Hra Babišovy party o miliardy. O co jde v kauze Oleo Chemical

Nejvyšší soud ve středu pustil po několika měsících vězení na svobodu Kamila Jirounka z firmy Oleo Chemical, který byl loni v prosinci odsouzen na šest let vězení v kauze padělané směnky na 127 milionů korun. Soud vyhověl Jirounkovu dovolání, více o aktuální situaci jsme psali zde. Za celou kauzou stojí složité mocenské vztahy, ve kterých figuruje i zájem bývalého ministra financí Andreje Babiše. Při této příležitosti odemykáme text Lenky Zlámalové Velký test soudců má jméno Oleo. Byl publikován v Týdeníku Echo v listopadu 2015, kdy se schylovalo k prvním soudním líčením. 

Osmnáctého listopadu se před Městským soudem v Praze začne projednávat případ, který ukáže, jak je justice schopná hledat spravedlnost v nejnáročnějších, nejcitlivějších a nejspletitějších případech na hraně byznysu, politiky a bezpečnostních složek. V tom příběhu jde podstatně o víc, než se na první pohled zdá a než bude většinou médií ve veřejné debatě servírováno. Pozornost upoutá tím, že v něm poprvé v trestní kauze stane před soudem politický podnikatel Ivo Rittig, obžalovaný z toho, že se podílel na vytažení 20 milionů korun z firmy Oleo Chemical.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Spletenec příběhu kolem této firmy je ale podstatně hlubší a složitější. Točí se kolem miliardového byznysu s biopalivy a figurují v něm ti, kdo sehráli klíčovou roli při obratu České republiky od liberální demokracie západního typu k východní oligarchii. Ministr financí a aktuálně nejpopulárnější politik v zemi Andrej Babiš. Bývalý šéf rozvědky Karel Randák, který pro něj svého času pracoval. Miliardář Karel Janeček, jehož Nadační fond proti korupci vyšlapal Babišovi cestu k moci. Marek Foglar, pravá ruka šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty, který se svého času s Babišem intenzivně scházel. Jindřich Vařeka mladší, příbramský starosta za Babišovo hnutí ANO. V jiných případech, jako byla třeba razie na Úřadu vlády nebo nedávný zásah v Olomouci, byly do jednoho slepence podivně uměle pospojovány případy, které souvisely jen tím, že si jejich aktéři mezi sebou zatelefonovali. Několik trestních, obchodních, insolvenčních a správních sporů kolem Oleo Chemical by si sloučení do jednoho případu zasloužilo. Souvislosti jsou totiž v tomto příběhu mimořádně důležité. Uvidíte z nich, že role Ivo Rittiga je vedlejší.

Stejně vás dostanu

Oleo Chemical je výjimečná firma. Jako jediná v České republice umí udělat biopaliva druhé generace, která se vyrábějí z nikoliv pro tento účel speciálně pěstovaných surovin, jako je řepka, ale z odpadu. V případě Olea z tuku mrtvých zvířat dovezeného z kafilerií. Ta mají v Evropě budoucnost – na rozdíl od biopaliv první generace, na něž dnes už mají faktický monopol Babišovy firmy Preol, Primagra a Ethanol Energy. Evropští poslanci letos v létě rozhodli, že z deseti procent obnovitelných zdrojů, jež žádá evropská směrnice v dopravě do roku 2020, může být nejvýše sedm procent z tradičních biopaliv první generace. Evropská komise žádala, aby útlum byl ještě podstatně větší. Jenže v Evropském parlamentu narazila na lobbistickou sílu výrobců těchto biopaliv. „Po letech lobbingu průmyslníků a členských států je finální verze daleko slabší než původní návrh komise. Nicméně je to jasný signál, že biopaliva první generace nemají v Evropě budoucnost,“ prohlásil Pietro Caloprisco z ředitelství Evropské komise pro dopravu a životní prostředí na serveru Euroactiv.

Ty signály vysílá Brusel už dost dlouho a Andrej Babiš jako hlavní expert na tento dotovaný byznys trendy moc dobře zná. Proto se už v květnu 2011 obrátil na majitele Olea Chemical a žádal je o možnost due dilligence, tedy hloubkové prověření firmy a odprodej jeho firmě Agrofert. Ti to odmítli. „Na jednání s Andrejem Babišem byl osobně kolega Michal Urbánek, já ne. Seznam podkladů a komunikace chodily k němu na mail. Panu Urbánkovi Babiš řekl: ‚Zo všetkymi som sa dohodol.‘ A jmenoval lidi, o kterých si pak Michal uvědomil, ze jsou zavření či mrtví…“ uvedl pro Týdeník Echo zakladatel Olea Kamil Jirounek. Babiš jim pak prý arogantně oznámil, že snad vědí, co dělají. Pak prohlásil, že „do konce roku 2016 bude stejně Oleo v Agrofertu“. Andrej Babiš na dotaz Týdeníku Echo, jestli žádal o prodej Olea, neodpověděl.

Pár měsíců nato se na Oleo začaly valit žaloby, postupně přibývaly návrhy na insolvenci a po pár letech, kdy už seděl Babiš na ministerstvu financí, začaly i problémy s finančním úřadem a celní správou.

Půjčka a dokumenty pro Randáka s Janečkem

Spouštěčem všech sporů se stala půjčka a hádka dosavadních obchodních partnerů. Čtyři majitelé společnosti Ravak, zabývající se výrobou zařízení koupelen – Jindřich Vařeka starší, Jindřich Vařeka mladší, Jiří Kreysa a Patrik Kreysa – přes jednoho z majitelů, Kamila Jirounka, půjčili Oleu Chemical v roce 2008 160 milionů korun na výstavbu linky kyselé esterifikace. Ta dnes vyrábí bionaftu z onoho zvířecího tuku. Jirounek ručil opcemi na 20 procent akcií Olea (každý z majitelů Ravaku měl po pěti procentech) a pozemky ve Škvorci ve Středočeském kraji.

Věřitelé z Ravaku časem využili akciových opcí a dostali se do vedení Olea, a tím i k důležitým dokumentům. V té době už se mezi Jirounkem s Urbánkem a lidmi z Ravaku odehrával střet o peníze. Pánové z Ravaku si jako bezpečnostního poradce najali bývalého šéfa rozvědky Karla Randáka, který ve stejné době spolupracoval s Andrejem Babišem. A přes Nadační fond proti korupci Karla Janečka se ven z útrob Olea dostaly smlouvy mezi ním a karibskou poradenskou firmou Cokeville Assets. Ta údajně měla pracovat i pro Ivo Rittiga. Přes Janečka se ven dostaly smlouvy, podle nichž Cokeville Assets poskytovala majitelům Olea, které vyhrálo tendr na dodávky nafty pro pražský Dopravní podnik, poradenství. „Podařilo se nám najít důkazy o těžké korupci. Snad se začnou hýbat ledy a ti skuteční lotři skončí ve vězení,“ prohlašoval před televizními kamerami v prosinci 2011 po vynesení materiálů z Olea Karel Janeček.

Pikantní je, že 75 milionů korun půjčil Kamilu Jirounkovi z Olea také právě Karel Janeček. „Situace byla taková, že jemu jsem žádnou půjčku neposkytl. Peníze jsem půjčil svému kamarádovi, který je následně předal panu Jirounkovi. Mělo to jít na koupi letadla. Kamarád mi tehdy jen sdělil, abych zhruba 75 milionů korun poslal na Jirounkův účet. Byla to chyba,“ řekl Karel Janeček v Lidových novinách. Zajímavé je, že Janeček své peníze po kamarádovi-prostředníkovi ani po Jirounkovi nevymáhá. Jirounek s Janečkem mají společného koníčka – seskoky z letadla.

Rodina Kreysů a Vařeků podala na své bývalé obchodní partnery, s nimiž se dostala konfliktu, kolem dvou desítek trestních oznámení. Jak už bylo řečeno, Jindřich Vařeka mladší je dnes starostou Příbrami za Babišovo hnutí ANO. Na základě jednoho z těch trestních oznámení provedl loni koncem září ÚOOZ pod dozorem pražského Vrchního státního zastupitelství zásah, při němž bylo zadrženo a obviněno kvůli dodávkám nafty z Olea pro pražský Dopravní podnik deset lidí včetně Ivo Rittiga. Mezi nimi byli také majitelé Olea Kamil Jirounek a Michal Urbánek a dva právníci z kanceláře MSB Legal Karolína Babáková a David Michal. „Obvinění podle policejního orgánu měli jednat jako organizovaná skupina, která vyváděla finanční prostředky ze společnosti Oleo Chemical a.s. a tyto dále převáděla za účelem zastření jejich pravého původu,“ prohlásil loni v září při zásahu státní zástupce Adam Borgula. Podal návrh na vzetí do vazby, které ale soud v Liberci odmítl.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Právě v této linii případu Oleo začíná příští týden rozhodovat Městský soud v Praze. „Trestné činy jsem kvalifikoval jako zločin zpronevěry, zločin zkrácení daně a legalizace výnosů z trestné činnosti,“ říká Borgula. Bude zajímavé sledovat, jak žalobce vysvětlí, proč by majitelé tunelovali svou vlastní firmu.

Rychlý proces se zmatenými svědky

Již dříve se ale konaly tři jiné soudní procesy, v nichž se Jirounek s Vařekovými a Kreysovými přou o peníze. Dva z nich majitel vyhrál (jeden již pravomocně, druhý zatím nepravomocně, bude se řešit odvolání). Ve třetím sporu před Městským soudem v Praze však dostal letos v září Kamil Jirounek nepravomocně pět let za úvěrový podvod, jehož se měl dopustit vůči Vařekovým a Kreysovým.

Proces se podle reportáže týdeníku Euro, který ho detailně sledoval, odehrával za zvláštních okolností. Předsedkyni senátu Městského soudu v Praze Kateřině Radkovské stačila k odsouzení složité kauzy, v níž šlo o údajný podvod při sjednávání výše zmíněné půjčky 160 milionů korun od firmy Ravak, pouhá dvě líčení. Při výsleších si svědci z Ravaku v některých tvrzeních protiřečili. Jiří Kreysa odvolal svoje původní tvrzení, že akcie firmy přijali zápočtem za úvěr. Prý mu to později vysvětlili právníci. Svědectví přitom předčítal z papíru, což není u soudu zcela běžné. Podobný průběh měl i výslech Jindřicha Vařeky staršího. Ten nejprve požádal, zda by jej soud nemohl vyslechnout přednostně. Osmaosmdesátiletý Vařeka si pak vsedě oživoval paměť taháky a postěžoval si, že je starý, že mu zemřela manželka, a tudíž je ve špatné kondici. Patrik Kreysa poté dokonce potvrdil části obhajoby. Soud pak velmi překvapil poslední z majitelů Ravaku, Jindřich Vařeka mladší, zmíněný příbramský starosta za ANO (jímž se stal loni po komunálních volbách). Odmítl vypovídat s tím, že by si mohl přivodit stíhání. Když se jej soudkyně dotazovala, řekl jen, že dostal jisté písemnosti, které naznačují jeho stíhání pro křivé svědectví. Přes toto prohlášení se jej dál neptala a jeho výslech ukončila.

Jak obžaloba, tak obhajoba navrhly ještě výslech pěti svědků. Dva byli přitom pro Jirounka a jeho obhajobu klíčoví: spoluzakladatel Olea Michal Urbánek a provozní ředitel firmy Radomír Kučera. Soudkyně však návrhům nevyhověla a překvapenou obžalobu i obhajobu vyzvala k závěrečným řečem. Advokát Kamila Jirounka Eduard Bruna následně soudkyni několikrát upozornil, že jeho klienta krátí na ústavních právech a její kroky odporují hned několika judikátům Ústavního i Nejvyššího soudu. Soudkyně oznámila čtvrteční vynesení verdiktu a Bruna už v tu chvíli předpovídal odsouzení. Výše zmíněných pět let nepodmíněně to potvrdilo. Jirounek se proti rozsudku okamžitě odvolal a případ putuje k Vrchnímu soudu. Stejná soudkyně Kateřina Ratkovská bude teď rozhodovat i příběh údajného tunelování Oleo, v němž figuruje Rittig. Už jen proto si případ zaslouží mimořádnou pozornost.

Úřední a mediální tlak

Tlak na Oleo nejede jen po linii trestní, ale i správní a mediální. „Tlačí na nás kdekdo. I prostřednictvím celní správy a specializovaného finančního úřadu. Všechno je to na základě udání, to máme potvrzeno. V případě specializovaného finančního úřadu na základě udání pánů Vařeky a Kreysy starších. Celníci to takhle nepřiznají. Ale přiznal se k tomu dokonce pan Vařeka starší, když nám řekl, proč by nemohli napsat dopis celníkům, že na tom nic není. Domnívám se, že při spoustě těchto úkonů došlo ke zneužití pravomocí úřední osoby,“ říká Jirounek v Euru.

Případu Oleo Chemical se velmi intenzivně a dlouhodobě věnují Lidové noviny, které patří Andreji Babišovi a řídí je jeho přítel Ištván Léko. V jejich příběhu jsou Kreysovi a Vařekovi jednoznačně těmi podvedenými nešťastníky, kteří naletěli podvodníkovi Kamilu Jirounkovi. O tom, že Vařeka mladší starostuje v Příbrami za ANO, ani o tom, že Andrej Babiš chtěl Oleo získat, se tam nedočtete. Zato je tam plno exkluzivních úniků z vyšetřovacích spisů Šlachtova ÚOOZ. „Podal jsem letos 15. července žádost o prošetření úniku informací z vyšetřování případu Oleo Chemical do Babišových Lidových novin. Podařilo se nám zdokumentovat, že v osmatřiceti případech se odvolávají přímo na policejní vyšetřování,“ říká poslanec TOP 09 a člen sněmovní komise pro Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) Daniel Korte. „11. září poslala GIBS odpověď, že podle jejich úsudku žádný trestný čin spáchán nebyl. Já jsem přesvědčen, že byl, takže se s tím obrátím na státní zastupitelství.“ Oleo Chemical vyšetřuje policista Marek Foglar, který řídí i případ Nagyová a dříve se často scházel s Andrejem Babišem. Před dvěma týdny rezignoval ředitel GIBS Ivan Bílek. Vláda teď bude rozhodovat o jeho nástupci, kterého podle zákona jmenuje premiér. Andrej Babiš se o vliv na GIBS intenzivně zajímá od chvíle, kdy přišel do vlády. Velmi dobře si uvědomuje, jak obrovskou moc hlídač policistů má.

Příběh Oleo Chemical je složitou směsí osobního nepřátelství a velkých zájmů. Jeho symbolem, byť naprosto okrajovou postavou, je kmotr Ivo Rittig, na něhož se bude soustředit veškerá mediální pozornost a zapadne za něj podstata příběhu. Je to i případ, na němž chce ambiciózní vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová dokázat, jak se jí daří trestat hospodářskou kriminalitu v nejvyšších patrech politiky a byznysu. Ulovit Rittiga je nejvyšší meta. Pro všechny soudce, kteří v případu Oleo rozhodují, je to velká zatěžkávací zkouška. Snad nebudou jen otrocky rozhodovat o jednotlivých směnkách a smlouvách, ale budou se snažit příběh pochopit v celém jeho kontextu a najít skutečnou spravedlnost. Oleo nese nebezpečně nápadné rysy rukopisu Andreje Babiše při ovládání firem, které chce získat, v nichž se využívá nejrůznějších forem nátlaku. Sporné dluhy a žaloby na ně jsou jednou z tradičních metod.

Na rozdíl od policistů a žalobců soudci ještě ve velkých a citlivých případech z hrany politiky a byznysu neselhali a nepředvedli exces. Snad to bude platit i po Oleu.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.