‚Chtěl jsem přijmout euro, místo toho řeším odebrané děti‘

Chtěl se hlavně zasadit o přijetí eura, místo toho se zabývá kauzou odebraných českých dětí v Norsku. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) v rozhovoru pro Týdeník Echo argumentuje, že vláda dělá pro děti paní Michalákové dost. A prozrazuje, proč mluvil o možnosti, že jeden z odebraných chlapců má být adoptován – prý tak chtěl vyvolat tlak, aby tomu zabránil. Rozhovor je i o dalších tématech, od sankcí na Rusko po krizi eurozóny. Na ukázku ale vybíráme pouze otázky týkající se kauzy Michaláková.

K případu dvou českých dětí odebraných v Norsku – jak se vy osobně angažujete?

Moje role obecně je pomáhat českým občanům v nouzi. Proto jsme po Norsku chtěli, aby i Norsko vnímalo fakt biologické rodiny, aby se k sobě členové rodiny mohli dostat, a pokud se komunikace mezi nimi bude vyvíjet příznivě, aby se otevřela možnost, kdy ty kluky dají do péče matce nebo širší rodině. Taky jsme říkali, že ti kluci jako čeští občané mají právo mluvit česky a že nechceme, aby se zcela odrodili jazyku. Na což nám Norové řekli, že přes všechny překážky se budou v rámci toho systému snažit to zohlednit. My jsme dokonce nabídli, že pokud by se rozhodli děti svěřit do péče širší rodiny, český stát poskytuje garance, že ti kluci budou mít odpovídající prostředí a výchovu. Nedávno jsem od norských právníků paní Michalákové dostal informaci, že tlak, který vyvíjíme, je optimální, že je to přesně to, co oni potřebují. A že kdybychom to vyhrotili více, mohlo by to být neproduktivní. Obrátili jsme se na naše politické partnery, norskou vládu, že respektujeme jejich pravidla, ale při vědomí toho všeho přesto na ně apelujeme, aby nám pomohli. Norsko není země, která by s námi nechtěla jednat. Myslím, že v rámci svého systému se nám snaží vyjít vstříc.

Vy sám jste ve sněmovně zveřejnil informaci, že norská sociálka na okresní úrovni začala uvažovat o adopci jednoho z chlapců, což předtím Norové při jednáních s Čechy vylučovali.

A tohle mimochodem taky byla forma tlaku – oznámit to jaksi dopředu, aby se daný scénář ani neuskutečnil. Pokud by se ukázalo, že to směrem k adopci jde, jsme připraveni sepsat diplomatickou nótu, což je dosti silný výraz naší nespokojenosti.

Proč odmítáte návrh opoziční poslankyně Jitky Chalánkové, že je možné Nory pohnat k dodržování Vídeňské smlouvy o konzulární službě za to, že zabraňují styku dětí s příbuznými, dlouho jim nedovolovali mluvit s mámou česky a podobně?

To jako si někdo myslí, že to vyhrajeme tím, že jim budeme vyhrožovat?

A proč by si to nemyslel? Děti už jsou přes čtyři roky odebrané, zatím se to moc posunout nepodařilo…

Od doby, co se tím já zabývám, mi všichni říkají: Čekáme, až matka zareaguje. Ona je kdesi na severu Norska, je těžké se s ní vůbec spojit.

Ona nemá mobil?

To nefunguje.

Vždyť má svoje právníky.

Ona to rozhodně nehnala. My pořád říkáme, že ona musí vyčerpat právní prostředky, které má. My jí doporučujeme, co má dělat, a čekáme, až to udělá. Můj setrvalý pocit posledního půl roku je, že matka se nehýbe, pak to z ní vždycky vypadne a teprve pak můžeme udělat další krok.

Píše se, že když měla v Norsku podobný případ Indie, pohrozila indická vláda, že jestli dítě nevydají, bude mít Norsko s Indií diplomatický problém. Neměla by i česká diplomacie být razantnější?

To bychom nejdřív museli zjistit, že nám norská strana nevychází vstříc.

Nevychází vám vstříc. V prosinci vás sněmovna zaúkolovala, ať se norské vlády optáte – a norská vláda vám odpoví, že nemůže zasahovat do činnosti nezávislého úřadu. S takovou odpovědí se smíříte?

My jsme po nich přesto chtěli, aby se v tom dál angažovali. Já pořád předpokládám, že oni se angažovat budou. Ano, nemohou zasahovat například do rozhodování soudu, ale můžou se snažit jednat s těmi úřady, s Barnevernem. A to myslím, že dělat budou.

Celý rozhovor s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.