Německý strach z islámu má jméno Pegida

Také v Německu se na titulní strany dostaly zprávy o školním masakru v pákistánském Péšávaru a dramatu rukojmích v australském Sydney. Nemohou však konkurovat informacím o fenoménu zvaném Pegida, který z naší strany německých hranic chápeme jako okrajovou událost.

Význam Pegidy pro Němce spočívá v tom, že úzce souvisí s Péšávarem, Sydney i dalšími teroristickými nebo ozbrojenými útoky, jejichž pachatelé se hlásí k islámu a o kterých chodí zprávy skoro každý den. Občanské hnutí Pegida chce Německo a vlastně celý světadíl před tímto nebezpečím zachránit, a proto její název ve zkratce znamená „Evropští patrioti proti islamizaci Západu“.

Předevčírem v Drážďanech demonstrovalo proti rozpínavému islámu a proudu ekonomických uprchlíků z východu patnáct tisíc příznivců Pegidy. V jiných městech nepřekročil počet demonstrantů několik stovek. Na protiislámské a protiarabské výpady reagoval ministr spravedlnosti, sociální demokrat Heiko Maas slovy, že Pegida je hanbou Německa, křesťanskodemokratická kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že nebude trpět žádné provokace proti cizincům.

Přitom ještě před dvěma měsíci Pegida neexistovala. Teprve v říjnu získal její zakladatel Lutz Bachmann první desítky příznivců. Od té doby pořádá demonstrace, které se opakují každé pondělí po vzoru protikomunistických protestů z roku 1989 a stejně jako tehdy účastníků postupně přibývá. V roce 1989 všechno skončilo pádem režimu, letos všichni věří, že vzestup radikálů ukončí Vánoce.

V Německu, které se úzkostlivě snaží vyhnout jakémukoli podezření z nenávisti k cizincům, se Bachmann okamžitě stal terčem kritiky většiny médií. Dočkal se obvinění, že je neonacista, které se však ukázalo jako bezpředmětné. Kritici byli úspěšnější při odhalení jeho kriminální minulosti. Za loupeže ve firmách byl odsouzen na tři roky do vězení, dosud mu běží podmínka za přechovávání kokainu. Málokdy se už zmiňuje fakt, že naopak získal od saského premiéra Řád zachránce při povodních za úspěšnou organizaci pomoci lidem postiženým v roce 2013 rozvodněným Labem. Svou kriminální minulost nezpochybňuje, a také kvůli ní neztratil na popularitě.  

Polemizovat s hnutím Pegida je snadné. Varují před přílivem uprchlíků z islámských zemí, jejich násilnostmi a kriminálními činy. Počet žadatelů o azyl však letos nedosáhl ani půl milionu, tedy poloviny přílivu z let občanské války v bývalé Jugoslávii. Pouze pětina žadatelů je ze Sýrie, necelá desetina z Eritreje, dvacetina z Afghánistánu. Pegida vyrostla v Sasku, kam spolková vláda posílá azylanty z Tuniska. Velké nebezpečí však od nich podle saského ministra vnitra Markuse Uhliga nehrozí, protože zatím byli všichni odmítnuti. Německá vláda proto plánuje, že Tunisko označí za „bezpečnou zemi“ a tamní žadatele bude odmítat automaticky.

Přesto ministři ani novináři se svými argumenty u občanů neuspěli. Demonstranti proti islamizaci Západu mají podle průzkumu deníku Zeit-Online plnou podporu 30 procent Němců a částečnou podporu od devatenácti procent. Jen 23 procent jejich tažení plně nebo částečně odmítá. Novináři z Zeit-Online tvrdí, že to je pochopitelné. Strach z posilování radikálního islámu mají tři čtvrtiny německé populace.

Pegida už nezmizí. Menší vládní strana, bavorská CSU včera vyzvala politiky, ať berou obavy demonstrantů vážně a odpoví například přísnějšími pravidly pro přistěhovalce. Ignorovat islám se nevyplácí, i když zatím jenom hrozí.