Kamil Jirounek, případ jak pro VONS

Po dva týdny staré zprávě, že podnikatel Kamil Jirounek byl propuštěn z výkonu trestu, následuje samotné usnesení Nejvyššího soudu. Včera o něm referoval server Česká justice, který má text k dispozici. Podstatou je konstatování, že nižší soud, jenž podnikatele poslal do vězení, tak rozhodl bez důkazů proti odsouzenému.

Případ má silnou politickou dimenzi – Jirounkovým protivníkem byl byznysmen Andrej Babiš a posléze na jeho odsouzení pracovali lidé z Babišova mocensko-mediálního komplexu –, ale v zásadě jde o složitý obchodní spor, jakých mezi podnikateli vzniká řada, a nepodnikatelé mezi námi by často zírali, kdyby se v nich náhodou ocitli.

Firma Oleo Chemical, jejímž byl Jirounek spolumajitelem, si půjčila peníze od firmy RAVAK Jindřicha Vařeky (Vařeka ml. je dnes primátorem Příbrami za ANO), posléze vypukl spor o vracení peněz a podíl v Oleu. Jirounek si v zápalu boje pořídil směnku proti Vařekovi, která byla falešná. Jirounek se hájí, že o nepravosti směnky nevěděl, že ji ani nepoužil a hlavně že směnku sám během vyšetřování donesl na policii. (Zatímco Vařeka údajně v jiné kauze s jinou falešnou směnkou získanou ovšem od stejných podvodníků operoval, což v jeho případě, zvláštní věc, nevzbudilo žádný zájem vyšetřovatelů).

O vině či nevině Kamila Jirounka nic netuším a i Nejvyšší soud případ „pouze“ vrací nižší instanci. Ale jeho rozhodnutí je důležité v kontextu tzv. velkých kauz, jak se říká soudním případům, v nichž je přítomna vysoká politika.

Už předtím některé z velkých kauz Nejvyšší soud vrátil, ale u Víta Bárty, Davida Ratha i Marka Dalíka soudům nižšího stupně vytýkal procesní pochybení. V Dalíkově kauze například šlo o to, že k výměře trestu byla použita novější a tvrdší verze trestního zákoníku, než jaká platila v době, kdy se celý případ měl stát, respektive kdy se začal vyšetřovat. Pro laickou veřejnost jsou to technikálie, kvůli takovým pochybením veřejné mínění na běžné soudy asi nezanevře (naopak by v nich mohlo vidět nemístné puntičkářství Nejvyššího soudu).

Revize případu Jirounek je jiná liga. V usnesení NS stojí: „Důkazy nebyly s to vytvořit naprosto ucelený řetěz důkazů jak přímých, tak nepřímých pro bezpečný závěr, že Kamil Jirounek si byl vědom falešného původu směnky.“ Tím nám Nejvyšší soud sděluje, že soudce Krajského soudu v Praze v politicky třaskavém případu poslal člověka na šest let do vězení, aniž měl důkazně nabito.

Ten člověk si zatím odseděl půl roku, což pro případ, že by ani na druhý pokus obžaloba žádaný „naprosto ucelený řetěz důkazů“ nesestavila, znamená podstatnou křivdu na konkrétním člověku a kámen na svědomí České republiky. A tím, že ten bez důkazů uvězněný člověk byl muž, jehož firmy se chtěl v roce 2011 zmocnit favorit podzimních voleb Andrej Babiš a po odmítnutí nabídky začaly potíže, které pro Jirounka vyvrcholily nástupem do vězení, vzniká na obrazu české justice pořádná trhlina.

Třeba je soudce krajského soudu „jen“ zbrklý při vynášení rozsudků a na vysokou politiku nebere ohledy, škoda už přesto vznikla. Svým nepodloženým rozsudkem onen soudce přiživil strach z Andreje Babiše a jeho dlouhých prstů, který dnes je objektivním faktorem české politiky a byznysu.