Proč nejsme jako Švédi a proč je Zeman mimo

Miloš Zeman ve své vánočním proslovu oprášil jeden ze svých letitých evergreenů – skandinávský model sociálního státu coby vzor pro Českou republiku. V obdivu k systému, jenž se opírá o vysoké daně a masivní státní přerozdělování a regulace, není na světě zdaleka sám. Severský welfare-state je pořád hodně populární nejen u evropských sociálních demokratů, ale i mezi levicově-liberálními elitami ve Spojených státech. Ve skutečnosti je ale skandinávská „třetí cesta“ do značné míry překonaná a také kriticky rozebraná záležitost.

Pokud by se chtěl někdo ujmout předem marného úkolu a přesvědčit českého prezidenta, že názorově poněkud ustrnul, mohl by mu koupit studii švédského autora kurdského původu Nimy Sanandajiho nazvanou Scandinavian Unexceptionalism. Culture, Markets and the Failure of Third-Way Socialism​ (lze přeložit jako Skandinávská nevýjimečnost. Kultura, trhy a neúspěch třetí cesty socialismu), která letos vyšla v londýnském think-tanku The Insitute of Economic Affairs (IEA).

Sanandajiho analytické tažení proti řadě klišé o nordickém sociálním zázraku se dá shrnout do několika závěrů. Za prvé: nezpochybnitelný blahobyt přímo nesouvisí se sociálním státem, ale se specifickým kulturním nastavením severských společností. Za druhé: základy k němu byly položeny v dřívějších desetiletích, kdy v těchto zemích převažoval klasický kapitalismus. A za třetí: o klasickém skandinávském modelu se dalo hovořit tak do začátku 90. let. V současnosti už Seveřané nepředstavují v míře zdanění a vládních výdajích extrémní výjimky. Levicovou vládu má nyní pouze Švédsko, a k tomu ještě menšinovou.

Čtěte také: Zeman: ‚Tahle země není pro všechny,‘ varoval opět před uprchlíky

Autor nezpochybňuje, že se severské země umisťují na špičkách žebříčků životní úrovně, jejich obyvatelé za to ale nemohou vděčit vysokým daním a rozsáhlému vlivu státu. Úspěšnost Norů, Švédů, Dánů i Finů podle něj pramení z jejich historických vlastností, jako je vysoká pracovní morálka, osobní zodpovědnost, důvěryhodnost a sociální soudržnost. Zformovaly se mimo jiné díky luteránskému vyznání a drsným pracovním podmínkám v chladném podnebí. Zatímco ve většině evropských zemí během středověku prosadil feudalismus, založený na poddanské práci pro vrchnost, ve skandinávských zemích s výjimkou Dánska se udržela početná vrstva svobodných rolníků. „Historicky nebyla tvrdá práce na chladném severu chápána jen jako nutnost, ale také jako něco, co má v podmínkách soukromého vlastnictví zjevnou hodnotu,“ píše Sanandaji. Je asi zbytečné připomínat, že česká historicky-kulturně-sociální výbava se od té skandinávské poněkud liší.

Severské státy zaznamenaly obzvlášť úspěšné období ještě před zaváděním sociálního státu. Například Švédsko bylo v letech 1870 až 1936 nejrychleji rostoucí ekonomikou v industrializovaném světě. Naopak od sedmdesátých do devadesátých let kleslo v žebříčku nejbohatších zemí ze čtvrtého na třinácté místo. se v rozhodující míře nezasloužil ani za příjmovou rovnost, největší rozdíly se umazaly v druhé polovině 19. století a první polovině 20. století.

Přechod na model welfare-state se pak projevil v mnoha ohledech negativně, vedl například k sociální deformaci, tvrdí Sanandaji a dokládá to statistikou, podle níž jsou Seveřané sice proslulí zdravým životním stylem, na druhou stranu ale mají po Nizozemsku nejvyšší výdaje na nezaměstnanost zapříčiněnou pracovní neschopností. Během fotbalového mistrovství světa v roce 2002 stoupla absence v zaměstnání ze zdravotních důvodů o 41 procent.

Aktuální jsou ekonomovy kritické poznámky o nízké schopnosti skandinávských zemí při asimilaci přistěhovalců. Uvádí, že zvláště imigranti s nižším vzděláním se uplatňují znatelně obtížněji než na pružnějších pracovních trzích v Británii nebo Spojených státech. Země jako Švédsko, jehož vláda letos migrantům otevřela širokou náruč, se tak při jejich zaměstnávání chovají více ochranářsky než státy, které se k uprchlické vlně postavily opatrně.

Čtěte také: Zemanovy slovní výpady zaujaly i britský tisk