Zemanův ‚chytrý vtip‘

Zeman zas má výroky. Tentokrát ten jeho poslední sjednotil politickou scénu od opozice po oligarchy. Zmiňovat kalašnikov v kontextu řeči o odstranění premiéra je na každý pád nechutné. A nebráním se i názoru, že je to potenciálně nebezpečné, když člověk vezme v úvahu zjitřenou atmosféru a myšlenkové pochody některých jedinců. Ale zároveň je to typický Zeman, „vintage Zeman“ dalo by se říct – je to přesně ve stylu jeho víc jak dvacet let starého příslibu stranických legitimací ČSSD vázaných v kůži členů ODS.

Zeman to později označoval za vtip a za blbce u něj pochopitelně byli ti, kdo nerozumí vtipu, ne on. Bylo tohle něco jiného? Když se člověk podívá na celý záznam diskuse s občany v Tišnově (dotyčný výrok po 28. minutě), celkový dojem je na Zemana umírněný. Nikoho odtamtud tentokrát nenechal vyvést a neoznačoval ho za obecního blázna jako v září v Havlíčkově Brodě; občana, který vyjádřil frontální nesouhlas s jeho názory, Zeman dokonce ani neurážel. Dokonce připustil, že na Ukrajině bojují Rusové, a tvrdil, že v minulosti už to odsoudil, na což si sice nevzpomínám, ale dobře.

Čtěte také: VIDEO: Zeman a kalašnikov. Co skutečně zaznělo

Na Zemanově skandálním výroku bylo, ostatně jako obvykle, nejnepříjemnější sledovat jeho samolibé uspokojení, jaký že to řekl chytrý vtip. Vždyť on přece neřekl, že má někdo na Sobotku vzít kalašnikova, mluvil přece o nedemokratických zemích, a u nás máme demokracii, to mu do úst vkládají nechápaví kritici! V přirozeném, rovnostářském prostředí jsou tito přemoudřelí samožerové zpravidla vytlačování z kolektivu a musí se pro uznání uchylovat před zrcadlo. S dospíváním se pak někteří vyklidní, jiní vynaloží úsilí na to, aby mohli konečně svou samolibost ukájet z pozice autority. V demokracii jim je daní, že se musí obklopovat publikem mdlé inteligence a rozhledu – tím typem lidí, pro které jsou banality, jako že polovina lidí má podprůměrnou inteligenci, pecky. Ale tohle všechno mohl ten, kdo chtěl, o Zemanovi vědět už před pětadvaceti lety.

Takže odsuzujme, ale ptejme se, jsou naše reakce na Zemana ty nejefektivnější? Reakce premiéra Sobotky byla hodnocena vesměs pozitivně. Mohla být horší. Rozhodně lepší než reakce Petra Gazdíka. „Jsem zděšen a šokován,“ promluvil aspirující předseda politické strany jazykem, jaký se používá v bulvárních médiích při otrockém překládání zpráv o tom, že nějaké celebritě vypadlo prso ze šatů („dismayed and shocked“, že?), a dalších situacích, ze kterých jsou lidé všechno, jen ne zděšeni a šokováni. Je to typická neautentická reakce, která jen hulvátovy příznivce utvrdí v opovržení demokratickými politiky. Ale je nejlepší v odpovědi hulvátovi akcentovat, že se ho někdo bojí, byť ne Sobotka sám, ale děti, rodina a přátelé? Není to přesně to, co hulvátovým příznivcům dělá dobře? Proč v sobě Sobotka nenajde aspoň tolik agresivity, jakou v něm vybudí, když mu někdo připomene privatizaci OKD? Kritikům už kvůli tomu dvakrát vzkázal, aby (jinými slovy) drželi hubu. Proč nad výhrůžkou samopalem lamentuje nad naším postavením mezi civilizovanými zeměmi a přiznává Zemanovi, že z něj jde strach?

Ne že by protizemanovské spektrum v těchto situacích nenacházelo zdroje jakési pervertované radosti. Nachází je jmenovitě v mezinárodní ostudě. Jestlipak budou o Zemanovi zas referovat zahraniční média, zaznamenal jsem na sociálních sítích brzké náznaky rozdychtěného očekávání. A skutečně, stalo se. Když Zeman mluví, Reuters reportuje, konstatovali se zadostiučiněním jiní.

No. Upřesněme, že tu zprávu Reuters napsali Jan Lopatka a Robert Müller. Za ta léta práce pro Reuters jistě absorbovali standardy globální zpravodajské agentury pro to, co je legitimní „news“, a samozřejmě je nad nimi v zahraničním centru editor, který má poslední slovo v tom, o čem psát a nepsat – ale přece jen to jsou Češi a žijí tady a nikdy se tak docela nevyvléknou z prožívání domácí scény. Není to tedy tak docela průkazná zpráva o tom, „jak nás svět vidí“.

Aniž bych podceňoval možný dopad Zemanových bonmotů, myslím, že nastražená pozornost může odpoutávat pozornost od skutečné agrese a škod, které Zeman svévolně působí konkrétním lidem, a je možná důležitější než „atmosférická“ či „symbolická“ role jeho bonmotů. Příklad? Podlost, s jakou se Zemanovi lidé snažili udělat obětního beránka Zemanových velkohubých předvolebních řečí z právníka Pavla Hasenkopfa. Byli ochotni ho protiprávně vyhodit z místa, připravit ho o peníze, zničit mu kariéru. Rozhodnutí soudu se snažili uličnicky obejít výmluvami postavenými na stejných principech, na jakých stojí Zemanovy bonmoty. Ten případ si zasloužil mnohem větší společenskou pozornost.

A konečně může jeden výrok odpoutat pozornost od jiných, souběžných výroků. „Kde vládne nějakých třicet let diktátor, tak to jsou výborné státy pro byznys,“ řekl Zeman téhož dne na mítinku v Blansku. Jak by se tohle vyjímalo ve zprávě Reuters?

Téhož dne přišla i zpráva, že se Zeman nehodlá dostavit k soudnímu procesu, kam je předvolaný jako svědek, a místo toho se nechá zastupovat hradním úředníkem vybaveným plnou mocí. Jenže nic takového nejde. Na rozdíl od některých případů, kdy lze diskutovat o tom, zda je účastníkem řízení Kancelář prezidenta republiky nebo osobně prezident, svědkovi soudní řád ukládá vypovídat před soudem osobně a nezná žádnou možnost nechat se zastupovat někým s plnou mocí. Ani jiné předpisy včetně Ústavy prezidenta z této povinnosti nevyjímají. Mluvčí Ovčáček taky po prvotním oznámení zacouval a hraje o čas s tím, že „vyčkáme doručení příslušného listu od soudu, po prostudování budeme reagovat.“ Co to znamená? Že první, instinktivní reakce Hradu byla, že Zeman stojí nad zákonem.

Když je řeč o zvyklostech v demokratických a nedemokratických zemích, je myslím jasné, do které skupiny spadá tohle.

P.S. Abychom se nevystavili obvinění z toho, že píšeme jen negativisticky a nekonstruktivně, připojujeme zde pasáž z rad pro občany v pozici nedobrovolného svědka, které sepsala organizace Bílý kruh bezpečí. Třeba zde prezident najde pro sebe něco užitečného.

„V poslední době se zlepšil výkon spravedlnosti v praxi do té míry, že soudci vycházejí vstříc poškozeným v případech hodných pozornosti (oběti sexuálního nebo zvlášť intenzivního násilí, mladiství, gravidní svědkyně, oběti opakovaných trestných činů a další) a předem s nimi na jejich žádost dohodnou bezpečné místo v soudní budově, kde mohou čekat na podání své svědecké výpovědi aniž by byli traumatizováni přítomností jiných osob. Máte-li podobné důvody, kontaktujte telefonicky nebo písemně předsedu nebo předsedkyni senátu. Jejich jméno a telefonní spojení naleznete na předvolání k hlavnímu líčení.“