Lafferovy křivky aneb Když potkáte člověka z učebnice

O tom, že existuje nějaký pan Laffer, co nakreslil něco tak zásadního, že se to dostalo do učebnic, mě informovali na vysoké škole. Dokonce trvali na tom, abychom ten náčrtek pochopili a občas ho taky někam nakreslili. Především to kreslení u mě vyvolávalo mírnou frustraci - nakreslit souměrný nehrbolatý kopec a tvářit se u toho, že jde o sofistikovanou křivku, příliš nešlo. Zlatá Phillipsova křivka. I když je pravda, že když pak profesoři přišli s Edgeworthovým box diagramem (změť čar ve čtverci), na Lafferovu křivku jsem ještě vzpomínala s láskou.

S ukončením studia láska i vzpomínky vyšuměly a po doktoru Lafferovi mi zbyl jen prázdný pojem. Jeho nedávná návštěva Londýna u příležitosti přednášky na téma mezinárodní zdanění a představení jeho nové knihy byla tak zároveň příležitostí city oprášit a prostudovat křivky Arthura Laffera tváří v tvář.

Humor a charisma

A byl to vskutku zážitek. Art, jak si ho soukromě od té doby oslovuji, mě kromě svých myšlenek dostal především svým humorem a neuvěřitelným charisma. Třiasedmdesátiletý otec ekonomie strany nabídky a vyznavač idejí volného trhu uvedl svou prezentaci historkou. Historkou o tom, jak ho v posilovně jeho londýnského hotelu okouzlila jistá mladá sportovkyně. „Můžete mě zavést k nějakému stroji, který by mě pro takovéto slečny učinil atraktivním?“ ptal se hned prý manažera hotelu. „Jistě, řekl manažer, a zavedl mě k bankomatu Barclays,“ vypráví s hraným zděšením. Smích. A všichni jsou v tu ránu jeho, včetně mě.

V podobném duchu se nese celá přednáška, briefing s novináři, oběd i podepisování nové knihy o spotřebních daních na tabák. Laffer se přátelsky baví s každým, kdo o to projeví zájem, jeho program je ale nabitý. Má fascinace jeho osobou v průběhu dne zřejmě přerůstá únosnou míru a Art by mě mohl z fleku žalovat za stalking. Už vidím, jak bych se u soudu obhajovala tím, že jsem si chtěla „jenom popovídat“. To se mi nakonec přeci jen splní, během okénka pro neformální občerstvení. Výběr z rozhovoru už zpracoval kolega Lukáš Kovanda ve svém článku ZDE, já zmíním několik věcí, co zaujaly mne.

Volný trh, volný trh, volný trh

Jeho odpor k sešněrování volných trhů je zřejmý z každé věty. A jeho údiv nad tím, že by to snad chtěl někdo vést jinak, také. Na můj dotaz, co říká současné situaci, kdy se od volného trhu přesouváme k sílící regulaci, říká:

„Během posledních 14 let jsme se rozhodně posunuli směrem k vyšší regulaci, více daním, více vládním programům, ale to v historii není nic neobvyklého. Po prorůstové éře vždycky došlo k utahování volného trhu. Za vlády Reagana a Thacherové až po Clintona jsme zažili období neuvěřitelné prosperity. Já věřím, že se do jejich světa volných trhů zase vrátíme.“

Někomu se může zdát, že regulacemi vychytá mouchy volného trhu. Volný trh není dokonalý, ale všechny verze státem regulovaného trhu jsou jenom horší, tvrdí Laffer.

Krize růstu

Jak vnímáte současnou situaci v Evropě, ptám se. Je dluhová krize u konce?

„Ne. Jádrem evropského problému není dluhová krize, ale krize růstu. Prosperita a růst jsou strašně důležité, stejně tak rozšiřování příležitostí, a k tomu je potřeba komplexní daňová reforma, reforma vládních výdajů, reforma měnové politiky, reforma regulace a v neposlední řadě volný obchod. Je tedy před námi spousta let tvrdé práce. Přitom řešení je jednoduché. Nízká sazba rovné daně, omezení vládních výdajů, konec znehodnocování měn, volný trh a minimum regulace. Takže koukejte jít z cesty a nechte to vyřešit trh,“ durdí se Arthur.

Za současnou situaci v Evropě viní závistivé lidi. A na dotaz, jak je na tom euro a jestli by měla Česká republika vstoupit do eurozóny (no dobře, vyhýbavá odpověď se dala čekat) reaguje s americkým úsměvem: „Vy si svoje problémy musíte vyřešit sami.“

Při debatě se dostaneme i na chamtivost politiků, špatné nakládání se státními penězi, kritiku Pikettyho i na problematickou angažovanost centrálních bank na finančních trzích. Tento trend vzbuzuje u mnohých ekonomů včetně Laffera obavy, protože tyto instituce podle něj na finanční trhy nepatří. Situace se ale zase vrátí do „normálních“ kolejí, říká Laffer. Kdy, ptám se. „Nevím, v Americe už pravděpodobně v listopadu, vy v Evropě jste trošku pomalejší než my,“ směje se.   

Silné dojmy

„Škoda, že jiní ekonomové nemají tenhle dar podávat věci zábavným způsobem. Možná by se pak dali i poslouchat,“ říká mi následně novinář z The Guardian. Souhlasím. Když o něm po příjezdu googluju další detaily, zjistím, že má příští čtvrtek narozeniny. To mi dává dostatek času prostudovat si americký zákoník, konkrétně sekci 2261A, stalking. Pak zhodnotím, jak moc riskantní je se mu po tom všem nacpat na narozeninovou oslavu.  

Čtěte také: Clinton je odporný, říká otec Lafferovy křivky

Další ekonomické zprávy čtěte na roklen24.cz