‚Neplatí.‘ ‚Je prase.‘ Naštvaní zaměstnanci se houfují na Facebooku
"Kam nechodit pracovat"
NOVÉ
Neúnosné pracovní podmínky, nedodržování slíbené výplaty nebo arogance ze strany vedení. To je jen příklad z nejčastějších stížností na české zaměstnavatele v diskusní skupině „Kam nechodit pracovat“, která má na Facebooku už více než 13 tisíc členů. Každý den přibývají desítky nových příspěvků s kritikou, které se většinou týkají zaměstnání v gastronomii. Na přetřes často přicházejí ale i call centra a sklady.
„M***** Pizzerie,…. Nejhorší restaurace, kde jsem dělal, a nejhorší vedoucí, jakou jsem poznal. Stačí se kouknout na recenze, když jsem tam začal, tak jsme se dohodli, že výplata bude denně,“ vypráví nespokojený zaměstnanec jisté pražské restaurace v jednom z příspěvků ve skupině Kam nechodit pracovat. Na pizzerii si na internetu stěžovali i zákazníci, protože na účtech našli zaúčtované např. sůl a pepř nebo použití toalety.
„Pak mi bylo oznámeno, že 5 dní teď oddělám, ale výplatu si nechá jako zálohu a až pak začne vyplácet. Souhlasil jsem a po 3 měsících jsem chtěl odejít, jelikož tam jen okrádají lidi a nedalo se na to koukat. Nechtěla mě pustit s tím, že mě potřebuje a nakonec jsem odešel a těch 5 odpracovaných dní (7000 Kč) jsem nedostal.“
V komentářích u tohoto i u množství dalších podobných příspěvků se nachází často potvrzení stížnosti původního autora či další negativní zkušenosti většinou bývalých zaměstnanců. Ti neváhají mnohdy zveřejnit celé jméno společnosti včetně majitele a nešetří ani detailním popisem někdy obskurních situací. Negativní pracovní recenze se nevyhýbají ani známým a vyhlášeným podnikům.
„Zdravím milí přátelé! Rozhodně NIKDY NECHOĎTE pracovat a pokud možno vůbec nechoďte do podniku jménem V********. Pan majitel, můj bývalý kamarád, jemuž jsem tento podnik pomáhala otevřít, jehož sliby, jak se mi bude revanšovat, když jsem mu tam chodila denně makat a nebrala si žádné zálohy, abych mu to neztěžovala, zní dodnes v uších, se z těch prachů nejspíš zbláznil,“ zní další velmi konkrétní stížnost dokonce na společníka v podnikání.
Bez výplaty a ještě šéfovi dlužíte
„Kromě toho, že je prase, které sexuálně obtěžuje své zaměstnance, si o sobě myslí, že peníze do ruky patří pouze jemu a vybudoval jakýsi novodobý otrokářský systém. Já jsem za 191 odpracovaných hodin ve sklepě s flexou v ruce v oblacích prachu dostala celkem 6700,- CZK a vařenou ovci a pak jsem se dozvěděla, kolik že už jsem to dostala peněz a že mu prý ještě dlužím! Já si nakonec své peníze fintou vzala, ale to se již nikomu dalšímu nepovede a stejně jako já dopadli úplně všichni, kdo pro tohoto pána začali pracovat,“ uzavírá příspěvek ženy, která neváhala na známou hospodu v centru Prahy prozradit i pikantní detaily.
Specifikum práce v pohostinství a i sezónní povaha tohoto sektoru je podle šéfa Asociace hotelů a restaurací ČR Václava Stárka i hlavním důvodem, proč jsou tyto podniky terčem časté kritiky. „Problém s nevyplacenou mzdou by neměl být problém v okamžiku, kdy má zaměstnanec platnou smlouvu,“ řekl pro ECHO24.cz Stárek.
„Jako asociace bojujeme proti zaměstnávání na černo, které zaměstnancům neposkytuje zcela žádnou ochranu proti krokům nadřízeného. I kvůli tomu může stížností stále přibývat,“ dodal Václav Stárek.
Lidé z branže pak také upozorňují na to, že v českém pohostinství chybí dostatek kvalifikovaných a schopných lidí. „Chybí dostatek řádně proškolených nebo vyučených uchazečů o práci v gastronomii,“ řekl pro ECHO24.cz provozní pražského Victoria Bowling baru a Wilson restaurantu Jiří Dřímal. „Zájemci o fyzickou práci jdou vždy nejdříve do pohostinství, mají také často tendenci svou kvalifikaci nadhodnocovat, a proto pak bývají realitou překvapeni.“
Sociolog: Stížnostem se nevyhnete
A jak poklidný rozchod vyřešit? „Jednoduše řečeno, zaměstnanec by neměl odcházet příliš naštvaný, a tam, kde představuje potenciál problémů je fajn s ním i nadále udržovat alespoň nějaký kontakt. Samozřejmě to není snadné,“ uvedl pro ECHO24.cz firemní sociolog Vojtěch Bednář.
Podle Bednáře má firma, kterou v podobné skupině někdo nepříliš lichotivě řeší několik možností – ty kontraproduktivní, jako veřejné „vztekání“ v médiích nebo souzení se se stěžovateli nebo ty, které by podle Bednáře mohly fungovat. Jedná se tak např. o pokus promluvit si s jednotlivými kritiky nebo možnost vybídnout spokojené zaměstnance, aby zveřejnili svou pozitivní zkušenost.
„Každá firma, která produkuje tisíce kusů, vyrobí tu a tam zmetek. Pozornost se nesoustředí na tu drtivou většinu dobrých výrobků, ale na ten zmetek, protože je jiný. Se vztahy se zaměstnanci to může být podobné; tisíce jsou v pořádku, jeden, kterého nechtěně urazíme, ponížíme a nebo se vůči němu dopustíme nespravedlnosti pak bude ukazovat na nás jako na špatné,“ dodal Vojtěch Bednář s tím, že spolehlivý návod na podobné situace neexistuje.
Kromě podnikání v gastronomii zní nejvíce stížností směrem k firmám, kde se zaměstnanci hojně obměňují, jako jsou call centra a sklady. „Mají velkou fluktuaci zaměstnanců a velké stresové zatížení. Kombinace obojího dělá velkou kritiku, jinou záhadu bych v tom nehledal,“ uzavřel firemní sociolog Vojtěch Bednář.
