Proč zakazovat kupování hlasů?

Napadla mne provokativní myšlenka: proč by se mělo kupování hlasů zakazovat a proč by se měly kvůli němu volby opakovat?

V souvislosti s komunálními volbami se opět hovoří o kupování hlasů v sociálně vyloučených lokalitách (nekorektním jazykem: v chudinských čtvrtích). Kupování hlasů je natolik závažný zločin, že má dokonce od roku 2011 své místo v trestním zákoníku. Pachateli hrozí až tříletý trest odnětí svobody, podobně jako u trestného činu úmyslného ublížení na zdraví nebo obchodování s dětmi.

Trestat kupování s hlasy je přitom hned trojnásobné pokrytectví.

Zaprvé, omezuje se tím svoboda voličů a dokazuje se tím, jak je svoboda volebního práva lží. Na jednu stranu říkáme, že volič si má svobodně rozhodnout sám, jak s hlasem naloží. Dokonce má uloženou povinnost jít za plentu před vhozením hlasovacího lístku. Takže kdo vloží lístek do obálky před volební komisí, je povinně vyslán na formální kolečko kolem plenty, aby vůbec mohl odvolit.

Když se však volič skutečně důsledně rozhodne, udělat se svým hlasem, co chce, hned se ukáže, jak je jeho svoboda iluzí a jak prý je nutno voliče řídit.

Připomíná mi to zážitky s mou expřítelkyní z doby, kdy jsem byl mladší. Pořád mi říkala, jak mě respektuje a jak mě nikdy nebude nutit do něčeho, co bych nechtěl. Jakousi zvláštní náhodou však pokaždé, když jsem řekl, co chci nebo nechci dělat, mi sdělila, že nemám dost dobrý důvod její návrh odmítnout a že tím pádem budu dělat to, co chce ona. Empativnější čtenáři jistě vytuší, že daný vztah neměl dlouhého trvání.

Každý asi chápe, jak bylo takové jednání falešné a proč to bylo špatně. Ale nechová se stát s řízenou svobodou volební práva stejně? A nemělo by to tedy být také falešné a špatné?

Zadruhé, je pokrytectvím říkat, že volič pak nejedná racionálně a že ho musíme donutit naložit se svým hlasem „lépe“. Kdo má posuzovat, jaké zacházení s hlasem je „dobré“ a jaké „špatné“? Stát nebo volič?

Představa, že voliči, kteří svůj hlas neprodali, jednají racionálně, je zjevný nesmysl. Oč hloupěji se chová prodejce svého hlasu oproti voliči, který dá hlas tomu, kdo na plakátu slíbí vlastní parkovací místo před domem každému Pražanovi? Za dvě stě korun se dají pořídit dva vydatné teplé obědy. Co bude mít volič ze zjevně nesplnitelného slibu? Co když je tedy prodej hlasu zcela racionální řešení?

Všichni víme, že je dost lidí, co ochotně vhodí hlas pro sebevětší pitomost i bez nároku na odměnu. Máme je za to snad nějak trestat? Vzít jim volební právo nebo umožnit odvolení jen po složení nějakého testu? Takové praktiky by byly všeobecně pokládány za nedemokratické, tak tedy dovolme voličům, ať si dělají, co chtějí. Třeba ať si pořídí ty dva obědy. Umím si představit lidi bez domova, pro které jsou ty dva teplé obědy v hospůdce příjemná změna.

Jakýsi pán z neziskové organizace si stěžoval do novin, že někteří voliči nechápou hodnotu svého hlasu a vnímají ji pouze ekonomicky. Ale má ji posoudit majitel hlasu nebo pán z neziskovky?

Moje babička, budiž jí země lehká, měla všechny politiky prokouknuté dávno předtím, než přišla nějaká Rekonstrukce státu. Když byly volby, vždy si vzala nedělní šaty a demonstrativně šla vhodit lístek pro Balbínovu poetickou stranu. Já zase nevolil nikdy v životě a ani to nemám do budoucna v plánu.

A kdo má právo učinit takové rozhodnutí – já jako majitel hlasu nebo nějaký pán z neziskovky? Pro mě ten hlas hodnotu nemá a dospěl jsem k tomu racionální úvahou.

Připomeňme, že k letošním komunálním volbám přišla méně než polovina voličů. Jistě část voličů hodně chtěla přijít a zabránila jim vážná nemoc či služební cesta. Přesto je zjevné, že pro desítky procent voličů jejich hlas nemá cenu ani té hodiny na cestu k volební místnosti a zpět. Tak proč jim chce pán z neziskovky vnucovat své vlastní hodnocení?

A konečně zatřetí, trestat kupčení s hlasy je pokrytectví, protože na kupčení s hlasy je založen celý moderní politický systém. Čím jiným je kupování voličských hlasů za pastelkovné? Jak jinak nazvat, když se ze zrušení třicetikorunového poplatku u lékaře učiní hlavní volební tahák? Tohle je kupování hlasů ve velkém a pokládá se to za naprosto legitimní.

Když se podíváte na graf, jak se vyvíjela míra přerozdělování od roku 1900 nebo když se podíváte, kolikátou už máme generaci lidských práv (čtvrtou či snad pátou: mám právo, aby mi někdo platil připojení na internet a dotoval dovolenou), zjistíte, že z kupování hlasů se stala podstata politiky. Paradoxně po miliardách v zájmu systému to nevadí, avšak v malém, aby si nějaký chudák koupil pár teplých obědů, je třeba to zakázat a uvrhnout nebezpečného zločince do vězení.

Někdy si říkám, že marxisté měli pravdu. Právo má skutečně třídní povahu …

Autor tohoto článku je politickým přesvědčením libertarián.