Předvolební halucinace aneb Jde o všechno!

Jaroslav Hašek šel do voleb za Stranu mírného pokroku v mezích zákona s programem zestátnění domovníků a větší přísnosti na chudý lid. Obě dvě hesla byla v letošních volbách bohužel opomenuta a žádná z partají neměla odvahu se k nim přihlásit. Přitom jde o témata stále platná a jak domovníci, tak nemravný chudý lid jsou i po sto letech velkým společenským problémem, který se nevyplatí obcházet.

Politický život je v Čechách bohužel nudný a zakrnělý. Haškově straně se nepodobá žádná partaj, a když náhodou nějaká použije humor, je to, jako když na vás spadne hroch. Politické vtipy se přestaly vymýšlet a vtipný politik se téměř nevyskytuje. Sem tam se něco podaří Kalouskovi, zvláště když je trochu opilý, ale jakmile vystřízliví, zvážní a začne myslet na vlast, knížete, operu a svou sbírku palných a sečných zbraní, kterou uchovává ve svém sklepení a již vynese, až bude národu nejhůř. Jeho konkurentu, Babišovi, se vtip nepodařil nikdy v životě, což je dáno přísnou hornouherskou výchovou, kde se nemohlo celé dny ani promluvit a poslouchalo se bečení ovcí, což byl původní Babišův jazyk – a jeho zvuk je dosud slyšet v Babišově hlase. Když se mladý Babiš snažil uplatnit jako tanečník ve folklorním souboru Bocian, byl nasazován do role tatranského upíra, který strašil horaly a horalky již svým zjevem, který ani nemusel být upravován. Dosud jsou na Horehroní vyřezávány lidovými umělci jakési amulety, jež se nosí na krku jako ochrana před Babišovým uhranutím. Říká se, že důvod jeho odchodu do Čech byl ten, že v jeho vlasti se zvýšil dramaticky počet bradavic, a to i u velmi mladých lidí. Souvislost byla hledána v Babišových uzeninách, do kterých přimíchával kravská a ovčí lejna, což většina lidí nepoznala a měla jejich specifickou vůni, vlastně smrad, za místní kolorit. V tom pokračuje v České republice, kde k tomu ještě přidává pomyje, které jeho agenti sbírají či stáčejí po domácnostech. Babiš a jeho Agrofert je také největším evropským shromaždištěm fekálií a zároveň jejich producentem. Zaměstnanci ani nevlastní domácí toalety, nýbrž jakési bedýnky, které po naplnění odevzdávají a vymyty si opět nesou domů. Někteří loajálně sbírají náplně i u sousedů a zapojují do sběru široké okolí. Kampaň má podobu velké iniciativy pracujících, takže připomíná podobné akce, jež se vedly v lidové Číně během kulturní revoluce. Babiš se ostatně přiznal, že byl maoista a že mnoho idejí Velkého kormidelníka mu zůstalo drahých, především myšlenka velkého poskakujícího nefritového vejce, již však nedovedl dále vysvětlit, v čem spočívá.

Nechme proto Babiše být a podívejme se do jiných stran. Sociální demokracie si vzpomněla na svůj gothajský program a rozhodla se nasekat do fašírky. V panice, že to nevyjde, se předseda Sobotka rozhodl vrátit k zubním rovnátkům, jež mu minule přinesla štěstí a přezdívku Krutý dentál, a přidat k nim ještě rovnadla uší, jež by korigovala jejich odstálost. Volební lídr Zaorálek, zlý muž kampaně, vynadal nedávno ostře jedné babičce, že má tak malý důchod, když přitom celý život tvrdě pracovala. Babička se z toho zhroutila, dostala mrtvici, ale Zaorálek se nechal slyšet, že jí to patří, neboť má reakční názory a dostatečně se nedomáhala nápravy. Tradiční konkurent socdem je strana ODS. Touto stranou zmítá ostrý ideový boj mezi Brňanem Fialou a Pražanem Klausem mladším o to, zda zavést ve škole tělesné tresty a jaké. Fiala je pro trestání po činu, Klaus chce trestat preventivně. Fiala chce trestat rákoskou, Klaus elektrickými šoky. Fiala chce počet úderů přizpůsobit věku (mladší děti víc, aby si zvykly), Klaus až do ztráty vědomí. Fiala navrhuje, aby byl pro tresty zaveden zvláštní diplomovaný trestač, Klaus chce, aby tresty vykonával školník se svým agregátem, který používá též při hubení krys a krkavců. Spor je to základní a fundamentální, jak se vyjádřil Klaus starší, jde v něm o naši svobodu a kulturu a o to, zda naše civilizace vydrží.

Novým fenoménem jsou strany protestní. Nejvíce se dopředu tlačí Piráti. Jejich obliba je založena na sledování a pirátském stahování dobrodružných a romantických filmů, především Pirátů z Karibiku, kde předseda Bartoš získal malou roli lodního mopu na podlahu. Piráti jsou stranou, u níž nikdo neví, jestli opravdu existuje, nebo je jen kolektivní halucinací. Podobně jsou na tom komunisti a Okamura, který se původně jmenoval Kanimura a byl džinem v lahvi japonské kořalky saké. Všechny prognózy tvrdily, že komunisti měli již dávno vymřít, k čemuž se však nějak nemají, proto se doporučuje míti připraven naostřený kolík z osikového dřeva a při potkání ho vrazit komoušovi do břicha a s modlitbou ke sv. Havlovi jím v jeho břichu třikrát zakroutit. Komouš se okamžitě promění v hromádku prachu, který je možné použít jako prášek do pečiva. Bohužel se k tomu má málo obyvatelstva, které je bojácné, což považuje za toleranci. Té se dovolává strana Zelených, kteří se zavázali, že hromadně přestoupí na homosexuálně orientovaný islám, čímž ho obrodí. Islám pro gaye aneb Mohamed měl krém je příručka, která se rozdává na pobočkách strany Zelených, což je ostatně barva islámu. Předseda Stropnický tam však nezůstává jen u klasické pederastie, ale přimlouvá se i k jiným formám sexuální činnosti, jež je přitom v tradičně islámských zemích běžná a díky výskytu tažného zvířectva lehce dostupná i obyčejným lidem. Diverzita v této oblasti má být zárukou moderní a tolerantní společnosti, na niž se všichni těšíme. Až na ta zvířata, kterým však mají být přiznána některá práva, například volební.

Ale na to se musíme teprve vyspat. Nemá-li kdo s kým, nechť se obrátí na lidovce, kteří mají v programu, že osamělým lidem budou vydávány nafukovací panny s obličejem předsedy Bělobrádka (pro ženy) a pro muže s obličejem Vlasty Parkanové, která bohužel již z politiky odešla. Speciální edice počítá s vyměňovacími hlavami pátera Halíka (pro intelektuálky) nebo Jiřího Čunka pro zvláště vášnivě založené paní a dívky.

V tomto duchu by se dalo ještě dlouho pokračovat, ale autor je již unaven a má před sebou poslední dva dny, kdy si musí rozmyslet, komu to hodí. Tak se na něj nezlobte a nedivte se, že tak blouzní. Jde přece o všechno!