Jak se chce Zdeňek Bakala bránit před soudem s OKD
1
Redakce Echo24 dostala dokument, který vychází z obhajoby právníků podnikatele Zdeňka Bakaly. Prostřednictvím svého právního zástupce Jana Kalvody vyjádřil k žalobě podané společností OKD, a.s., v úpadku, proti němu a proti společnosti New World Resources N.V., jež je bývalou mateřskou společností OKD. Podle této žaloby by Zdeněk Bakala a NWR měli věřitelům vrátit přes 24 mld. Kč.
Podle právníků Zdeňka Bakaly žaloba OKD obsahuje kromě základních zcela "lichých či smyšlených, ničím nepodložených tvrzení i mnoho dalších dílčích tvrzení a úvah, které však jen z různých úhlů rozvíjejí hlavní myšlenky shrnuté výše". Zdeněk Bakala na ně podrobně reaguje v úplném vyjádření k žalobě podaném ke Krajskému soudu v Ostravě dne 28. července t. r. Závěrem svého vyjádření navrhuje Zdeněk Bakala, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
Bakalovi obhájci také tvrdí, že žalobce si pro svou žalobu vybral Krajský soud v Ostravě, jenž působí přímo v místě, kde se systematickým úsilím některých politiků a médií stal Zdeněk Bakala terčem soustředěné kampaně zaměřené na označení univerzálního viníka současné situace OKD. Žalobce nabízí pouze dlouhý výčet tvrzení, jež ničím nepodkládá, zato jsou všechna formulována tak, aby (vhodně vypuštěna na veřejnost) vyznívala co nejkritičtěji vůči žalovanému. To vše v kombinaci s tím, že si žalobce vybral kromě NWR právě a jen Zdeňka Bakalu, nepřímého a vždy jen menšinového akcionáře, ukazuje, že žaloba a její případné projednání u ostravského soudu jsou daleko více projektem mediální prezentace žalobce jednajícího na základě jasně formulovaného politického zadání nežli vážně míněnou snahou o nalezení práva. Zdeněk Bakala má také podle svých obhájců důvody vážně pochybovat o tom, nakolik může v České republice očekávat spravedlivý proces prostý politických tlaků či sociálních předsudků, zůstává mírným optimistou, že se takové obavy nenaplní.
Základní body obhajoby vychází z této charakteristiky podnikatele Zdeňka Bakaly a chtějí například argumentovat takto:
1) Zdeněk Bakala, mezinárodní investor s českým a americkým občanstvím, sehrál zásadní roli při formování moderního českého hospodářství. Významně se podílel na vzniku pražské burzy cenných papírů a působil jako poradce při úspěšných privatizacích, včetně prodeje automobilky Škoda koncernu Volkswagen. Pracoval pro nejvýznamnější světové finanční instituce, jako například Bank of America v New Yorku či Credit Suisse First Boston v Londýně. Spoluzakládal Patria Finance, první soukromou investiční banku v České republice, která se pod jeho vedením stala jedničkou ve svém oboru.
2) Před více než deseti lety byl Zdeněk Bakala jedním ze skupiny investorů, kteří od soukromé společnosti koupili podíl v OKD. Tuto těžařskou firmu následně úspěšně restrukturalizovali a přivedli na burzu cenných papírů v Londýně, kde mezinárodní právní předpisy a přísná regulace zaručují maximální úroveň dohledu a transparentnosti.
3) Podstatnou část finančních zdrojů získaných z OKD investoři vložili zpět: zavedli nové těžební technologie a dosáhli zvýšení produktivity o více než 50 procent i výrazného zlepšení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Za dobu jejich působení společnost vyplatila státu na daních a dalších odvodech zhruba 45 miliard korun.
4) Zdeněk Bakala je v České republice dlouhodobě terčem politického nátlaku. Vidíme snahy některých politiků nepatřičným způsobem využít justici, média a část státní správy k poškození jeho dobrého jména za to, že se řídil principy tržní ekonomiky. Tu svého času prosazovaly všechny vlády této země a stejné vlády zároveň vytvářely právní rámec podnikatelského prostředí, který Zdeněk Bakala vždy respektoval.
5) Dlouhodobá kritika Zdeňka Bakaly a snaha udělat z něj univerzálního viníka současné situace OKD je nástrojem politického boje. Ten v důsledku diskredituje nejen Zdeňka Bakalu, ale zároveň podkopává i důvěru v podnikatelské prostředí v České republice. A to nejen doma, ale především v zahraničí.
6) Úspěšný přechod České republiky k tržní ekonomice západního stylu a úcta k mezinárodnímu právu jí získaly v západní Evropě, Americe i dalších vyspělých demokratických zemích pověst bezpečného místa pro podnikání. Tato pověst je nyní ohrožena. Podnikatel Zdeněk Bakala, který se vždy držel zákona, je v této zemi terčem bezprecedentních útoků ze strany politiků a některých médií. Dnes jde o Zdeňka Bakalu, příště to může být kdokoli jiný.
7) Proto budou i mezinárodní investoři případ Zdeňka Bakaly přirozeně sledovat a posuzovat podle něj, zda je Česká republika stále standardní evropskou demokracií, anebo zemí, ve které politici otevřeně zneužívají státní moc, a to i v boji mezi sebou navzájem.
8) Zůstáváme optimisté a věříme, že soudní systém zřetelně rozpozná, čím tento případ ve skutečnosti je – totiž pokusem přenést politický boj do soudní síně. Zdeněk Bakala je připraven plně očistit své jméno.
Bakalovi právnici zpochybňují i oprávněnost žaloby a to těmito body:
1) Žalobce ani nepředkládá žádné důkazy. Žaloba je jen dlouhým výčtem několikrát opakovaných tvrzení, nepodložených domněnek a úvah žalobce, které slouží k vyvozování krkolomných a nedůvodných právních závěrů. Nelze se přitom férově bránit proti žalobě, která jen cosi tvrdí, ale nijak to nedokazuje.
2) Žalobce žongluje s fakty i právními předpisy. Žaloba je celá založena na směsici tvrzení, která ale zjevně odporují skutečnosti, a právních úvah, jež buď ignorují anebo dost svévolně překrucují jak znění, tak význam zákonů a dalších právních norem i dosavadní judikatury. Žaloba se naoko tváří, jako by se opírala o platné právo, fakticky tomu tak ale není.
Bakala se také bude bránit tím, že žaloba je v zásadě postavena na tvrzení, že:
(a) Zdeněk Bakala byl po celou dobu, na kterou se žaloba odvolává, ovládající osobou OKD,
(b) všechny výplaty (dividendy aj.), které OKD v tuto dobu provedlo své mateřské společnosti NWR, jsou od počátku neplatné, buď proto, že mělo jít o bezdůvodné obohacení, nebo proto, že orgány OKD při rozhodování o výplatách porušily své právní povinnosti,
(c) Zdeněk Bakala v době, kdy působil jako člen představenstva OKD, porušil své povinnosti člena statutárního orgánu,
(d) Zdeněk Bakala spolu s ostatními vlastníky od počátku usilovali o jediné, totiž vyvést z OKD veškerý majetek a nechat je zkrachovat,
(e) insolvence, do níž se OKD v posledním období dostalo, byla způsobena chováním jeho minulých vlastníků, včetně Zdeňka Bakaly.
A chce to rozporovat těmito argumenty:
Ad (b) – Konstrukce o neplatnosti rozhodnutí orgánů OKD a z toho vyplývajícího údajného bezdůvodného obohacení je zcela umělá. Bezdůvodné obohacení může nastat v případech, kdy jeden od druhého něco přijme bez důvodu a měl by to vrátit. Nic takového se v případě OKD a Zdeňka Bakaly nestalo a o bezdůvodné obohacení se tak jednat nemohlo; formulace o bezdůvodném obohacení jsou v žalobě zřejmě hlavně proto, že v novinových článcích dobře znějí. Žádnou oporu v zákonech ale tato konstrukce nemá. Podobně i úvahy o porušení povinností a z toho vyplývající odpovědnosti za škodu postrádají racionální základ a jsouv rozporu s tím, co se skutečně stalo, tj. zejména že naopak veškeré právní předpisy byly dodrženy.
Ad (c) – OKD se dnes v podstatě snaží tvrdit, že v době, kdy byl Zdeněk Bakala členem jejího představenstva (tedy více než před deseti lety), měl vědět, jak se v budoucnu vyvine situace na trhu s uhlím, a neměl proto dopustit, aby OKD vyplácelo plnění v období, kdy hospodařilo se ziskem, a aby provedlo rekapitalizaci a změnu úvěrového financování v podobě, která byla přijata. Dokumentace z jednání představenstva a dozorčí rady OKD v té době přitom ukazuje, že OKD splňovalo veškeré nejen právní, ale i ekonomické předpoklady pro uskutečnění výplat a že členové představenstva neplnili pouze bezmyšlenkovitě přání jediného akcionáře. Každé rozhodnutí naopak přezkoumali na základě nezávislých analýz hodnotících dopady těchto kroků a vliv na hospodaření firmy. Svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře členové představenstva, včetně Zdeňka Bakaly, beze zbytku naplnili.
Ad (d) – Nařčení z toho, že Zdeněk Bakala a další investoři neměli od počátku žádný jiný cíl, než OKD připravit o veškeré finanční prostředky, je snad nejabsurdnějším tvrzením celé žaloby. Kdyby tomu tak bylo, investoři by nepřipustili, aby NWR reinvestovalo do OKD více než 33 miliard korun (což je ostatně více, než činí celá žalovaná částka). Významná část této reinvestice směřovala do modernizace důlní techniky tak, aby OKD bylo schopno těžit ve větších hloubkách a efektivněji a aby se zvýšila bezpečnost pracovníků v dolech. Nepřipustili by také rozdělení stovek miliónů korun do veřejně prospěšných projektů
v Moravskoslezském kraji prostřednictvím filantropických aktivit a neumožnili by ve chvíli, kdy se OKD poprvé dostalo do vážných potíží, finanční injekci ve výši téměř 16 miliard korun na udržení provozu OKD.
Ad (e) – Současná situace OKD je, bez ohledu na to, co provolávají političtí představitelé
v předvolebních kampaních, bez jakýchkoli pochyb důsledkem dramatického a nepředvídatelného propadu cen uhlí v kombinaci s razantním poklesem poptávky po uhlí, na nichž je celé hospodaření všech uhelných společností životně závislé. To se ostatně projevilo v úpadku mnoha dalších evropských i světových producentů uhlí, případně v jejich převzetí či výrazném subvencování státem. OKD jedině zásluhou investic umožněných předchozími vlastníky včetně Zdeňka Bakaly prodloužilo životnost svých dolů o přibližně 10–15 let oproti původním odhadům; razantní pokles světových cen uhlí však dosáhl takové intenzity, na jakou nemohl být stoprocentně připraven nikdo, ani OKD. Není náhodou, že kolaps cen uhlí uvádí kromě jiného jako jednu z příčin úpadku OKD i reorganizační plán zpracovaný v rámci probíhajícího insolvenčního řízení samotným OKD.
