Vyhodit Sobotku... Jaký to může být pocit?
Ta fotografie se stala událostí, byť samozřejmě jepičí, sociálních sítí. Je na ní premiér Bohuslav Sobotka se svou manželkou. Sedí v zaplněném velkém sále karlovarského Thermalu. Za chvíli začne projekce (českého filmu Teorie tygra, ale to není důležité).
Nad nimi stojí paní, která drží v ruce lístek do kina a naznačuje, že místo, na nichž sedí Sobotkovi, patří jí. Premiér je asi zaskočen, ale je vidět, že moc neodporuje. Sobotkovi se podle všeho za okamžik zvednou a paní – nejspíš s doprovodem – si sedne na jejich, tedy své místo.
Demokracie v praxi. Někteří to na sociálních sítích také tak komentovali. Dva šéfredaktoři významných časopisů (z toho jeden bývalý) napsali, že se Česko stává normální slušnou zemí, když se občan (občanka) nebojí domáhat svého práva a premiér s manželkou to respektují. Zvednou se jdou hledat jiné místo, nebo si sednou na schody, nebo prostě odejdou… O tom se už nepsalo. Já předpokládám, že jim pořadatelé snad našli jiné místo, ale bůhví. Když je sál plný, jen tak snadno se místo nenajde. Nebo je někdo pustil? Nevím. Já bych je asi pustil, kdybych byl u toho a viděl to. Já bych totiž to trapno asi nesnesl a styděl bych se. Za tu paní, za premiéra, za službu v sále a vůbec. Nejsem žádný velký fanoušek Bohuslava Sobotky, ale myslím, že je to slušný člověk a bylo by mi líto jeho a ještě víc jeho manželky, když si někam konečně vyšli. Víc než vítězství demokracie, to byla myslím malá neomalenost a velký trapas: lidský i pořadatelský.
Neboť: neboť na karlovarském festivalu platí pravidlo, že se má chodit včas. Deset minut před projekcí zazní gong a hlas ohlásí, že neobsazená místa jsou od této chvíle volná. Dosti pochybuji, že si Sobotkovi sedli na prázdná místa svévolně před zazněním gongu. Je spíše pravděpodobné, že je na volná místa posadili pořadatelé. Předpokládám, že pořadatelé poznali Bohuslava Sobotku – je také možné, že nikoli, ale to je pak těžké, i pro Bohuslava Sobotku.
Takže Sobotkovi sedí na uvolněném místě a čekají, až začne film. V tu chvíli přichází do sálu držitelka lístku a co nevidí: na jejím místě již někdo sedí. Kdo to je? Že by! Držitelka poznává Bohuslava Sobotku a v tu chvíli si řekne: Jdu na to! Nabízí se přitom více možností.
Za prvé: držitelka je natolik přesvědčena, že má právo na své místo, že je jí jedno, že tam sedí premiér země. Ona sice podle všeho toto právo svým pozdním příchodem pozbyla, ale prostě chce své místo. Jde ho vyhodit.
Druhá možnost: držitelka ví, že jde pozdě, normálně už by sedla na schody nebo šla pryč, ale to je náhoda. Kdo to tam nesedí? Občanku potěší představa, že zatopí právě Sobotkovi: buď že ho nemá ráda, nebo jí je spíš lhostejný, nebo ho třeba i má ráda, v každém případě jí to stojí za to. Chce prostě své místo, tím spíš, že na něm sedí politik, o němž správně tuší, že si na něj může troufnout. Kdyby tam seděl nedejbože Klaus nebo dvakrát nedejbože Zeman, asi by si to rozmyslela: v prvním případě by stačil jeden ostrý pohled, a už by bylo po kuráži, ve druhém by snad ani nešlo žádat, aby se ten muž zvednul, tedy by se snad přidaly i humánní ohledy.
Co Babiš? Šla by na Babiše? To by bylo také riskantnější, a Babiš by si tam asi jen tak nesedl. Ale Sobotka? Ten od pohledu submisivní slušný muž s kamarádskou tváří? Tomu zatopíme. Nebo si zpestříme den. Bude o čem vyprávět. Vyhodila Sobotku. Jde se na to. Paní se vytasí s lístkem a podívejte se, pane, to místo patří mně… V tu chvíli je situace pro slušného Sobotku (a jeho paní) velmi frapantní. Je docela možné, že on o pravidlu gongu neví a neví, jak se bránit: není úplně ten typický festivalový divák a je možné, že na představení přijde až na poslední chvíli, když se nějaké namane, a protože přece jen je předseda vlády, služba v sále ho někam posadí a on si bezelstně sedne. A teď se přece nebude s tou paní hádat, ještě by se to rozmázlo v bulváru a vůbec: to se nedá jen tak vykomunikovat. Radši se zvedneme. A Sobotkovi vstávají.
Třetí možností je, že držitelka lístku prostě Sobotku nepozná a jde ho vyhodit jako každého jiného. Jako v obyčejné neslušné zemi.