Vydatná posila islamistů: získali Saddámovy důstojníky
islamisti bližší než vláda v bagdádu
NOVÉ
Ve vedení radikálů z Islámského státu je více než stovka armádních a zpravodajských důstojníků, kteří dříve sloužili Saddámu Husajnovi. Jen díky těmto mužům, kteří jsou v drtivé většině sunnité, byli radikálové z IS schopní přeměnit teroristickou organizaci ve stát, který má profesionální bojovníky, funkční administrativu a vlastní zpravodajské služby. Příběhy Saddámových mužů tak znovu ukazují, že vzestup Islámského státu začal dávno před loňským červnem, kdy radikálové zahájili první velké ofenzivy.
Ačkoli je „Saddámových mužů“ v řadách Islámského státu relativně málo – odhady zpravodajských služeb hovoří o 100–160 důstojnících – pro radikální organizaci mají nezměrný význam. Kromě toho, že se na rozdíl od řady bojovníků z ciziny dobře vyznají v oblastech Iráku a Sýrie, totiž mají i další cennou výhodu – zkušenosti s velením a organizační schopnosti. Saddámovi muži tak mají na starosti výcvik nových rekrutů, jejich rozdělení do jednotek podle schopností a kvalifikace, jejich zásobování a především pak jejich řízení v boji proti vládním jednotkám a polovojenským milicím.
Přestože výcvik nováčků může na první pohled působit jako podřadný úkol pro vyššího důstojníka, je nezbytně nutné, aby nově příchozí radikálové prošli výcvikem pod dohledem profesionálů. I v obvyklých armádách není jednoduché přeměnit skupinu rekrutů v dobře organizovanou jednotku, která je schopná samostatně a efektivně operovat v bojových podmínkách. V Iráku a Sýrii je to obtížné dvojnásob, protože radikálové do samozvaného chalífátu přicházejí ze všech koutů světa – od afghánských hor až po předměstí Paříže. Aby tedy jednotky islamistů mohly čelit profesionální irácké a syrské armádě, musí dostat potřebnou průpravu.
Celé oblasti se vzdaly bez boje
Právě kvalitní výcvik byl podle britského listu Daily Mail, který příběhy „Saddámových mužů“ zveřejnil, jedním z hlavních důvodů, proč se radikálům z IS podařilo v červnu roku 2014 uštědřit sérii ničivých porážek vládním vojskům. Kromě toho však Saddámovi důstojníci představují ještě další výhodu obrovského významu – protože byl Saddám Husajn příslušníkem sunnitského kmene, byla i většina středních a vyšších důstojníků jeho armády sunnitského původu.
Mnohdy se přitom jednalo o kmenové vůdce, jejichž slovo má na územích obývaných jejich kmenem větší váhu než příkaz z Bagdádu. Během loňských ofenziv islamistů tedy stačilo, aby několik důstojníků, kteří mají vazby na příslušných územích, vydalo rozkaz a obyvatelstvo se vzdalo bez boje. To pro islamisty představuje obrovskou výhodu, protože na okupovaných územích nemusejí udržovat příliš silné vojenské posádky. Bojovníky místo toho můžou nasadit na frontu.
Důstojníci, kteří teď radikálům umožňují efektivně bojovat proti dvěma pravidelným armádám, šíitským a kurdským polovojenským milicím, čelit náletům koaličních letounů a zároveň kontrolovat rozsáhlá území v Iráku a Sýrii, se přitom neomezují jen na náboženské radikály. Někteří byli jen obyčejnými profesionály, které do služeb islamistů dohnaly nepokoje mezi sunnity a šíity, které v Iráku nastaly po svržení Saddáma Husajna – když byl od moci odstaven sunnitský diktátor, moci se chopila šíitská vláda. Ta se však nelíbila nelíbila sunnitům, kteří v zemi tvoří zhruba 35 % obyvatel. Když se tedy jako alternativa k nenáviděné vládě v Bagdádu objevil sunnitský Islámský stát, mnoho z nich neváhalo a dalo se do služeb islamistů.
I náboženský fanatik může být profesionál
Jedním ze Saddámových důstojníků, kteří skončili ve službách Islámského státu, je i Tahá Táher al-Aní. Ten dříve v irácké armádě sloužil v hodnosti majora. Později se přidal k radikálům z IS. Aní však patřil k radikálnímu křídlu přeběhlých důstojníků – jeden z jeho bývalých podřízených, který zůstal věrný irácké armádě, si vzpomíná, že mu vadilo, když odložil iráckou vlajku v koupelně, protože vlajka obsahuje nápis „Alláhu akbar“ a islámské učení zakazuje nosit boží jméno na „nečistá“ místa.
I tak je ale Aní, který teď podle irácké kontrarozvědky zastává v řadách bojovníků velitelskou funkci, v první řadě profesionál. Podřízený, který popsal jeho pevnou víru, se totiž podle Daily Mailu zmínil i o dalších Aního aktivitách. Vzpomíná si například, jak těsně před svržením Saddáma Husajna odvezl z vojenské základny severně od Bagdádu velké množství zbraní, střeliva a dalších zásob vojenského materiálu, které následně sloužilo sunnitským povstalcům v boji s americkou okupační správou a šíitskými vládními vojsky.
Pravděpodobně nejdál to ovšem ze Saddámových mužů dotáhl radikál vystupující pod pseudonymem Abú Muslim al-Turkmání. Ten v Saddámově armádě sloužil v hodnosti majora. Později se však přidal k fanatikům z IS, kde skončil ve funkci zástupce vrchního šéfa Bagdádího. Zároveň měl na starosti irácké provincie, které spadají pod kontrolu samozvaného chalífátu. Jeho další osud je ovšem nejasný. Podle některých zpráv zemřel koncem roku 2014, podle jiných je stále naživu.
Turkmání byl po invazi z roku 2003 nějakou dobu zatčen v nechvalně proslulé základně Bucca, kde byli Američany zadržováni islamističtí radikálové a bývalí důstojníci Saddámovy armády. Bylo to právě zde, kde se podle Daily Mailu Turkmání a další důstojníci seznámili s šéfem islamistů Bagdádím, který tu byl zadržován také a navázali spolu užší styky. Turkmání se prý v zajetí ukázal jako schopný organizátor, když velel několika vězeňským vzpourám. I proto si ho pak Bagdádí spolu s dalšími profesionály vybral do svého užšího kruhu. V současné době bývalí Saddámovi důstojníci podle irácké kontrarozvědky ovládají 7 z celkových 12 provincií, které radikálové ustavili na dobytých územích v Iráku.
