Unesené dívky: Dva roky jsme čekaly zavřené v jedné místnosti

„Nechci jít spát, protože se trochu bojím, že se probudím a zjistím, že osvobození byl jen sen,“ řekla při prvním setkání s tureckými novináři o svém osvobození Antonie Chrástecká. Tu s její kamarádkou Hanou Humpalovu před dvěma lety v pákistánském Balúčistánu na cestě do Indie unesli neznámí ozbrojenci. „Stalo se to na cestě autobusem z pákistánského Taftanu. Zastavila nás skupina mužů a všem vzali pasy,“ popisuje Hana začátek dvouletého věznění.

Dívky přiznávají, že za celé dva roky se jim jejich únosci nepředstavili. „Nevíme o nich vůbec nic. Neznáme ani jméno té skupiny. Nikdy nám nic nevysvětlovali,“ říká Hana.

„Začátek byl pro nás to nejhorší. Byla to obří změna. Opravdu jsme se bály. Já osobně jsem v tu chvíli poprvé v životě viděla na vlastní oči zbraň. Museli jsme tam poslouchat spoustu výbuchů a střelbu,“ dodává.

„Dlouhé dva roky jsem čekala v jedné místnosti na setkání se svou rodinou,“ svěřuje se pohublá Antonie, která chce jako první zamířit za svými blízkými. „Jsem trochu nervózní a unavená, ale moc šťastná,“ usmívá se.

Jelikož únosci dívkám vzali veškeré osobní věci, jediný způsob, kterým mohly trávit čas, bylo vzpomínání. „Mluvily jsme spolu o našich vzpomínkách, o dětství. Snažily jsme se zůstat pozitivní, doufajíce, že se brzy dostaneme domů, ačkoliv ze začátku vůbec nebylo jasné, zdali se domů ještě někdy dostaneme,“ sděluje své zážitky Hana.

„Měly jsme hodně času, abychom se zamyslely nad svým chováním. Nad tím, jak jsme se chovaly ke svým rodičům i přátelům. Jakých chyb jsme se dopustily,“ přiznává Hana. Zároveň ale dodává, že na člověka přijdou i myšlenky typu „proč právě já?“.

„Když jsme potom přijely sem (Turecko), tak to bylo, jako bychom před námi viděly naprosto nový svět a život. Když jsem poprvé viděla slunce a usmívajícího se člověka, cítila jsem se šťastná,“ popisuje Hana své první chvíle na svobodě.

Dívky dorazily do Česka v sobotu po šesté hodině ranní. Česká média byla o úspěšném vyjednávání turecké humanitární organizace IHH informována až poté, co byly dívky na českém území. 

Deník Millyet napsal, že zástupci IHH dokázali kontaktovat ozbrojenou skupinu, která dívky držela. Ve vyjednávání hrál prý velkou roli i zdravotní stav žen, který vyžadoval nasazení léků. Nakonec se obě podařilo dostat do východoturecké provincie Van, odkud podle deníku Hürriyet odletěly zvláštním letadlem do České republiky. 

Okolnosti jejich osvobození nechce česká diplomacie ani IHH příliš komentovat. 

Čtěte více: Jak se podařilo najít únosce? Dívkám pomohl turecký prostředník

V současné chvíli jsou v péči lékařů v nemocnici v Praze. Podle vyjádření ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka mají dívky od státu k dispozici psychoterapeuty i další pomoc, které mohou v případě potřeby kdykoliv využít.

Čtěte více: Unesené Češky jsou po dvou letech volné, už jsou v Česku

Kromě tureckých médií o osvobození Češek informovala řada světových tiskových agentur a dalších významných médií. Případy unesených cizinců jsou obecně velice sledované a propuštění po tak dlouhé době v zajetí je vždy velkou událostí. 

Dvě Češky byly uneseny v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán v březnu 2013. Přijely do Pákistánu ze sousedního Íránu jako turistky. Cílem jejich cesty byla Indie. Z místa únosu je skupina osmi až deseti ozbrojenců odvezla terénním automobilem. Únosci s sebou vzali i policistu, jenž ženy doprovázel, později ho ale vysadili a ponechali si jeho zbraň. 

Na internetu se později objevily dva videozáznamy s unesenými: první v červnu 2013 a druhý o čtyři měsíce později. Jiné zprávy úřady o dívkách neměly, protože únosci o sobě nedali nijak vědět.

Česká diplomacie byla na informace o případných vyjednáváních po celou dobu velmi skoupá. Prezident Miloš Zeman ale několikrát řekl, že jednání probíhají.