Žlutý baron: Omezení svobody projevu? Spíše neznalost zákona, který má smysl

Komentátor Echo24 Martin Weiss se v komentáři na tomto serveru ostře opírá do Úřadu pro dohled nad financováním politických stran a hnutí kvůli správnímu řízení se spolkem autorů knihy Žlutý baron.

Autor v textu plamenně vystupuje proti samotnému úřadu i proti novým pravidlům pro financování stran a kampaní, která přináší vloni schválené zákony. Je to celé dost s podivem. Martin Weiss shazuje zákon, který by se klidně mohl jmenovat Lex Babiš 2. Řada nových pravidel, která zákon přináší, jsou v něm právě jako reakce na vstup bohatých politiků do politiky a má přispět k tomu, aby se kromě zprůhlednění kampaní a původu stranických peněz i vyrovnaly příležitosti všech stran.

Vzpomeňme si na kuře

Nový zákon tak například omezuje výši daru od jedné osoby, zamezuje jiným než bankovním půjčkám pro strany a podobně. Jedna z částí zákona také nově určuje pravidla pro vstup třetích osob do kampaní (podmiňuje vstup do kampaně registrací u úřadu a přiděluje jim pro podporu takové aktivity finanční limit) a je mimo jiné reakcí na sporné situace v posledních kampaních. Vzpomeňme například legendární reklamu na Vodňanské kuře, ve které se na sebe usmívali hokejista Jaromír Jágr právě s tehdejším majitelem Agrofertu. Byla to součást kampaně, která se má počítat do limitu strany nebo ne? Stejně tak limit pro třetí osoby nově omezuje třeba podnikatele Radima Jančuru, pokud by chtěl stejně jako vloni polepit své autobusy reklamou mířící proti některým kandidujícím politikům (v loňském případě šlo o politiky ČSSD).

Zatracuje tedy autor komentáře s novým zákonem i všechna výše zmíněná nová pravidla? Aby vše předchozí mohlo platit, musí uvedená pravidla někdo hlídat. Bez hlídacího psa budou všem jen pro smích. Samostatná nezávislá instituce s jasně danými pravomocemi a postupy je proto vhodným řešením (rozhodnutí úřadu musí navíc potvrdit soud, úřad nemůže nikomu bez rozhodnutí soudu zastavovat turné nebo zabavovat knihy – to je dobře). Nebo by tedy autor komentáře stál o návrat k předchozímu stavu, kdy pravidla pro financování stran a kampaní hlídali sami politici (kontrolní výbor sněmovny)? A po volbách by se jimi zabýval výbor vedený třeba poslancem z hnutí ANO?

Zákaz, který nebyl

Když se vrátíme ke kauze Žlutý baron, je třeba připomenout, že první knihou, kterou se úřad zabýval, byla právě kniha Andreje Babiše O čem sním, když právě spím. Stejně jako k ní úřad přistupuje i ke všem knihám vydávaným (a propagovaným) politiky v době předvolební kampaně. Chladnější hlava a střízlivější pohled na celou situaci ukazují, že o ohrožení svobody projevu v Česku v tomto případě nejde, spíše o nedostatečnou znalost stávajících zákonů (nikoli ze strany Martina Weisse, ale ze strany autorů knihy). Jim v tuto chvíli nikdo neomezuje jejich novinářskou činnost, nikdo jim také nezakazuje i v čase před volbami vydat své reportáže o jednom z kandidátů ve formě knihy a tu propagovat po celé republice. Úřad navíc jasně uvádí, že v případě novinářů spolku Svoboda projevu, který knihu vydal a propagoval, neřeší vydání knihy, ale následné propagační turné a veřejné akce k ní. Jediné, co přitom měli jejich pořadatelé udělat, bylo registrovat se u nově zřízeného úřadu a vejít se s náklady na propagační akce do přiděleného limitu. To členové spolku neudělali a proto úřad zahájil správní řízení. Jde samozřejmě o velmi citlivý a hraniční případ a je dobré, když přispěje k vyjasnění nových pravidel i pro všechny nadcházející volby. Je také dost dobře možné, že soud ve finále rozhodne o tom, že nešlo o zásah do kampaně ale o propagaci novinářského díla. I to bude cenná zpráva pro budoucí kampaně. Když by politici zřízení úřadu a volbu jeho členů nezdržovali, mohl začít fungovat mnohem dříve a leckterá pravidla mohla být vyjasněna včas.

Až moc volná pravidla

Zkusme se zároveň na nová pravidla i na činnost úřadu podívat trochu optimističtěji. Nikoli jako na nástroj, který politici mohou zneužívat k tlaku na ty, kteří vystupují proti nim. Ale třeba jako na příležitost pro zprůhlednění peněz, které tečou do politiky (velmi zajímavé informace o tom, odkud strany získávají peníze na kampaň, dnes díky povinným transparentním účtům najdete na webové stránce www.politickefinanace.cz). Nové zákony mohou pomoci i k vyjasnění pravidel pro kampaně, která byla dlouhou dobu až moc volná (viz republika podezřele levně vytapetovaná oranžovými billboardy ČSSD, tajní sponzoři ODS nebo hanlivý inzerát proti K. Schwarzenbergovi v den druhého kola prezidentských voleb). O těchto pravidlech navíc donedávna rozhodovali politici sami. Dnes byl do těchto vod vpuštěn nový nezávislý subjekt a skrze možné podněty úřadu i veřejnost. Když se tak stalo, začínají je někteří komentátoři zase vyhánět s odkazem na to, že taková regulace je zbytečná a omezuje naše základní práva.