Vzácné zeminy v ekonomické mučírně

Vzácné zeminy jsou skupinou sedmnácti prvků jako lanthan či cer, které jsou obsaženy v každém složitějším přístroji, počítači, fotoaparátu, ve zvláštních slitinách a ve veškeré elektronice. Ekonomika některých států jako např. Japonska je na těchto prvcích zcela závislá. Žádná jiná komodita neprošla tolika zvraty "osudu" jako prvky vzácných zemin.

Ještě před osmdesáti lety stačily monazitové písky (monazit je fosfát s vysokým obsahem vzácných zemin a thoria) z Indie, Brazílie a Jižní Afriky zásobovat celý svět. Později výrobu ovládly Spojené státy, ale rády se jí zbavily, protože vzácné zeminy jsou téměř vždy doprovázeny "špinavými" radioaktivními prvky. Počátkem tohoto tisíciletí začala světový trh ovládat Čína, která se zpočátku nestarala o ekologické aspekty výroby. V té době vyráběla víc jak 95 % vzácných zemin.

V roce 2005 Čína ohlásila, že omezuje výrobu, protože potřebuje vzácné zeminy pro domácí výrobu a do budoucna stanovuje vývozní kvóty. Japonský průmysl se cítil ohrožen a svět zachvátil hlad po vzácných zeminách, který přerůstal v paniku. Pokud si míru paniky chceme představit v číslech, tak v roce 2008 stál kilogram dysprosia 120 dolarů a o tři roky později 2600 dolarů! Ve světě vypukla něco jako zlatá horečka, se kterou se prospekční firmy vrhly do geologicky nadějných terénů mezi Malawi a Austrálií. Kritici napadli kvůli vzácným zeminám Baracka Obamu a téma se stalo zápletkou slavné počítačové hry. Kromě toho se v samotné Číně rozjel obrovský ilegální průmysl, do kterého musely být zapojeny tisíce či desetitisíce lidí, při kterém byly těženy, upravovány a pašovány do světa koncentráty vzácných zemin.

Ilegální byznys, který snad nemá obdoby

V současné době mírně klesající ilegální vývoz přes Vietnam a Hong Kong se odhaduje na 40 tisíc tun ročně! Nevím, zda se něco v západním světě může rovnat takto náročné a propracované, protiprávní činnosti. Rudy je nutné vytěžit, rozpustit v kyselině, separovat, vysrážet do podoby tzv. "žlutého koláče" a vyvést ze země a to v množství odpovídající celým vlakům suroviny. Je-li možné ilegálně vyvést celé desetitisíce tun slabě radioaktivní suroviny, pak už je doopravdy možné skoro všechno.

Postupně se situace uklidnila, došlo k částečnému poklesu cen a Čína zrušila vývozní kvóty. Tím ovšem zaskočila zahraniční konkurenci a došlo k zastavení průzkumu a otevírání nových ložisek. Nicméně i tak podíl Číny na světové těžbě zůstává vysoký - kolem 80 %. Další dějství se opět odehrává v čínské režii. Tentokrát se jedná o boj s průmyslovým znečištěním, který v samotné Číně vede k omezování nejšpinavějších provozů vzácných zemin. Kromě toho se mění systém odvodů. Surovina se již neposuzuje podle objemu, ale podle skutečné koncentrace zejména drahých vzácných zemin jako je europium a terbium.

Očekává se zdražení kolem 20 % a tím i větší příjmy pro stát, ale část zisků má být použita na sanaci nejhorších průmyslových kontaminací. Dříve stoupaly ceny všech vzácných zemin, ale dnes se jednotlivé prvky cenově osamostatňují - například praseodym za poslední rok stoupl o 60 %. Hlavním čínským ložiskem je Bayan Obo ve vnitřním Mongolsku, kde se těžební a zpracovatelské závody včetně obřích odkališť nalézají na ploše přibližně 12 x 8 km.

Pomůže recyklace?

Doufám, že jste si všimli, že většina zpráv o nerostných komoditách se týká Číny. Odpověď je i v tomto případě jednoduchá. Samotná Čína spotřebovává 70 % světové produkce vzácných zemin a tím, jak se čínská ekonomika specializuje na stále složitější výrobky západního typu, tak spotřeba ještě poroste. Další výhled je i přes rostoucí ceny spíš optimistický. Výrobci například magnetů do počítačů hledají jiné náhrady a začíná se rozjíždět zatím poměrně drahá recyklace.

Západním výrobcům složitější a kvalitní elektroniky však bere chuť do dalšího podnikání urputná, soustředěná čínská snaha vyrábět stejně kvalitní výrobky za podstatně nižší ceny.