o tom, co ve vás zůstane z potravy, rozhoduje jedna tenounká vrstva epitelu. Tam probíhá boj za vaši chemickou i duševní rovnováhu. Jsou takové krásné práce srovnávající, co jedí a co mají ve střevech děti z Afriky a co v západním světě. Ty naše tam mají xkrát více patogenních bakterií a xkrát méně protektivních. U nás běžné dítě dostane během prvního roku životu antibiotika tak dvakrát – tak si dovedete představit, co to dělá s imunitním systémem.

Vy asi nebudete velký příznivec farmaceutického průmyslu. Co třeba antikoncepce? To je požehnání, nebo prokletí?

Podle toho, z jakého hlediska na to koukáte. Nedávno jsem četl o krásném výzkumu, kterého jsem se bohužel neúčastnil. Na Floridě zkoumali úspěšnost tanečnic u tyče. Nevím, jestli jste tam někdy byl, ale v takovém baru se těm tanečnicím házejí do klobouku – nebo se jim to strká rovnou za spodní prádlo – bankovky. No a oni zjistili, že když má ta holka ovulaci čili je nejplodnější, vydělá 57 dolarů za hodinu, když má takzvaně své dny, vydělá 27. To je celkem logické. Ale když užívá antikoncepční hormony, vydělá vždycky stejně, nějak kolem pětatřiceti dolarů. Čili ty holky jsou po celou dobu stejně přitažlivé/nepřitažlivé. A já myslím, že to souvisí s poklesem porodnosti. Myslím, že to není jenom tou proměnou sociálních rolí ve společnosti, jak se obecně tvrdí. Když si vzpomenete na knížku Konrada Lorenze Osm smrtelných hříchů civilizace, tak on tam dokazuje, že se biologické faktory zbytečně sociologizují. Že se z genderových rozdílů dělá zcela nesmyslně společenská problematika, čímž se zapomíná na biologii, kterou nelze jen tak popřít.

Takže antikoncepce ničí sex?

Já myslím, že ano.

Přičemž smyslem antikoncepce by mělo být více sexu.

Ano, jenže se nějak zapomnělo, že hlavním smyslem sexu je dělání dětí. Místo toho se vymýšlí, jak ten sex udělat nějak jinak, nějak ho ozvláštnit, protože to lidi přestává bavit dělat „normálně“. Nedávno kolega Jaroslav Zvěřina přednášel o nárůstu análního sexu a jiných atypických praktik. Když někdo dřív provozoval anální sex, byla to anomálie. Teď pomalu norma, přičemž sexuologové pořád řvou, jaké je to rizikové chování. 

Není to vlivem pornografie?

Já nevím, čeho to je vliv. Skutečností je, že to roste. A roste to nejspíš proto, že se musí vymýšlet kdeco, jen aby se sex nestal nudou. Kluk, který se třese na to, aby dostal nějakou holku, to nepotřebuje. Ono je docela zajímavé podívat se, kde máte nezletilé nechtěné matky. Říkalo se, že nejvíc jich je v USA, což má být důsledkem puritánské výchovy, takže se ty holky prý nedozvědí, jak se ty děti vlastně dělají. Jenže úplně stejná čísla máte v ultraliberálním Švédsku… Takže já nevím, jak to je.  

No, říct, že je to na celém světě stejně, se ale taky nejspíš nedá. Na lidstvu je přece nejzajímavější to, jak různé kultury dělají tytéž věci úplně odlišným způsobem. Třeba sexuální chování v takové Etiopii a Norsku bude v mnohém stejné a v něčem úplně odlišné.

S tou Etiopií… Já jsem nedávno četl knížku o Etiopii od jednoho Poláka a kromě toho, že jsem si tam opravil názor na populárního císaře Haileho Selassieho, kterého jsem dosud považoval za slušného panovníka, a on to byl dle všeho hrozný magor, mě zaujala epizoda, kdy mu sdělují nějací západní novináři, že kdesi v severních provinciích lidé umírají hladem. A on na ně nechápavě hledí a říká: Ale na tom není nic zvláštního, tam přece vždycky lidi umírali hladem. Čili to jsou úplně jiné poměry, jiný kontext. V Nigérii máte dodneška otroctví. Je to smutné, ale bylo to tak vždy. Třeba se to jednou změní, ale nemůžete to chtít hned.

A taky si to asi nemůžete klást za vinu… To mi připomíná, co bylo možné zrovna v tyto dny číst v komentářích: Jsme zodpovědní za Aleppo, Západ opět selhal, protože nedokázal zabránit Aleppu, všichni jsme vinni. Jsme vinni za Aleppo?  

Pokud si odpovíme s Johnem Donnem (anglický básník a kněz žijící na přelomu 16. a 17. století, představitel tzv. metafyzické poezie – pozn. red.), pak vždy zvoní hrana i nám. A pokud budeme celé lidstvo považovat za jeden organismus – jakousi propojenou Gaiu –, pak jistě jsme zodpovědní i za Aleppo. Ale to jsme i za to otroctví v Nigérii. Ne, nemůžeme být samozřejmě odpovědní za každý průšvih, co jich na planetě je. Stačí být odpovědný za to, co jsme opravdu způsobili. Ale jistě, že jedno souvisí s druhým. Tak jsme z humanistických důvodů razantně snížili – hlavně díky antibiotikům – úmrtnost v zemích třetího světa, jenže jsme pak už ten trojnásobný počet lidí nenaučili, jak se sami mohou uživit. A to je podstata všech problémů třetího světa, populační exploze. Psal o tom ostatně už ten Konrad Lorenz.

Celý rozhovor najdete v časopise 30 ROZHOVORŮ, který bude na stáncích a v trafikách k dostání od úterý 27. června. Vy si jej můžete objednat už nyní a přijde vám do vaší schránky. OBJEDNÁVEJTE ZDE