Když stroje vyčtou i náš světonázor

Ani ne vteřina – a v tom nejpodstatnějším je jasno. Alespoň to říkají psychologové zkoumající, jak reagujeme na tvář. Poctivý? Inteligentní? Dobrosrdečný? Druhého si zařadíme během mžiku. Kultura nás učí, abychom tuto instinktivní reakci nepřeceňovali. Neměli bychom být povrchní; ty skutečně podstatné věci jsou přece neviditelné. Určitý proud liberální politiky to zesiluje: přiznat tělu význam by znamenalo přiznat i rozdíly, které si člověk nezasloužil a nevybral.

Potud se zdá, jako by do kultury a politiky sestoupila jedna rovina filozofického dědictví – ta, která zdůrazňuje dualitu duše a těla a tělo prohlašuje za pouhý obal. Na tento omyl upozornil už v osmdesátých letech Ivo Pondělíček, psychiatr, sexuolog, malíř. Působil mimo jiné na oddělení popálenin vinohradské Kliniky plastické chirurgie a roku 1982 publikoval studii, která ve světovém měřítku předběhla dobu. Popsal v ní tzv. syndrom znetvořené tváře. Ukázal, že poranění tváře nikdy nezasahuje jen tělo, ale proměňuje celou osobnost: sebepojetí, sociální vztahy i vlastní identitu. Je-li poraněna tvář, musí se léčit i duše.

Novou kapitolu v otázce, co vše se zračí v tváři, otevírá umělá inteligence. Několik výzkumných týmů v nedávné době extrahovalo rysy z obličejů pomocí hlubokých neuronových sítí. Data se pak použila k predikci politické nebo sexuální orientace.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.