ČSSD hledala své solární barony a našla je v církvích
Postoj sociální demokracie k restitucím byl vždy zcela srozumitelný. ČSSD je rozlišovala na dva druhy: zaprvé restituci Lidového domu, jež byla dobře, a za druhé všechny ostatní restituce, jež byly špatně. Přičemž ta špatnost byla v různých kategoriích gradovaná s církvemi v kategorii nejhorší. Odpor k vyrovnání s církvemi, jež ČSSD předváděla v minulém volebním období, byl tedy očekávatelný. Jejich stížnost na to, že zákon byl schválen na poslední chvíli a většinou jednoho hlasu, by se ovšem daly obrátit: proč je ČSSD tak zavile proti něčemu, co 1) se vzhledem k judikatuře Ústavního soudu stejně nějak bude muset udělat, a 2) by dokonce mělo být v souladu s programovými principy sociální demokracie, protože posunuje církve z postavení polostátní organizace více do sféry soukromé?
Tenhle paradox je vidět na všech návrzích, kterými se teď ČSSD snaží církevní restituce nějak znemožnit, omezit čili prostě „řešit“ („Těch variant, jak řešit církevní restituce, je samozřejmě více, od zdanění až po zřízení předkupního práva státu,“ řekl ve středu Jeroným Tejc na Radiožurnálu). Proč předkupní právo státu? Aby církve nemohly kšeftovat, aby se majetek vrátil tam, kam má, tedy státu, který s ním naloží určitě bezvadně jako obvykle. Pak je tu návrh, jenž si už osvojil ústavněprávní výbor sněmovny, aby musely církve zveřejňovat všechny své hospodářské smlouvy v registru smluv. Proč? Protože budou bohaté a mocné? To by se pak ta povinnost mohla stejně dobře vztáhnout třeba na Agrofert.
Oba tyto návrhy jsou ovšem jen šikana, jež má církve symbolicky ponížit. Šťavnatější je návrh podrobit peněžité náhrady za nevydaný majetek dodatečnému zdanění. Církve jsou pro sociální demokraty zřejmě něco jako solární baroni, jejichž zisky z našich dotací také stát dodatečně zdanil. Anebo jsou něco jako banky a energetické firmy, na něž by sociální demokraté chtěli uvalit tzv. sektorovou daň.
V každém případě sociální demokraté vědí, že to půjde těžko. Proč? Protože v zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi je § 15 (6), který zní: „Finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění.“ A ve smlouvách, jež stát s jednotlivými církvemi podepsal, se uvádí: „Účel této smlouvy se řídí zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.“ Uzákonění dodatečné daně by tedy bylo porušením smluv a důvodem k jejich vypovězení. Proto z dodatečného zdanění nic nebude. Jak nedávno na facebooku přiznal člen týmu poradců předsedy vlády Sobotky, ústavní právník Jan Kudrna: „Za těmi občasnými řečmi o možném zdanění nehledejte nic víc než předvolební kampaň zdarma.“
Jednou z nejodpornějších vlastností politiky je, že dokáže rozmnožovat množství antagonismů, ukřivděnosti a nenávisti ve společnosti. A to teď sociální demokraté dělají – jak tím, že veřejně pojímají církve jako cizorodý, v podstatě zlodějský element v české společnosti, tak tím, že ve svých voličích cynicky vytvářejí naděje na „pomstu za restituce“, o nichž vědí, že se nenaplní.
