Má smysl zkoušet taxikáře z místopisu v době existence GPS?

Nové technologie se v uplynulých letech velmi dynamicky rozvíjí a jedním z průvodních jevů je i rozvoj sdílené ekonomiky.

Sdílená ekonomika má mnoho forem a rozvíjí se v mnoha oblastech. Nejčastěji se v posledních době hovoří o dopravě Uber a ubytování Airbnb, ve kterých probíhají obchody za miliardy. Sdílená ekonomika má velký potenciál v podnikatelském prostředí ve sdílení skladů, kanceláří a výrobních kapacit, ale i v našem osobním životě, kdy můžeme sdílet například auta či kola, ale slyšela jsem i o sdílení pánských obleků.

Sdílená ekonomika je realitou a má svá pozitiva v efektivním využívání zdrojů. Tím je také šetrná k životnímu prostředí. Už to tak bývá, že státy a vlády reagují se zpožděním. Také naše vláda před nedávnem projednávala analýzu sdílené ekonomiky. Pevně doufám, že opatření, se kterými vláda přijde, nebudou házet klacky pod nohy tomu, co funguje ke spokojenosti klientů a nezahrne nás všechny další administrativní zátěží, jak je tomu v posledních letech zvykem.

Ano, ti, kdo provozují aktivity například v rámci Uberu a Airbnb musí platit daně, ale neklaďme jim formální překážky. Spíše se zamysleme, zda nejde o příležitost snížit formální bariéry (jako je zkouška místopisu u taxikářů v době existence GPS) těm, kteří provozují taxislužbu a ubytování v jiném administrativním režimu.