Zeman o Paříži. Část pravdy, část verbálního siláctví
Bylo otázkou času, kdy se k islamistickému teroru ve Francii vyjádří i český prezident. Stalo se tak v sobotním rozhovoru pro regionální Deník. Nejšťavnatější myšlenka – a co jiného kdo v této souvislosti od Miloše Zemana čeká – je rozpuštěna ve dvou po sobě následujících odpovědích: „Každý má žít ve své původní zemi. (…) Myslím, že tito lidé by měli žít ve svých zemích, tam praktikovat svoje náboženství a nepokoušet se narušovat normální život v zemích, které mají jinou kulturu.“ Třetí přistěhavelecké generaci (z kontextu je zřejmě, že myšleni jsou přistěhovalci z muslimského světa) prý by řekl: „Pokud nedokážete pravidla hostitelské země a vraždění novinářů rozhodně není přijímání pravidel, vraťte se domů do své původní vlasti.“
Dá se jistě poukázat na typicky zemanovskou okázalost a lacinou odvahu v tváří tvář problémům, s nímž česká společnost není konfrontovaná. Nicméně to už je tradice českých prezidentů Václavem Havlem počínaje, který se kdysi dávno, ještě v disentu, radikálně a dosti zmateně vyslovoval o budoucnosti politického systému na Západě.
I úvahy prezidenta Zemana mají právo na pokud možno věcný rozbor. Hned první podteze, že lidé mají žít ve své původní zemi, zní antiliberálně, ale je v ní pravdivé jádro. Kulturní vystěhovalectví ze zvědavosti nebo proto, že mě prostě oslovuje architektura, příroda, hospody jiné země, nějaké konkrétní město, tvořilo ve velkých přistěhovaleckých vlnách posledních, řekněme 60 let, mizivý podíl – a zřejmě vždycky bude. Většina přestěhovalců odcházela před mizerií a za prací, lepšími penězi, mentálně ale zůstávala doma. (Zeman mluví o „genetické závislosti“). Kdyby společnost, z níž ti lidé odešli, fungovala dobře, nikdy by drtivou většinu z nich nenapadlo vycestovat. Svoboda pobytu je vymyšlená pro úzkou část z definice úzké elity. Pokud jí využívají masy, nevede to vždycky k dobrým koncům, to je z dějin gastarbeiterů vidět. V tomto bodu má Zemanů názor reálnou podstatu.
Čtěte také: Každý má žít ve své původní zemi, říká Zeman v reakci na teror
Naopak v řečech o návratu do původní vlasti dnes vítězí v prezidentovi nad analytikem verbální silák. Naznačovat, jako by snad ty miliony muslimů v Evropě nedokázaly přijímat taková pravidla hostitelů, jako že novináři se nevraždí, neobstojí ani jako zkratka. To si máme představit prověrkové komise, u nichž se evropští muslimové masivně přiznávají, že by postříleli neuctivé novináře, ty komise jim zabavují pasy a posazují do letadel směr: Alžírsko, Maroko, Somálsko...? Své spoluobčany, kteří se zpravidla taky narodili v Evropě?
V několika evropských zemích zavedli už před cca deseti lety po prvních vážnějších extempore s oněmi důslednějšími vyznavačů islámu, jimž se říká islamisté, dílčí omezení (pionýrem bylo Dánsko, kde se kvůli omezení nucených sňatků může novomanžel-cizinec v zemi usadit teprve od 24 let věku). I tato dílčí opatření byla proboxovávána přes tuhý odpor muslimů a hlavně tzv. progresivních liberálů. Když v Německu Thilo Sarrazin navrhoval tlačit muslimy, kteří už v Německu žijí, ke kulturní asimilaci a budoucí přistěhovalectví omezit jen na kvalifikovanou pracovní sílu (tedy de facto konec imigrace z islámského světa), byl označen za rasistu, propuštěn z vedení centrální banky a málem i ze sociálnědemokratické strany, jíž je členem od roku 1973. Nic radikálnějšího z tábora demokratů nezaznívá.
Členství v EU dnes znamená, že vlády nemají úplnou kontrolu nad svými hranicemi a přistěhovaleckou politikou. Ve vzduchu dokonce visí nápad, že se houfy uprchlíků budou po území Unie rozdělovat podle kvót, které se jednotlivým členským státům stanoví z centra. Tady musí eurofederalista Zeman být evidentně v rozporu s tím, co všechno evropská integrace může přinášet. Jeho slova k Francii jen ilustrují bezradnost dnešních politiků tváří v tvář velkým muslimským menšinám v Evropě. Ale v tom se od hlavního proudu v EU liší daleko míň, než to na první poslech vypadá.
