Třetí možnost existuje

Dvě rozhodnutí soudu, která jsou ode zdi ke zdi. Během několika měsíců se příznivci střídavé péče radovali. To když dal Ústavní soud, jehož nálezy mají být příkladem pro ostatní soudy, zelenou právě této variantě. A teď jsou zklamáni, když to další rozhodnutí soudu změnilo.

Střídavá péče může být dobrá, žijí-li rodiče v jednom městě, a úplně špatné, žijí-li daleko od sebe, což mimochodem svědčí o tom, že jejich nový život je pro ně důležitější než společné dítě. Není dobré moralizovat, ale pro tvrzení – naše dítě je v rámci rozchodu i po něm v pohodě – je správné použít úsloví „přání otcem myšlenky“ nebo drsněji „nelži si do kapsy, kamaráde“. Je zajímavé, že úplně cizím lidem, učitelkám, to došlo velmi rychle a hodně jsme debatovali o potížích, které přináší pobyt ve dvou školách: jiné učivo, jiné učebnice, jiné předměty.

Navrhla jsem změnit dvě věty v paragrafu 907 občanského zákoníku, což otevírá dveře rozumnému řešení. Pokud jsou rodiče způsobilí a mají o výchovu dítěte zájem, je dítě svěřeno do společné péče. Teprve na druhém místě, je-li to prokazatelně v zájmu dítěte, je péče jednoho z rodičů nebo péče střídavá.

Rozchodem rodičů nezaniká jejich zákonná odpovědnost za přiměřený fyzický, psychický a mravní vývoj jejich dítěte. Je nereálné naplnit tento úkol bez možnosti o dítě pečovat. K péči nepatří jen poskytnutí peněz. Dobře vychovávat dítě znamená dobře je znát, sledovat jeho vývoj, přiměřeně je chránit před negativními vlivy, podporovat jeho všestranný rozvoj a regulovat jeho chování, pozitivně ovlivňovat jeho postoje, být mu příkladem.

Společnou péčí není v tomto případě míněn život ve společné domácnosti. Pro oba rodiče je nutné rychle se naučit komunikovat. Budou často rozhodovat o zásadních otázkách v životě dítěte, musí se dohodnout na rozsahu času, který matka a otec tráví s dítětem samostatně, případně společně, stanovit a dodržovat zásady vytváření či pokračování vztahů s původními i novými rodinnými příslušníky. Je toho hodně a je to těžké, když ti, kteří se dřív milovali, na sobě vidí všechno špatné.

Terapii je nutné nasadit včas a péče musí být komplexní: spolupráce mediační služby, sociálně právní ochrany dítěte, soudců i právníků. Nejsou v rozporu, neprohlubují propast mezi rodiči navzájem a mezi rodiči a dítětem, ale snaží se stavět mosty, po kterých se dá oběma směry chodit. Že to jde, ukazují páry, které s takovou dohodou už přicházejí k rozvodovému řízení. Těm ostatním je třeba pomoci. Nepůjde to mávnutím kouzelného proutku, ale fungující modely existují, jsou pečlivě vypracovány a jsou levné. Největší nároky to klade na lidi, ale je to návrh dobrý a šetrný pro dítě a pomáhá i rodičům, kteří jsou rozchodem poznamenaní.