Brusel versus Evropa: 4:0

Evropská komise se chystá zakázat rybářům olověné zátěže – v zájmu ekologie, ryb a zá­chrany světa, čteme v médiích. To jsou sta­rosti! Současně sledujeme, jak se znovu plní italské přístavy nelegálními migranty, kteří se plaví po Středozemním moři, aby zaplavili Ev­ropu z jihu, když to už nejde z jihovýchodu. Kancléřka Merkelová vzkazuje Rakousku, že když zavře Brennerský průsmyk, „bude Evro­pa zničena“. Ona už zničena skoro je, jenomže ne kvůli sebeobranné politice Rakouska a dal­ších zemí, ale kvůli politice Bruselu. Kvůli bláz­nům, kteří na potápějící se lodi donekonečna drhnou kartáčem palubu, aby se na sluníčku pěkně leskla.

Přemisťování a vykupování

Nebuďme ovšem nespravedliví, Brusel se sa­mozřejmě uprchlické krizi věnuje. Svědčí o tom třeba sdělení Komise „Směrem k refor­mě společného azylového systému a posilo­vání legálních cest do Evropy“. Ano, tak se to jmenuje. Nejde o zastavení migrace, ale o pro­měnu nelegální migrace na legální. S ohle­dem na důsledky nezvládnuté migrace a hlav­ně integrace, vzhledem k tomu, co se děje v muslimských komunitách, které už v Evropě máme, je to politika sebedestruktivní. Nelze se tomu ale divit. Ideologie, která je za tím, totiž počítá s proměnou Evropy v multikulturní nad­stát, kde cokoli národního, tradičního, křesťan­ského či židovského bude vytlačeno do pozice krajního názoru.

Nové návrhy Komise v oblasti azylové poli­tiky předpokládají další kvóty na přemisťování lidí. Předpokládají dokonce jejich automatické spuštění, když počet migrantů v jednom stá­tě převýší o 150 % tzv. referenční číslo, které bude určeno podle velkosti země (počet oby­vatel a geografická velikost), jejího DPH a „ab­sorpční kapacity“. Dokonalé, přesné jako stroj. Nepřipomíná vám to něco?

Ostatní země, do kterých budou migran­ti po spuštění tohoto „korektního a férového“ mechanismu přemisťováni, se mohou ovšem dočasně vykoupit. Za jednoho odmítnutého hypotetického relokovaného nelegálního mi­granta (možná mezitím už legálního) zaplatí výkupné 250 tisíc euro, tedy nějakých 7 mili­onů korun. Připadá vám to férové? Mně to na­opak připadá děsivé, nelidské a naprosto ne­přijatelné.

Synchronizace, harmonizace, centralizace

Komise chce dále stanovit jednotnou azylo­vou proceduru v rámci Evropské unie a sjed­notit maximální délku azylového řízení, a to včetně odvolání prvního stupně. Má být zkrá­cen limit pro zpracování dokumentů nutných pro přijetí uprchlíků z jiných zemí. Přeložme si, co to v praxi znamená: EU chce určovat, jak dlouho má trvat bezpečnostní prověření nele­gálních migrantů. Státy ztratí možnost to dě­lat samy, podle svých pravidel, a tím se chránit před terorismem a dalšími nebezpečími, kte­ré jsou s přijetím problematických osob spo­jeny. Souvislost migrace s bezpečností pro­integrační ideologové vytrvale odmítají, ač je nejen bezpečnostní služby, ale hlavně zkuše­nosti s atentáty v Paříži či Bruselu usvědčují o opaku.

Řekněme si to pěkně na rovinu: Evropská integrace se nedaří, občané další odmítají, Unie nedokáže čelit výzvám a krizím.

Dále Komise plánuje nahradit tzv. konver­genční směrnici nařízením, které by zajistilo jednotná pravidla řízení a práva osobám po­žívajícím mezinárodní ochranu. Za touto for­mulací se skrývá snaha sjednotit sociální pod­mínky. Chytré, říci zamlženě A a neříci naplno B. A co to B je? Sjednotíme-li sociální a finanč­ní podmínky, musíme sjednocovat sociální po­litiku. A sociální politiku lze sjednotit jen tak, že budeme slaďovat daně. Tak se nám přes migrační krizi a udělovaní azylu vrací do hry bruselská centralizace a oslabování národ­ních států. Co to bude za suverénní státy, které nebudou rozhodovat o tom, kdo na jejich úze­mí žije, jaké jejich občané platí daně a jak se vybrané peníze přerozdělují?

Tomuto úmyslu napovídá i posílení pravo­mocí Evropského podpůrného úřadu pro otáz­ky azylu (EASO). Agentura by měla nejen za­jišťovat „harmonizované posouzení“ žádostí o mezinárodní ochranu napříč EU, ale také po­suzovat, zda země původu žadatele o azyl spl­ňuje kritéria třetí bezpečné země a provozovat „distribuční systém“ uprchlíků. Aby se to ná­hodou někde na cestě nezadrhlo kvůli „sobec­ké politice“ zvláště středoevropských zemí, tak se o tom nebude rozhodovat jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou. Na kvótách jsme si ukázali, jak to dobře funguje.

Řekněme si to pěkně na rovinu: Evropská in­tegrace se nedaří, občané další odmítají, Unie nedokáže čelit výzvám a krizím. Navrhované řešení je stejné, které v minulosti xkrát selha­lo. Posílení integrace za každou cenu. Že je to proti zdravému rozumu a zájmům Evropy? Ano, ale to je přece prointegračním ideologům jedno. Už dávno nejde o Evropu, její hodnoty, evropské národy a občany. Jde o budování nové říše, a kdo to nechápe, ten je extremista, reakcionář a nelida.

Přátelský zápas?

Chtělo by se říci, že si Evropa vytrvale dává vlastní góly. (Fotbalová terminologie je kvůli Mistrovství Evropy namístě. Shodou okolností se koná ve Francii a shodou okolností je jed­ním z témat kolem této události bezpečnost.) Jenomže ono je to už dnes jinak. Proti spolu­práci evropských zemí, proti rozumné podobě Evropské unie, proti Evropě samé dnes stojí bruselské instituce a prointegrační elity, které Evropu likvidují. A Brusel vítězí.

Ideologie, která je za tím, totiž počítá s proměnou Evropy v multikulturní nadstát, kde cokoli národního, tradičního, křesťanského či židovského bude vytlačeno do pozice krajního názoru.

Jak jinak vyjádřit způsob, kterým se řeší jed­na krize za druhou, a šrámy, se kterými z nich Evropa vychází? O migrační krizi jsem zde psal a kdo jiný dostal gól než Evropa? Další krize souvisí s eurozónou. Nefunguje to, stačí se podívat na čísla. Řecko ale musí zůstat, tak se tam pošle skoro 90 miliard euro, odpustí se dluhy, pošlapou všechna dohodnutá pravi­dla. Výsledkem je, že řecká ekonomika nadá­le padá a s ní důvěryhodnost celého projektu.

Další gól představuje odchod Velké Británie z EU. Je jasné, že důvěra v integraci je v řadě zemí na bodu nula a vytrvalé lpění na „stále užší unii“ může vést jen k prohlubujícímu se odcizení (abych mluvil jazykem, kterému by neomarxisté mohli rozumět).

K tomu přidejme bezpečnostní krizi, která je zřejmá, vždyť s námi radikální islám vede vál­ku. Týden po dalším atentátu to všichni víme, pak zapomeneme. Brusel má ovšem recept. Místo posílení bezpečnosti, zastavení ilegální migrace, ochraně vnějších hranic a důsledné­mu boji s těmi, kteří jakkoli teroristy podporují, je přece potřeba sáhnout k jiným opatřením: třeba zakázat legálně držené zbraně. Absurdi­tu těchto kroků nevidí snad jen na Schuman­nově náměstí.

Shrneme-li čtyři krize (migrační, eurozóny, integrační a bezpečnostní), dostaneme skoré 4:0 v neprospěch Evropy. Už to nejsou vlastní góly, Brusel hraje proti Evropě, dokonce i pro­ti Evropské unii. Zatím to vypadá ještě jen na přátelský zápas, ale začíná jít do tuhého. Po­doba Evropy se nám mění před očima, hraje­me o existenci. Sedět v hledišti a fandit už ne­stačí. Je potřeba se postavit na stranu Evropy, dokud je ještě o co hrát. V tuto chvíli to napří­klad znamená důsledně odmítnout novou azy­lovou politiku Bruselu. Nenechme si namluvit, že je to sobecké, nacionalistické, zpátečnické a nehumánní. Je to přesně naopak. Odmítání bruselských nesmyslů znamená záchranu Ev­ropy a naší země, o níž by nám mělo jít pře­devším.

(Článek byl publikován ještě před britským re­ferendem.) 

Všechny Newslettery ve formátu PDF najdete zde na webu Pravého břehu.