Přidušeni nedůvěrou. Lidé nevěří státu, informacím i sobě blízkým
Týdeník Echo
ESEJ
2
Současná krize se v různých částech světa projevuje různou formou ventilace frustrace, úzkosti a nespokojenosti. U nás má tvář Andreje Babiše, v Americe Donalda Trumpa, ve Francii Marine Le Penové. V celé západní civilizaci má ale jeden společný, hluboký důvod: prudký nárůst nedůvěry. A to všude, kam se podíváte. Lidí mezi sebou navzájem. K institucím, elitám, médiím a zdrojům informací. Z té nedůvěry, ne z virtuálního prostoru ani sociálních sítí, se rodí nejrůznější konspirační, až paranoidní teorie. Z ní se rodí nedůvěra ke všemu, co vidíte a slyšíte. Z ní se rodí relativizace všeho, co se kolem vás děje. Proto se v poslední době pořád všude mluví o propagandě.
Právě propagandě se daří tam, kde je velmi nízká důvěra. Tam, kde jsou zdravé vztahy a lidé si věří, nemají propagandistické kousky šanci nikoho přesvědčit. V nedůvěřivých společnostech se nabízejí masy ovlivnitelných obětí. Babiš, Trump nebo Le Penová se tu všudypřítomnou nedůvěru naučili využívat ve svůj prospěch. Kdyby ve společnosti panovala důvěra, nikdy by se nedostali tam, kde dnes jsou.
Nevěřím vůbec nikomu
Právě míra důvěry a sociálního kapitálu vždycky dělila svět na prosperující a chudý. S pojmem „společenský kapitál“ přišel v roce 1980 francouzský sociolog Pierre Bourdieu. Označil za něj vztahy a kontakty ve společnosti. Skládá se ze tří pilířů. Prvním jsou sítě kontaktů a známostí (skutečných, nikoliv virtuálních). Druhým důvěra. Ve své blízké, lidi, které neznáte, pravidla i instituce ve společnosti. Třetím pilířem jsou hodnoty a normy chování. Americký sociolog Robert Putnam pak ve své knize The Prosperous Community (Prosperující společenství) tvrdí, že jedině harmonické spojení těchto tří věcí zajišťuje spolupráci a vede ke společnému prospěchu.
Všechny tři pilíře sociálního kapitálu, přinejmenším důvěra a hodnoty, se v poslední době rozpadly. To je pravá příčina krize Západu. Všechno ostatní jsou její projevy. Ta krize se neobrátí v nějakou novou renesanci dřív, než dokážeme odpovědět na dvě zásadní otázky. Proč se to stalo? A co se musí udělat, aby se ztracená důvěra vrátila? Než se vrátí, bude Západ upadat. Nemusí to být vůbec žádný nepřerušovaný, kontinuální proces. Nejspíš to bude pomalé. Budou se střídat lepší a horší období. Než ale začne důvěra opět stoupat na vyšší úroveň, úpadek bude pokračovat.
Americký politolog Francis Fukuyama napsal v roce 1995 důležitou knihu Trust (Důvěra). Obsáhle v ní rozebírá, jak je kultura důvěry nezbytná pro prosperitu. Země dělí na ty s vysokou a nízkou mírou důvěry ve společnosti. Do první skupiny řadí anglosaský svět či Německo. Do druhé Itálii, Francii, ale také Jižní Koreu. Od chvíle, kdy Fukuyamova kniha vyšla, se stala dost zásadní věc. Míra důvěry začala prudce klesat i v zemích, kde byla dosud vysoko. Děje se to v Americe i v Německu a postupuje to napříč společností.
