Macrona bere pařížská střední třída jako nucený kompromis

Představitelé pařížské střední vrstvy budou volit v neděli v druhém kole prezidentských voleb centristu Emmanuela Macrona, kterého považují za vynucený kompromis. Voliči, kteří v prvním kole spíše dávali přednost konzervativci Françoisovi Fillonovi, vědí i bez jeho výzvy, aby volili Macrona, že je v jejich zájmu nacionalistku Marine Le Penovou za každou cenu zastavit. Shodují se v tom v rozhovorech s ČTK, které své názory již vyjadřovali před prvním kolem hlasování.

„Nakonec jsem volil Macrona, aby v druhém kole proti sobě nestáli Fillon a Le Penová,“ svěřil se 48letý Raphaël Choserot, podle kterého šlo o „volbu rozumu“. Dobře ví, že Macron je schopen daleko víc než Fillon posbírat hlasy napříč politickým spektrem pro střetnutí s Le Penovou. Hlavně když Fillona potopil skandál kolem fiktivního zaměstnávání své ženy jako parlamentní asistentky za horentní sumy. Navíc je pro mnoho voličů sympatické, že nepatří k zavedenému politickému pravolevému establishmentu, což je výhodou i Le Penové.

„Opravdovou výzvou tak pro Macrona budou červnové parlamentní volby,“ řekl dále tento manažer ve správcovské společnosti. Sám pro Macronovohnutí Vpřed! nehodlá hlasovat ani náhodou, vrátí se jako mnoho jeho přátel k tradičním velkým stranám, tedy konzervativní pravici nebo socialistům.

„Pro Macrona bude těžké získat v parlamentu většinu,“ upozornil Choserot s tím, že socialistického kandidáta v prvním kole Benoita Hamona v prvním kole voleb podpořilo jen 6,5 procenta voličů a že Socialistická strana je tak politicky „mrtvá“. V parlamentních volbách má ale demokratická levice podle něj velký potenciál a mohla by se vrátit k 20 až 30 procentům hlasů.

Podle šestačtyřicetileté Alexandry Manosové představuje Le Penová stále ještě velké nebezpečí, a je tedy nutné, byť pro některé se sebezapřením, volit Macrona. Plně se shoduje se slovy politika pravicových republikánů Xaviera Bertranda. „Národní frontě se daří dobře, protože Francii se daří špatně. Potřebuje, aby byly problémy. Nežádejte po nich, aby problémy řešili. Oni potřebují, aby vznikaly,“ zdůraznil politik krátce po prvním kole voleb.

I jiní si všímají paradoxu celého hnutí Le Penové, pro kterou je ve skutečnosti výhodnější těsně prohrát, protože se může uzavřít do své role neustálého kverulanta, který není s to přijít s vlastními řešeními.

Šestačtyřicetiletá Ariane Corbletová se ztotožňuje s názorem francouzské spisovatelky Justine Lévyová, podle níž vhodit do urny prázdnou obálku v nynější situaci není, jako si mnozí voliči myslí, vyhnout se výběru mezi „morem a cholerou“. V případě vítězství Macrona, u kterého nelze pochybovat, že jde o demokrata, bude možné i pak ho kritizovat a stát proti němu. Nejde tedy pro lidi o volbu mezi někým, koho nesnášejí, a někým, koho nesnášejí méně. Lévyová varuje stále před nebezpečím, které představuje ve skutečnosti nenávistná ideologie prosazovaná Le Penovou.

Podle Choserota snad Francouzům dostatečně ukázala svou pravou tvář při středeční televizní debatě s Macronem a připravila se tak snad o volební vítězství. Nejlépe ji podle něj vyhodnotil odpoledník Le Monde, který ji označil za „mistra extremismu“, který je připraven využít všech obav lidí, prohlubovat mezi všemi příkopy a přiživovat všechny jejich noční můry.

Choserot se také pozastavil nad tím, že podle průzkumů byla Le Penová vítězkou debaty pro zhruba 30 procent dotázaných, a připomněl, že nacionalistická politička pronesla dvě desítky vyložených lží a dezinformací. Není přitom jediný, který se obává, že Le Penová začala importovat na francouzskou politickou scénu „manýry“ zavedené v americkým prezidentských volbách nynější hlavou státu Donaldem Trumpem, s nímž mnozí evropští nacionalisté sympatizují.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Masivní hackerský útok: na web unikly Macronovy e-maily

V prvním kole dostal Macron 24 procent hlasů a Le Penová 21,3 procenta. Oba politici bojovali zejména o skoro 40 procent hlasů, které dohromady v prvním kole obdrželi pravicový konzervativec François Fillon a levicový radikál Jean-Luc Mélenchon.

Fillon vyzval k hlasování pro Macrona, uposlechnout ho chce ale jen polovina jeho příznivců, třetina je pro Le Penovou. Mélenchon odmítl dát pokyn svým voličům, nakonec pod tlakem médií řekl, že rozhodně nehodlá podpořit krajně pravicovou kandidátku. I v jeho případě podle průzkumů půjde zhruba polovina Mélenchonových voličů podpořit Macrona, zejména kvůli odporu vůči Le Penové, kterou označují za fašistku. Zhruba desetina Mélenchonových voličů rozčarovaných zavíráním továren pro ni naopak hlasovat bude. Pro velkou část stoupenců zbytku roztříštěné levice ale není přitažlivý ani jeden z finalistů a k volebním urnám tito lidé nepůjdou vůbec.

Finálový tandem zcela rozdělují protichůdné vize o dalším směřování země jak z hlediska vnitřní politiky a ekonomiky, tak v rámci Evropské unie. Bývalý bankéř a ministr ekonomiky socialistické vlády Macron chce přinést nové liberální recepty pro příliš sešněrované ekonomické prostředí, za což ho právě v oblasti pracovního práva kritizuje levice. V zahraniční politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU. Le Penová chce naopak ochranářská opatření, uzavření hranic, tvrdé omezení imigrace, opuštění eura nebo rovnou i odchod z EU.

Ani jeden z finalistů prezidentských voleb nepatří k žádné z tradičních velkých stran, tedy konzervativní pravici a socialistům, které se doposud střídaly za páté republiky u moci a z nichž vždy dosud pocházel některý z francouzských prezidentů. Voliči tak dali průchod znechucení ze stávajícího systému. A Le Penová se pokusila je přesvědčit, že Macron je vlastně pokračováním dosavadního prezidenta Françoise Hollandea.

Tomu teprve končí první mandát a mohl tak kandidovat znova. Nedovolila mu to ale velká nespokojenost voličů v předvolebních průzkumech, a to mimo jiné kvůli tomu, že zemi dostatečně nevymanil z dopadů ekonomické krize, kvůli níž je stále nezaměstnanost na deseti procentech. Už před půl rokem Hollande ztratil veškeré naděje na postup do dalšího kola.

Macron má silnou podporu politiků tradiční pravice i mnoha socialistů, kteří ještě budou hledat svoje místo v nadcházejících červnových parlamentních volbách. Podporuje ho také velká část známých osobností, dokonce i bývalý americký prezident Barack Obama.

Svoje petice na Macronovu podporu podepsaly desítky umělců, sportovců, lékařů či vědců. Řada umělců k tomu připojila hrozbu, že zemi v případě vítězství Le Penové opustí, na což se jim ale dostalo posměšných reakcí hlavně na internetu. Jednak se jim připomínaly majetky v daňových rájích, jednak stejné výhrůžky hollywoodských celebrit, které ale nakonec navzdory zvolení Donalda Trumpa prezidentem nikam neodjeli. Jen málokdo podpořil Le Penovou, například bývalá slavná herečka Brigitte Bardotová.

Přestože Le Penová, která se nezbavila nálepky extremistky, míří výš, půjde i v případě porážky o její velký úspěch. Na rozdíl od roku 2012 neskončila na třetím místě a dostane zřejmě více než dvakrát tolik hlasů než její otec, který se probojoval překvapivě do druhého kola prezidentských voleb v roce 2002, kdy byl s pouhými 18 procenty hlasy voličů drtivě poražen Jacquesem Chirakem.