Nástup modrookých blonďáků

Evoluci člověka si představujeme jako zdlouhavý, zoufale se vlekoucí proces, kterým se pravěké opice proměnily v pána tvorstva. Měl by to být takový mírný pokrok v mezích zákona. Evoluce však umí uhánět jako splašené čtyřspřeží. Stačí, aby svět kolem nás „práskl do koní“ razantní změnou životních podmínek. V současné době se nám našim vlastním přičiněním mění životní podmínky tak rychle, že rychleji to snad ani nejde. Mluvíme o tzv. velkém urychlení. Vědci vedou dalekosáhlé diskuse o tom, zda člověk nevytvořil novou geologickou éru, pro kterou se razí název antropocén, protože hlavní geologickou silou už nejsou sopečné erupce nebo eroze, ale lidská činnost.

I když se může zdát, že si svět přizpůsobujeme svým potřebám, některým změnám se do určité míry evolučně přizpůsobujeme my. Není však jednoduché taková přizpůsobení odhalit. Přesvědčivě je odhaluje nová studie týmu vedeného Jonathanem Pritchardem ze Stanford University v kalifornském Palo Alto zveřejněná na serveru bioRxiv.

Pritchard a jeho kolegové se prokutali třemi tisíci genomů obyvatel Britských ostrovů přečtených v rámci velkého projektu UK10K. Pátrali v nich po stopách rychlého šíření některých dědičných vloh britskou populací. Využili k tomu zajímavý postup. Sledovali množství vzácných změn v DNA, které nastaly v sousedství vybraných dědičných vloh. Tahle metoda funguje podobně, jako kdybychom se vyptávali obyvatel domu, kolik změn pamatují v ulici, kde bydlí. Ti, co se přistěhovali včera, asi žádnou změnu v ulici nezaznamenali. Starousedlík jich nepochybně pamatuje mnohem víc. V zásadě platí, že čím méně změn ve svém okolí daná dědičná vloha „pamatuje“, tím je v dědičné informaci lidí novější. Pritchard dokáže odhalit rychlost genetických změn, jež nastaly v dědičné informaci Britů během posledních sto generací, tedy zhruba za poslední dva tisíce let.

Nástup modrookých blonďáků

Názorný příklad možnosti Pritchardových analýz nabízí studium šíření vlohy, která dovoluje dospělým pít mléko, aniž by jim hrozily následky v podobě krutého břichabolu. Nejdřív se museli s konzumací mléka vypořádat první chovatelé skotu, ovcí, koz a koní. Mohlo by se proto zdát, že evoluční adaptaci na mléko má člověk dávno za sebou. Britové se ale vydatně přizpůsobovali konzumaci mléka i v dobách relativně nedávných.

Podobně se šířily Britskými ostrovy vlohy pro blonďaté vlasy a modré oči nebo některé varianty genů důležitých pro funkce imunitního systému. Modroocí blonďáci mívají světlou pleť a to bylo v deštivém klimatu Británie zřejmě výhodné. Zamračená obloha propouští méně slunečního záření a lidem se tu proto tvoří v kůži méně vitamínu D. Tmavá kůže představuje pro sluneční paprsky další bariéru a bylo výhodné se jí zbavit. Nelze ale vyloučit ani to, že se modrookost s blonďáctvím šířily jednoduše proto, že je předci dnešních Britů považovali za sexy znaky. A je možné, že se na přibývání modrookých blonďáků mezi Brity podílely oba vlivy.

Pro šíření nových variant genů regulujících funkce imunitního systému se nabízí celkem jednoduché a přímočaré vysvětlení. Během epidemií běžel přírodní výběr na plné obrátky. Bez možností léčby, jakou nabízí moderní medicína např. v podobě antibiotik, nositelé vloh pro chatrnější obranu před nákazou zemřeli.

Vyšší a chytřejší?

Podobně jako jiná západní etnika jsou i dnešní Britové vyšší než jejich předkové. Tento trend je často připisován na vrub kvalitnější a vydatnější výživy a lepšího zdravotního stavu současné populace. Pritchard a jeho kolegové však ukázali, že ve hře je i dědičnost. Na rozdíl od barvy očí se tělesná výška a další podobné vlastnosti nedědí tak jednoduše. Výsledný efekt podmiňuje celková výslednice působení mnoha různých genů, z nichž každý sám o sobě má poměrně malý vliv.

Lidé s dědičnými vlohami pro vyšší vzrůst zjevně získávají nezanedbatelné evoluční výhody. O těch však můžeme jen spekulovat. Možná jsou vysocí lidé pro své partnery atraktivnější. Ve hře může být i korelace tělesné výšky s inteligencí. Čahouni a čahounky bývají o něco chytřejší než jejich vrstevníci menšího vzrůstu.

Zajímavé je, že se Britům stále ještě zvětšují mozky. Jejich populací se zjevně šíří genetické vlohy, které jsou spojeny s větším obvodem hlavy novorozenců. Tento evoluční trend je vždy zmiňován v souvislosti s obtížnějšími porody. Ale ani na to máti příroda nezapomíná a v britské populaci se zároveň šíří varianty genů zajišťující ženám prostornější pánev.

Geny pod drobnohledem

Jak uvádí v časopise Science Elizabeth Pennisiová, analýzy genomů z početné populace lidí nabízejí ještě mnohem detailnější pohled do evoluce současného lidstva než jen rekapitulaci za poslední dvě tisíciletí. Výzkum genomů seniorů může ukázat na geny, jejichž efekty jsou patrné v evolučně velmi krátké době, často z generace na generaci. Pokud nějaká varianta genu zvyšuje závažné zdravotní riziko, pak se její nositelé budou dožívat vyššího věku vzácněji a tato vloha bude v genomech seniorů méně častá než v genomech mladších věkových skupin.

Tým Josepha Pickrella z New York Genome Center v dědičné informaci takovou vlohu pro předčasná úmrtí našel. Je jí varianta genu, která ztěžuje kuřákům odvykání od závislosti na nikotinu. Nepřekvapí, že se tahle vloha projevila například u generace britských mužů, kteří byli v 50. letech zvyklí kouřit svoji „dvacku denně“. Neprojevila se u stejně starých britských žen, protože ty v té době kouřily podstatně méně než muži.

Řada těchto vloh pro předčasnou smrt se projeví až v době, kdy její nositel zplodil potomky a vlohu jim předal. Na rakovinu plic nebo infarkt myokardu vyvolané kouřením se neumírá ve dvaceti. V té době ještě žije kuřák v pevné víře, že ho zhoubný nádor na plicích nebo selhání srdce nikdy nepostihnou. Kuřáci proto stíhali přivést na svět děti s vlohou pro závislost na nikotinu. S tím, jak moderní společnost odkládá rodičovství do stále vyššího věku, můžou vlohy pro předčasnou smrt se společností míchat o poznání víc. Dáma, která se nechá v pětadvaceti zamrazit vajíčka, protože na děti nemá čas ani pomyšlení, a doufá, že si rodinu pořídí za dvacet let, se nemusí radostné události dožít. Například proto, že upadne do závislosti na nikotinu a kouří „dvacku denně“. Její kombinace genů vypadne z populace bez toho, že by tu na ni někdo navazoval. Co to přinese? Uvidíme. Jak dokazují Pickrellovy analýzy, nemusíme na výsledek čekat příliš dlouho.