Exkluzivní reportáž: Mezi uprchlíky a pašeráky v Maďarsku

„Jalla! Jalla! Pojďte! Pojďte!“ pobízí Zaher. „Jsme jedna duše. Přejdeme všichni, nebo nikdo,“ říká. A jeho dva kamarádi, Ahmed a Idris, souhlasně pokyvují. Plán je jasný. Tak jako všichni uprchlíci dojedou k schengenské hranici mezi Maďarskem a Srbskem autobusem. Nejprojdou však oficiálním přechodem Röszke pro ty, kdo mají pas. Jako všichni utečenci se vydají po kolejích. V půli cesty ostnatý plot, který nechala proti uprchlíkům postavit maďarská vláda, dělí trať. Toto je checkpoint pro běžence. Od tohoto místa, kudy prochází hranice, je třeba ujít ještě asi kilometr. Vpravo od trati muži zákona natáhli policejní pásku. Za ní se rozprostřel provizorní uprchlický tábor. Tak tam ne.

Zaher, Ahmed a Idris se chtějí vydat vlevo. Do kukuřice. „Tam vládne mafie, very dangerous!“ oznamuje nově příchozím úsečně maďarská policie. Tu a tam ale v šustícím poli někdo přece jen zmizí.

„Přejdeme všichni, nebo nikdo,“ opakuje Ahmed al Farhan. Od rána proto s vůdci party rekognoskují terén, vydávají se po trati, aby zjistili, kde je jaký keř, kde se pohybují psovodi, kde policejní vozy. Už dnes je tenhle průzkum přišel na 150 eur. „Chytla nás srbská policie. Chtěli 50 eur za jednoho, teprve pak nás pustili,“ líčí Zaher Andaž, malý muž se širokým úsměvem. Na to, že na nich všichni vydělávají peníze, si už zvykli. Jsou přece běženci. Po těchhle kolejích jich proudí zástupy. Stovky, snad tisíce zbídačených lidí denně. Balkánská cesta do Evropy.

„Půjdeme vlevo,“ říká odhodlaně Ahmed a vyhlíží přitom, zda se už na trati objevují známé tváře. „Á, už jsou tu, dovolte mi, abych vám představil své kamarády,“ říká hrdě. Na kolejích se právě objevil celý zástup. „Je nás třicet.“ Ženy v hidžábech, na rukou malé děti, starší pár, mladá žena, která si bezděčně hladí vzdouvající se břicho. Všichni, až na Iráčana s dítětem, jehož matku zabila bomba, jsou ze Sýrie.

Jak chce těchto třicet lidí zmizet do kukuřice? Zdá se to nemožné. Snad dva tři lidé nepozorovaně proklouznou, trať je však nebezpečně přehledná, od policejního tábora na dohled. A trať sleduje i skupinka reportérů. „Ano, všichni, nebo nikdo. V Bělehradě nám převaděči nabízeli, že za 1200 eur za osobu nás do Evropy dovedou. Dva z nás si to ale nemohli dovolit, a tak jsme se všichni vydali na vlastní pěst.“

Exkluzivní fotoreportáž z dramatického dění na hranicích mezi Maďarskem a Srbskem od Magdaleny Sodomkové a fotografa Lâma Duce Hiêna čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.