Výrazně narostl počet zamítnutých žádostí o důchod. Co je třeba nově splnit pro jeho získání

V posledních letech roste počet případů, kdy sociální správa odmítne přiznat lidem nárok na starobní penzi. Nejčastějším důvodem je to, že lidé nesplní potřebnou dobu pojištění, tedy lidově řečeno, nemají dost „odpracovaných“ let. Právě roky, za které mají lidé započítané důchodové pojištění, jsou přitom se změnami v posledních letech ještě důležitější. Kamenem úrazu přitom může být často i to, že lidem zkrátka v evidenci nějaká doba pojištění chybí. Zapomenout na ně mohla škola i zaměstnavatel, často může jít přitom i o záležitosti staré desítky let. Nabízí se sice možnosti, jak situaci řešit, nemusí to však být vždy jednoduché.

Jak ukazují data, která deníku Echo24 poskytla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), počty zamítnutých žádostí o starobní důchod v posledních pěti letech rostou, v minulém roce pak zvláště v poměru k počtu žadatelů. V minulém roce jich bylo vůči 58 tisícům žádostí zamítnuto zhruba 10 tisíc, tedy téměř pětina. To je i vůči předchozím pěti letům nevídaný poměr (viz tabulka).

Podle ČSSZ jde nejčastěji o to, že lidé nemají dostatečnou dobu pojištění. „Další důvody jsou specifické a v menšině – žadatel např. nedosáhne důchodového věku k požadovanému datu přiznání starobního důchodu nebo pobírá invalidní důchod, který je vyšší než požadovaný starobní důchod. V těchto případech se starobní důchod zpravidla zamítne, protože žadateli vždy náleží důchod vyšší),“ uvedla pro deník Echo24 mluvčí sociální správy Jitka Drmolová s tím, že samotný vývoj počtu zamítnutých žádostí ČSSZ nekomentuje a neposkytuje ani predikce budoucího vývoje.

Změny v penzijní reformě přinesly v některých případech i větší důraz právě na to, kolik toho lidé v životě odpracovali. Přesněji jde o započítanou dobu důchodového pojištění. Ačkoliv se dříve mluvilo spíše o zmírnění podmínek, pro žádost o starobní důchod je stále třeba získat alespoň 35 let důchodového pojištění. Případně bez náhradních dob, kam se počítá například studium či vojenská služba nebo péče o dítě, jde o 30 let. Naopak ale od roku 2024 došlo ve snaze ušetřit vysoké náklady penzijního systému k přitvrzení u předčasných důchodů. K jeho získání je tak třeba získat alespoň 40 let důchodového pojištění. Došlo však zároveň k ocenění těch, kteří v práci strávili ještě delší dobu, od ledna mají mít nárok lidé, kteří „odpracovali“ 45 let, na poloviční krácení předčasné penze (více jsme o tom psali zde).

Samotným nasbíráním dob penzijního pojištění to však končit nemusí, na budoucí penzisty totiž může čekat nepříjemné překvapení. Ve všech případech se totiž může ukázat, že z evidence důchodového pojištění v minulosti něco vypadlo. Ať už jde o dobu studia u starších ročníků, o dobu péče, vojenské služby či zaměstnání, v řadě případů může žadatel o důchod zjistit, že se na něj „zapomnělo“. Tedy zaměstnavatel ho nenahlásil či neodváděl pojistné, v evidenci chybí doba studia či péče o dítě či závislou osobu.

„Klientům doporučujeme, aby si pečlivě ověřili, zda ČSSZ zhodnotila veškeré doby pojištění. To se řeší již při sepisování žádosti o důchod, kdy je žadatel upozorněn, které doby v rámci svého aktivního života nemá podloženy podklady a je vyzván, aby je následně doložil. Pokud byla žádost zamítnuta a žadatel nesouhlasí s rozhodnutím, může podat námitky do 30 dnů od jeho doručení. V námitkách musí jasně napsat, které rozhodnutí napadá, proč ho považuje za nesprávné a co požaduje. Pokud je žádost zamítnuta z důvodu nezískání potřebné doby pojištění, pak je nutné uvést, jaké zaměstnání/skutečnost chybí. Námitky může klient podat přímo na ČSSZ, na kterékoliv ÚSSZ, e-mailem s elektronickým podpisem nebo přes datovou schránku. Pokud žadatel nesouhlasí ani s rozhodnutím o námitkách, má možnost podat správní žalobu k soudu,“ dodala mluvčí ČSSZ Jitka Drmolová s tím, že informaci o tom, jaké údaje sociální správa eviduje, lze získat také v tzv. Informativní důchodové aplikaci (IDA).

V případě, že člověk najde ve své evidenci mezery, musí se aktivně o doplnění postarat. Nemusí jít přitom o maličkosti, například kombinace nezapočtených let studia (před rokem 2010) a let, v nichž opomenul některý ze zaměstnavatelů dodat sociální správě podklady, může dát dohromady klidně i dekádu chybějících údajů. I v případě menších výpadků může stát situaci řešit, každý rok navíc se v současném důchodovém systému počítá. V konečném důsledku pak lze chybějící údaje doložit i zpětně a rozdíl v důchodu stát pojištěnci doplatí až pět let nazpátek od chvíle, kdy chybějící část evidence řádně doplní.

Možností, jak evidenci doplnit, je přitom více a počítá se i s extrémnějšími případy. Může se totiž stát, že firma, pro kterou pojištěnec pracoval před dvaceti lety, dávno zanikla, bývalý zaměstnavatel nekomunikuje a někdejšímu zaměstnanci chybí potřebné doklady. I v takovýchto případech však existuje další možnost řešení, případně alespoň dojde k označení této doby pojištění jako vyloučené. Podobně se postupuje například v případě vojenské služby, nemoci, tedy tato doba se započítá do pojištění, ovšem nebere se v potaz chybějící výdělek, čímž se nerozmělňuje výdělek průměrný a nesnižuje se tak budoucí důchod.

Základním dokladem v rámci evidence zaměstnání je takzvaný evidenční list důchodového pojištění, který by měl vyhotovovat zaměstnavatel (a který také čeká změna, jak jsme psali například zde). V případě chybějícího listu tak po ohlášení místní pobočka sociální péče zkusí kontaktovat zaměstnavatele, může to ale učinit i zaměstnanec. Pokud například už firma zanikla či zaměstnavatel nekomunikuje, pak přichází fáze šetření a doplňování evidence na základě dalších dokladů.

V případě zaměstnání pak záleží také na tom, z jaké doby chybějící údaje pochází. Pro výpočet důchodů se totiž uvažují až výdělky dosažené od roku 1986 dál, před ním se započítává jen doba pojištění. Díky tomu je tak třeba doložit pouze dokumenty potvrzující pracovní úvazek, jako je pracovní smlouva, potvrzení o zaměstnání či evidenci docházky. Od roku 1986 pak je třeba přidat i doklady týkající se výše příjmu, například mzdové listy či výplatní pásky. Přísnější pravidla pak platí opět od roku 1996, kdy je třeba dokládat i samotný výkon zaměstnání či potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti. Řešení se pak nabízí i v případě, že se potřebné doklady nepodaří získat pojištěnci ani sociální správě. Doložit zaměstnání totiž může svědectví dvou bývalých kolegů, kteří k tomu podepíší čestné prohlášení.

Podobně to pak platí v případě studia. U něj záleží opět na době, kdy k němu docházelo. Po roce 2010 se totiž studium do doby pojištění nijak nezapočítává, mezi lety 1996 a 2010 pak pouze prvních šest let studia po dosažení dospělosti, naopak před rokem 1996 i doba po dosažení povinné školní docházky do 18 let věku. Naopak doba učení (učební poměr) před 1. 9. 1984 se pro účely pojištění počítá jako zaměstnání. Doložit tak studium v různých případech lze pomocí maturitního vysvědčení, vysvědčení jednotlivých ročníků, výučního listu, studijního výkazu, diplomem či potvrzením o době studia. V neposlední řadě pak existuje řešení i v podobě, kdy člověk svou chybějící dobu pojištění zpětně doplatí. Více jsme o tom psali zde. Podrobněji popisuje ČSSZ způsoby možného doplnění evidence i v případech vojenské služby či péče například zde.