Facebook žere své děti

Facebook začátkem týdne zablokoval stránku hnutí Islám v ČR nechceme, vzbudilo to značný ohlas, ozvaly se také hlasy protestní. Bývalý ministr vnitra Ivan Langer s důležitostí sobě vlastní apeloval na šéfa Facebooku Marka Zuckerberga. „Je pro vás svoboda projevu jen investičním nástrojem? Je pro vás svoboda projevu jen finančním výdělkem? … Tvoříte „nový řád“ podle „osvědčených“ pravidel? Tvoříte „nového člověka“ podle „vlastních“ pravidel? … Můžete bránit někomu mluvit, ale nezabráníte mu tím myslet? Můžete bránit někomu psát, ale nezabráníte mu konat!“ Poněkud konfúzní proud vědomí, oslovený Mark Zuckerberg na něj, pokud vím, nezareagoval. Langerovu stránku, kde politik svou výzvu zveřejnil, však ve své dobrotivosti nezablokoval. Na první pohled je ta věc jasná. Facebook není ve společném vlastnictví uživatelů, je to produkt nějaké firmy, který je možné užívat podle jejích pravidel. Můžou nám připadat omezující nebo rovnou pitomá, ale to je asi tak všechno. Je nesmysl mluvit v té souvislosti o cenzuře. Mediálnímu světu jsou tyhle řeči slyšet často, zvlášť když někdo někomu něco nevydá. Jenomže svoboda projevu je i svoboda mlčet a situace, kdy by média musela zveřejňovat, co nechtějí, by se dala považovat za formu cenzury. Někdo by si mohl myslet, že zablokování stránek IvČRN je kontraproduktivní proto, že jen posílí pocit novodobého mučednictví, jenž části českých bojovníků proti imigraci značně dělá velice dobře. I to je vlastně nesmyslná úvaha, starost o vývoj vnitročeské debaty jistě nepatří mezi Zuckerbergovy priority, spíš jsou tyhle věci – po Klausovsku řečeno – mimo jeho rozlišovací schopnost.  

To Langerovo volání k Zuckerbergovi je ale v nějakém ohledu příznačné. Bývalý ministr se domnívá, že rozhodnutí typu zablokovat stránku Islám v ČR nechceme, vzniká po nějaké úvaze, třeba i strategické. „Pomůže to vytvoření nového člověka podle mých vlastních pravidel?“, ptá se zřejmě Zuckerberg v Langerově fantazii. Spousta lidí to má podobně, když jim ze zdi zmizí rodinné foto z nuda pláže někde u rybníka, jsou pobouřeni, ale zároveň taky polichoceni. Někde v centrále nadnárodní firmy kdosi dlouze zvažoval, zda ten obrázek při vší jeho dráždivé smyslnosti Facebook unese. Skutečnost je samozřejmě jiná. Vlastně o dost horší (ve svém Posledním slově v LN to připomněl i Tomáš Baldýnský). To rozhodování probíhá s největší pravděpodobností dost mechanicky, roboticky. Nikdo nic moc nezvažuje, často stačí, že si někdo stěžoval. A komerční firmy většinou nechtějí, aby si jejich zákazníci stěžovali. Facebook nebyl koncipovaný jako plán ovládnout svět, proměnit člověka a mimo to z něj taky vytřískat miliardy. Dá-li se věřit známému filmu Sociální síť, vznikl jako plán zvýšit šance party studentů sehnat dívku. To ostatní se nabalilo jaksi časem. Možná je Zuckerbergova síť skutečně obrazem nějakého přicházejícího světa. Toho, v němž si všichni navzájem budeme radostně zavírat pusu, nikoliv pod dohledem Velkého bratra, ale spousty malých, ale činorodých bratříčků a sestřiček. 

V jednom ohledu je ale zablokování IvČRN Facebookem skutečně paradoxní. Čeští protiislámští aktivisté často „baští“ nejrůznější fámy, šíří od mrtě vymyšlené příběhy, vylhané zprávy z obskurních zdrojů. Nejsou v tom ohledu jediní, podobně aktivní jsou lidé a skupiny ze všech stran spektra. Jak napsala Anne Applebaumová. Facebook tím, jak rychle se v něm podobné věci šíří, vytvořil prostor, kde pravda je všechno a nic zároveň, kde je, dejme tomu svědectví z místa konfliktu, rovno fantasmagorii, kterou si vycucal z prstu někdo zavřený tisíce kilometrů od bojiště. Lidé kolem IvČRN jsou v jistém smyslu děti Facebooku. A on je teď požírá. To od něj není pěkné.