Euro a my. Slepý Sobotka vs racionální Babiš
Bez velkého zájmu veřejnosti česká vláda v pondělí schválila novou koncepci vládní evropské politiky. Odmyslíme-li si pasáže, které asi budou produktem umělé inteligence („Má-li být evropský projekt i v budoucnosti úspěšný, nemá být jeho cílem konkurenceschopnost samotná, ale prostředkem k cílům jako jsou především zvýšení kvality života občanů prostřednictvím hospodářského rozvoje a tvorby kvalitních pracovních míst.“ – atd.), zbyde toho relativně málo.
Něco z toho zbytku je třeba kvitovat – například věrnost, s níž Sobotkův kabinet drží důraz svých předchůdců na prohlubování jednotného trhu v EU. Něco budí obavy – například ochota přešaltovat v obranné politice od NATO k evropskému řešení (naštěstí jsou v tomto ohledu Američani pořád mnohem akceschopnější.) Něco je prostě neuvěřitelné – například to, že se v koncepci objevilo hausnumero z dílny státního tajemníka pro EU Tomáše Prouzy, že díky členství v Unii si česká ekonomika polepšila o více než tři biliony korun. (Výpočet stojí na odvážném předpokladu, že díky členství rostl český HDP o 1,1, procento ročně, a vznikl kumulativním součtem HDP v každém roce členství; analýza této nesmyslné metody od Lenky Zlámalové vyšla na Echo24 loni 14. května: „´Získali jsme biliony.´ Sobotkův muž manipuluje daty“).
A něco je ovšem podnětem ke zvýšené zvědavosti. Vláda si přeje „být plnohodnotným členem EU.“ Podle jejího názoru „toho lze dosáhnout jedině přistoupením do eurozóny.“ Ještě se čtenář dozví, že v rámci příprav na vstup do měnové unie se musíme stát členy bankovní unie.
Dojem nevyhnutelnosti konce koruny posiluje iniciativa prezidenta Miloše Zemana, který na konec května svolává pracovní poradu sebe, příslušných ministrů a zástupců ČNB na téma: Jak přijetí eura u nás urychlit.
Jediné, co tu kazí domnělou harmonii, je předběžně odmítavý postoj ministra financí. Financial Times týž dne, kdy vláda schvalovala koncepci, citovaly vicepremiéra Andreje Babiše který si dal záležet, aby demonstroval svou obezřetnost. Je prý sice otevřen debatě o výhodách a nevýhodách, ale rozhodně on „není pro“. Zdůrazňuje, že tato vláda žádný plánu na přijetí rozhodně nepřijme.
Je to spor ve vládě? Ne i ano. Například poradce hnutí ANO a současně příznivec eura Jan Macháček před dvěma dny v Lidových novinách v pokusu obě pozice nějak skloubit zdůraznil, že technicky vzato není v postojích premiéra Sobotky a vicepremiéra Babiše rozdíl. Oba vlastně říkají, že za této vlády se ještě nic nestane. To je pravda, ovšem Macháček kromě toho taky vytváří dojem, že Babišova obezřetnost je živena hlavně probíhajícím dramatem Řecka, po jehož konci asi znovu nastane čas k debatě.
Jenže Babiš v FT jmenuje i důvody, které rozhodně nejsou tak pomíjivé jako platební neschopnost Řecka: Česká republika bude muset při vstupu zaplatit „hodně peněz“(vstupné se platí do eurovalu, naposledy bylo pro případ vstupu ČR do eurozóny vyčísleno na 40 miliard korun), kurs dobrý pro občany bude nevýhodný pro export, Česká národní banka přijde o svou nezávislost. Výhody vicepremiér nejmenuje žádné, zatímco vládní koncepce naopak zmiňuje pouze výhody (typu úspory na transakčních nákladech). Jestli tohle není zásadní rozpor uvnitř koalice, pak v ní žádné rozpory už nikdy existovat nebudou.
Samozřejmě lze namítnout, že celé téma je poněkud umělé, že se tu teoretizuje o kroku, který budou muset podniknout nebo odmítnout až naši nástupci. To ale přehlíží riziko, že tu se stanovením cíle, jehož nebudeme dosahovat, vznikne pocit obecného provinění vůči Unii, což je úplně zbytečná mentální defenzíva. A za druhé výtka o umělosti debaty musí jít za premiérem Sobotkou a jeho lidmi, všemi těmi experty z úřadu vlády, kteří brebentí starou mantru a nevšimli si, co všechno se posledních pět roků v eurozóně a mezi jejími členskými státy děje. Je to fatální slepota velké části staré politické třídy, jíž samozřejmě mohou využívat nově příchozí, Andreje Babiše nevyjímaje.
