Zpověď zklamaného Rusa: Separatisté drancují a opíjejí se

Proruští separatisté jsou z větší části věčně opilí násilníci, kteří okrádají místní obyvatele i sebe navzájem a nedělá jim problém jeden druhého zastřelit. Těší se dodávkám zbraní a těžké techniky ze sousedního Ruska. Vyplývá to z výpovědi muže, který se pod vlivem ruské propagandy rozhodl připojit k povstalcům. Následně ale zjistil, že byl podveden a jejich řady zase rychle opustil. Jeho svědectví z Donbasu zveřejnilo na svém webu Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL). 

Bondo Dorovskich, původně byznysmen z Moskvy, dobrovolně opustil svoji lukrativní práci a pohodlný život, aby ji vyměnil za nuzné podmínky v oblastech bojů na východě Ukrajiny. K odchodu na Donbas ho nikdo nenutil, ale jak sám říká, nechal se ovlivnit médii a uvěřil ruské propagandě, která konflikt na Ukrajině popisuje jako souboj dobra se zlem.

Plný ideálů a odhodlaný postavit se se zbraní v ruce „kyjevským fašistům“, kontaktoval náborové středisko povstalců v Moskvě. Zde dostal telefonní číslo, na které měl zavolat, jakmile dorazí do Rostova. Koupil si tedy neprůstřelnou vestu, zásobu munice a jednosměrný lístek do tohoto města, které se nachází v bezprostřední blízkosti hranic s Ukrajinou. 

Když dorazil do Rostova na Donu, zavolal na číslo, které obdržel v náborovém středisku v Moskvě. Dostal instrukce, kde a jak se má připojit ke skupině, která ho následně dopraví na Ukrajinu. Bylo to právě zde, v Rostovu, kde začal přicházet o iluze.

Náboroví úředníci v místním středisku se podle něj ukázali jako naprosto neschopní, protože se ho nezeptali, jestli má nějaké bojové zkušenosti a – co je možná ještě horší – vůbec je nezajímalo, jestli je skutečně tím, kým tvrdí. Jednoduše nebyli schopni ověřit si totožnost příchozích podle jejich dokladů. „Byli zde dokonce i lidé, kteří vůbec žádné osobní doklady neměli,“ popsal Dobrovskich chaotickou situaci, která zde panovala.

Stříleli jeden na druhého

Další rozčarování nastalo, když se skupinou nově příchozích bojovníků dorazil na Ukrajinu. Brzy po příchodu byl přiřazen k „batalionu duchů“ a poslán do Alčevska. Zde – bez jakýchkoli instrukcí nebo výcviku – byli všichni noví bojovníci okamžitě vyzbrojeni. 

Když odjížděl na Ukrajinu, myslel si, že se bude účastnit bojových akcí. O to víc ho překvapil chaos a bezvládí, které v Alčevsku panovaly: „Každé ráno velitel nechával nastoupit povstalce a dělal si docházku. Docházku si pak udělal ještě jednou večer. Mezitím se povstalci poflakovali po městě, drancovali, kradli železný šrot, sbírali kovové brány a prodávali je, aby si mohli koupit alkohol a cigarety. Někteří pak opilí stříleli jeden na druhého.“ 

Neméně ho překvapila i motivace, která sem většinu povstalců přivedla. Podle toho, co viděl, prý většinu separatistů nezajímá politika ani nic podobného. Už vůbec je potom nezajímá, jak se mají místní lidé. K povstání se připojili hlavně kvůli žoldu a zásobám zboží, které jim dopřává velení.

Zajímavé mu přišlo i složení místních jednotek – podle toho, co říkali v televizi, se domníval, že povstalecké oddíly jsou složeny výhradně z místních obyvatel. Realita byla ovšem poněkud odlišná a kromě několika místních milicionářů zde byli také ruští „dobrovolníci“, důstojníci ruské armády a žoldnéři ze zahraničí.

Z místních občanů se pak podle Dorovskicha k povstání připojili zejména kriminálníci, kteří se baví šikanováním bývalých policistů (mnoho policistů bylo po vypuknutí povstání vyhozeno z práce). Není prý neobvyklé ani to, že separatisté napadnou jeden druhého: „Běžně se tu odehrávaly loupeže a vraždy.“

Snad jediná věc, která mu na celém povstání přišla pozitivní, byla ta, že separatisté rozhodně netrpěli nedostatkem zásob – měli prý stálý a vydatný přísun materiálu z Ruska. „Měli jsme všechno, byli jsme plně vybavení. Měli jsme granáty, kulomety, granátomety a náboje k nim,“ říká Dorovskich a potvrzuje tím to, co Rusko soustavně popírá – tedy že poskytuje materiální podporu separatistům.

Kromě dodávek ručních zbraní byl prý svědkem i dodávek těžké techniky a tanků, které sem proudí z ruské Rostovské oblasti: „Shromáždili dobrovolníky, kteří sloužili u obrněných divizí v armádě. Byli podrobeni výcviku na základně poblíž Rostova, zformováni do jednotek a vyzbrojeni. Následně byly tyto tanky převezeny k hranici, kterou samy překročily a vyrazily rovnou na horké úseky fronty.“

„Je to čistá agrese“

Po několika týdnech nečinnosti v Alčevsku mu došla trpělivost. Opustil svoji jednotku a vydal se do města Nikišino, které leží přímo na frontové linii. To, co zde viděl, ho definitivně vyvedlo z iluzí. Vojáci neměli žádné jasné instrukce a rozkazy, tankům pro změnu chyběly funkční vysílačky. Výsledkem byl nepředstavitelný chaos, kdy každý bojoval především sám za sebe.

Během bojů v okolí Nikišina byl rovněž svědkem mnoha krutostí, jež povstalci páchali na ukrajinských vojácích. Například si vzpomíná, jak se z jeho vysílačky ozýval zvířecí křik ukrajinských vojáků uvězněných v tanku, který povstalci zapálili. „Bylo mi líto těch na druhé straně, kteří byli masakrováni. Byli zabiti hrdlořezy, které ani nezajímá proti komu zrovna bojují,“ řekl omluvně Dorovskich.

Po boku separatistů strávil celkem šest měsíců. Když to už nemohl vydržet, jednoduše odešel. Takových jako on je prý hodně. Na základě toho, co viděl, říká, že rozčarovaní Rusové doslova proudí z oblastí bojů zpět domů a jsou zklamaní. On sám je na sebe naštvaný do té míry, že zvažuje zapsání se do řad Národní gardy, aby Ukrajincům pomohl v boji proti těm, jež nyní nazývá „bandity“.

Zároveň oslovil Rusy, kteří zvažují, že by se k povstání na Donbasu připojili: „Nechoďte tam! V televizi nám říkají, že je to jako druhá světová válka, ale ve skutečnosti je to případ čisté agrese. Toto není válka, která by stála za to, abyste riskovali tu nejcennější věc, kterou máte.“

Čtěte také: Hrozí nová válka, varuje vůdce proruských separatistů

Separatisté vraždí zajaté ukrajinské vojáky. Tady jsou důkazy